Slovesa odvozená ze jmen přídavných označujících barvy

Miloš Dokulil

[Articles]

(pdf)

-

Významové vztahy mezi základovými jmény přídavnými a slovesy z nich odvozenými jsou málo rozmanité. Všechna slovesa odvozená ze jmen přídavných můžeme totiž chápat jako jednoslovnou zkratku za skladebnou dvojici, v níž členem určovaným je jedno z významově chudých sloves stávat se / stát se, být, jevit se; činit, dělat a členem určujícím příslušné přídavné jméno v platnosti predikativní (přísudkového jména nebo doplňku).[1]

Stejně tak malou rozmanitostí vyznačují se i formální způsoby odvozování sloves ze jmen přídavných: v základě záležejí v tom, že kmen přídavného jména se zařadí do jednoho ze čtyř slovesných časování: tisknout/tisknou, umět/umějí, dělat/dělají nebo prosit/prosí, popř. ve spojení s předponou a často rovněž se zvratnou částicí se.[2]

Přes tuto chudobu slovotvorných významů a prostředků jejich vyjadřování, vyznačujících tvoření sloves od jmen přídavných, není obraz, který poskytují takto tvořená slovesa ve svých vzájemných [132]souvislostech a v souvislostech se základovými jmény přídavnými, jednotvárný a nezajímavý.[3]

Ukážeme si to na vymezeném výseku z této problematiky — na odvozování sloves ze jmen přídavných vyjadřujících různé barevné kvality. Máme tu na mysli taková jména přídavná, která označují barvy základní, jako zelený, červený, modrý, žlutý, hnědý, šedý a také bílý a černý (A), i menší intenzitu těchto barev nebo podobnost těmto barvám, jako zelenavý, červenavý, … černavý; šedivý (B), i jiné barevné odstíny, jako rudý, ruměný, brunátný, plavý, siný, sivý (C), dále přídavná jména vyjadřující barvy jen ve významu přeneseném, metaforicky, jako zlatý, stříbrný, rezavý, popelavý, mléčný, růžový, fialový, oranžový (D), a konečně přídavná jména vyjadřující různé celkové barevné a světelné vjemy, jako pestrý, strakatý, kropenatý; světlý, jasný, temný, tmavý, šerý, kalný.

I. Věnujeme pozornost nejprve těm slovesům z přídavných jmen označujících barvy, jejichž obecný slovotvorný význam lze postihnout jako ‚dělat, činit někoho nebo něco takovým, jak to označuje základové jméno přídavné‘, nebo také ‚dodávat někomu nebo něčemu barevnou kvalitu označovanou základovým jménem přídavným‘. Jde tedy o slovesa náležející k slovesům činnostním, a to předmětovým, obvykle nazývaným účinná (faktitivní).

V této slovotvorné třídě máme jediný základní slovotvorný typ, a to ČERNIT. Odvozovací základ přídavného jména se tu, jak patrno, zařazuje do slovesné třídy s infinitivní kmenovou příponou -i-, ke vzoru prosit/prosí. Je to slovotvorný typ produktivní, avšak dosti omezeně. Utvářejí se podle něho slovesa od přídavných jmen primárních vyjadřujících barvy základní, řidčeji též barevné odstíny, a od přídavných jmen vyjadřujících celkové barevné a světelné vjemy. Náležejí sem slovesa (materiál je čerpán z obou našich základních děl slovníkových, Příručního slovníku jazyka českého a Slovníku spisovného jazyka českého)[*]:

(A:) bílit/bělit, černit, červenit, hnědit, modřit, zelenit, žlutit
(C:) *plavit, ruměnit
[133](D:) zlatit
(E:) pestřit, *kropenatit, strakatit, *prúsvitnit; jasnit, *světlit, šeřit, temnit, tmavit

U některých z těchto sloves, zejména ze skupiny přídavných jmen vyjadřujících základní barvy, se vyvinul druhotný význam ‚barvit na určitou barvu, natírat určitou barvou‘, a taková slovesa mívají pak často platnost odborných termínů, srov. bílit 1. ‚bělit tkaniny účinkem vody a slunce nebo chemickým způsobem‘, 2. ‚natírat nabílo vápnem‘; modřit ‚barvit namodro, zejména prádlo‘, hnědit tech. ‚chemicky mořit (ocel), barvit nahnědo (povrch oceli, mědi) proti korozi‘ atp. Jinak jsou slovesa tohoto typu především prostředky dynamizace uměleckého popisu; srov. Ruměnec temnil její tvář (Vančura), Vřesy ruměnily lesy (Stašek).[4]

II. Složitější obraz nám poskytují stavová slovesa od přídavných jmen našeho významového okruhu, a to jak po stránce významové, tak i po stránce formální.

