Šlo o konfrontaci?

ZH (= Zdeněk Hlavsa)

[Short articles]

(pdf)

-

V poslední době dochází v mezinárodně politickém dění k výraznému zmírnění politického napětí. Jeden z projevů tohoto faktu byl různými tiskovými agenturami několikrát charakterizován — v českém překladu — tak, že na místo politiky konfrontace nastupuje politika jednání. Je možno chápat slova konfrontace a jednání jako významově protikladná? Slovo konfrontace — od původu latinské — bylo přejato do mnoha jazyků, avšak je třeba vědět, že v takových případech jeho význam není všude přesně stejný. V češtině znamená ‚postavení dvou osob nebo stran vůbec tváří v tvář, zpravidla k srovnání jejich výpovědi, podoby‘ atd., mluvíme např. o konfrontaci svědků u soudu. Naproti tomu v angličtině k tomu přistupuje význam ‚nepřátelský vztah mezi osobami nebo stranami‘. Uvědomíme-li si, že angličtina je jedním z nejrozšířenějších jazyků v mezinárodních politických stycích, pochopíme, jak se mohlo stát, že se slova konfrontace v tomto druhém významu začíná užívat i v českých textech. To však ještě neznamená, že bychom takové užívání schvalovali, spíše naopak. Český čtenář uvedený význam nezná a ani není pro něj snadné si jej vyvodit. Uvědomil si to asi i pisatel novinové zprávy o situaci v Chile, když napsal, že reakce usiluje o svržení lidové vlády jakoukoli cestou, tedy i násilnou konfrontací; pokoušel se zřejmě připojením přívlastku násilnou neobvyklý význam slova konfrontace osvětlit. To však není šťastné řešení. Jako vhodnější protiklad slova jednání bychom snad mohli navrhnout místo konfrontace výraz síla, konflikt(y), střet(y),[1] nebo střetávání; vedle těchto výrazů má čeština i několik dalších, běžnějších slov a spojení, ale těch nemůžeme užít v každé souvislosti, protože se s angl. confrontation plně nekryjí svým významem věcným (např. otevřené nepřátelství, ne[219]přátelské měření sil, ozbrojený boj), nebo vyjadřují negativní hodnocení (násilí, útok); naproti tomu slovo konfrontace usiluje být z tohoto hlediska zcela neutrální. Je však třeba si uvědomit, že jde o typický výraz politický, a že tedy ve většině kontextů nese jistý ideový náboj, takže jeho neutrálnost je jen zdánlivá. Politiku „konfrontace“ neprováděl SSSR a ostatní státy socialistického tábora, nýbrž jejími iniciátory vždy byly (ať již jde o světovou válku, konflikty na Dálném nebo Středním východě i všude jinde) státy imperialistické. Pro SSSR je od počátku jeho existence příznačná mezinárodní politika založená na jednání a dohodách, naopak z povahy imperialismu nutně vyplývá, že vyvolává takové politické situace, kde se uplatňuje ozbrojená síla, moc, násilí. Proto můžeme např. výraz konfrontace, použijeme-li ho o západních mocnostech, co do smyslu adekvátně překládat i slovy vyjadřujícími negativní postoj, např. ozbrojené násilí.

---

[1] Je zajímavé, že výraz střet ve významu ‚konflikt, srážka, rozepře‘, který se nám zdá tak nový, má Slovník spisovného jazyka českého doložen již ze Svatopluka Čecha! — Srov. A. Jirsová, Názorové střety, NŘ 53, 1970, 60n.

Naše řeč, volume 56 (1973), issue 4, pp. 218-219

Previous AS (= Alexandr Stich): Jak se v češtině skloňují jména Akropolis, Tripolis a Minneapolis?

Next Jan Králík: Obsah, nebo objem?