Jste též karavanisté?

Milena Rulfová

[Short articles]

(pdf)

-

Před časem byl v deníku Práce otištěn článek o československých novinářích, kteří odcestovali do Alp v autech s přívěsnými vozíky, aby získali zkušenosti se zimní formou karavaninku, protože v r. 1974 bude u nás světové setkání karavanistů. V článku se dále říká, že letošní setkání v Alpách ukáže úroveň a možnosti karavanismu vůbec. V normalizovaném technickém názvosloví mají tyto výrobky označení obytné přívěsy a jsou to vlastně malé obytné jednotky, které se připevňují za auto. V článku se tyto vozíky nazývají karavany.

Slova karavan ve významu ‚obytný přívěsný vůz‘ se dnes — při rozvoji mototuristiky — užívá velmi často. Nepochybně souvisí s obecně známým výrazem karavana, který pochází z perštiny a má základní význam ‚výprava cestující pouští‘. Přeneseně se dnes tohoto pojmenování užívá i ve významu ‚dlouhá řada pohybujících se vozidel, lidí nebo zvířat‘. Označení karavan se velmi rychle vžívá i u nás, a to zvláště v oblasti sportovní publicistiky. Pro češtinu je výhodné, že v tomto novém významu bylo přejato v anglické podobě (pravopisně ovšem počeštěné), která je zařazuje k mužskému mluvnickému rodu a odlišuje tak od starší karavany. Máme tedy dnes v češtině dva výrazy pro jednu a touž věc, jednou z hlediska technického (obytný přívěs), jednou z hlediska sportovně turistického (karavan). Pojmenování karavan má vedle svého mezinárodního charakteru výhodu v tom, že je to výraz jednoslovný a že lze od něho snadno tvořit výrazy odvozené. To je např. pojmenování karavanink, které se zřejmě brzy zařadí jako nové slovo k typu přejatých slov zakončených na -ink (původně -ing), podobně jako slovo kempink, trempink, trénink. Už dnes se tento výraz objevuje převážně v počeštěné pravopisné podobě (karavanink), podobně jako slovo kempink, kdežto původní mezinárodní anglická podoba (caravaning) se vyskytuje zřídka. Místo označení karavanink by bylo možné užívat i podoby tvořené domácí příponou, tj. karavanování. Poněkud jiná je situace u podstatného jména karavanista. Při jeho užívání není totiž jasné, zda jde o označení řidiče, který auto s obytným přívěsem řídí, nebo všech cestujících osob. Zatím se v tisku užívá tohoto pojmenování v obou významech. Je zajímavé, že se ještě neobjevilo sloveso karavanovat (karavanovávat), které bychom utvořili stejně jako např. obdobné sloveso kempovat. Těžko však lze souhlasit s užíváním podstatného jména karavanismus, které je velkou měrou synonymickým vyjádřením výrazu karavanink. Je však pravděpodobné, že základní výraz karavan se bude ve sportovní turistice užívat častěji než sousloví obytný přívěs, a to hlavně členy tzv. „karavan-klubů“, které vznikají už i u nás.

Naše řeč, volume 55 (1972), issue 5, p. 277

Previous František Svěrák: K původu slova výdobytek

Next Antonín Tejnor: Ještě jednou o velínu