Pokud jde o významový vztah odvozeného slovesa a základového jména přídavného, nevystačíme již v této slovotvorné třídě s jediným obecným (významovým) vzorcem. Vedle základního významového vzorce ‚stávat se stát se takovým, jak to vyjadřuje jméno přídavné‘, popř. ‚nabývat/nabýt barevné kvality vyjadřované jménem přídavným‘ musíme totiž počítat ještě nejméně s jedním vzorcem dalším, ‚jevit se takovým, projevovat se tak, jak to vyjadřuje jméno přídavné‘, popř. ‚vynikat, působit, upozorňovat na sebe barevnou kvalitou vyjadřovanou jménem přídavným‘.[5]

Po stránce formální máme tu především několik formantů nezvratných: jednak formant zařazující adjektivní kmen do slovesného vzoru umět/umějí, jednak formant zařazující tento kmen do slovesného vzoru tisknout/tisknou, jednak formant zařazující adjektivní kmen do slovesného vzoru dělat/dělají. Všechny tyto formanty mohou být spojeny ještě se zvratnou částicí se. Konečně se sem řadí ještě slovotvorný typ formálně totožný s uvedeným činnostním slovotvorným typem ve spojení s touto zvratnou částicí.

[134]Ze všech těchto typů nejbohatěji zastoupen a výrazně produktivní (zejména v jazyce uměleckém) je typ ČERNĚT, charakterizovaný příponou infinitivního kmene -ě- (-e-) a zařazující kmen základového jména přídavného do slovesného vzoru umět/umějí.

Všem slovesům tohoto typu je vlastní slovotvorný význam ‚stávat se/stát se takovým, jak vyjadřuje základové jméno přídavné‘, ‚nabývat barevné kvality označované základovým jménem přídavným‘. Jen okrajově mívají některá slovesa i druhotný význam ‚jevit se, projevovat se takovým, jak vyjadřuje základové jméno přídavné‘. Tvoří se od přídavných jmen primárních i odvozených všech významových skupin:

(A:) bělet, černět, červenět, *modřet, zelenět, žlutět
(B:) bělavět, černavět, červenavět, šedavět, *zelenavět; zlatavět, zlatovět; šedivět
(C:) *plavět, ryšavět, sivět, zrzavět, ruměnět, brunátnět
(D:) stříbrnět, *stříbrnatět, zlatět, fialovět, *nachovět, *oranžovět, *perleťovět, růžovět, růžovatět
(E:) pestřet, kropenatět, strakatět; jasnět, kalnět, *matnět, světlet, šeřet, temnět, tmavět; průhlednět, průsvitnět, průzračnět

Druhotný význam projevování se je častěji doložen u sloves *stříbrnět, *zlatět, růžovět řidč.

Zcela neproduktivní a také málo početný je naproti tomu typ BLEDNOUT, zařazující kmen přídavného jména do slovesného vzoru tisknout (tiskl) / tisknou. Podle tohoto slovotvorného typu jsou také utvářena slovesa stejného obecného významového vzorce jako u typu ČERNĚT, a to od přídavných jmen neodvozených, popř. pociťovaných dnes jako neodvozená.

Náleží sem:

(A:) hnědnout, šednout, žloutnout
(C:) rudnout, *sivnout
(D:) zlátnout kniž.
(E:) tmavnout, *temnout

Význam projevování se je doložen u *rudnout, *šednout, zlátnout.

Po stránce výrazové je pro tyto útvary příznačné, že — nehledíme-li k řídkému *temnout, které je zřejmým přesahem — odvozovací kmen přídavných jmen končí se vždy jen na souhlásku zubnou (nebo retozubnou), d, t, v.

Rovněž neproduktivní a ještě méně početně zastoupen je souběžný slovotvorný typ MODRAT, přeřazující základové jméno přídavné do slovesného vzoru dělat/dělají.

[135]Je tak utvořeno několik málo sloves z kmenů přídavných jmen prvotních a označujících hlavně základní barvy:

(A:) bělat, černat, červenat, modrat, šedat, zelenat, žlutat
(C:) sinat
(D:) *zlatat
(E:) světlat, *šírat dial.

Význam projevování příznaku je doložen u světlat.

Je zajímavé, že skutečně běžná slovesa tohoto typu mají prvotní kmen zakončený vždy jen souhláskou zvučnou, l, r, n; zbývající slovesa s kmenem na souhlásku zubnou d, t (šedat, žlutat, *zlatat) nenáležejí — zdá se — k živé slovní zásobě (i když PS ani SSJČ to neudává).[6]

Synonymním typem k právě probraným slovesům je i zvratný slovotvorný typ JASNIT SE, zařazující kmen základového přídavného jména — tak jako nezvratný slovotvorný typ činnostní ČERNIT — do slovesného vzoru prosit/prosí.[7] Utváří slovesa se základním významem shodným jako oba slovotvorné typy předcházející (nezvratné). Zásadně však slovesa tohoto typu rozvíjejí i význam druhotný ‚působit, upozorňovat na sebe barevnou kvalitou označovanou základovým jménem přídavným‘. Tak např. vzorové sloveso jasnit se znamená nejen ‚stávat se jasným, vyjasňovat se, jasnět‘ (PS), srov. obloha se jasní, jasní se, nýbrž i básn. ‚jasně se projevovat, působit, obracet na sebe pozornost (svou) jasností‘, srov. Po obzorech skupené vesničky s věžičkami s rozlitou rezí zahrad jasnily se na modru nebeském (F. X. Svoboda).[8]

U některých sloves tohoto typu je dokonce doložen pouze tento druhotný význam. (Strakatit se ‚jevit se strakatým‘, pestřit se ‚jevit se pestrým‘.) Je to typ sice produktivní, avšak omezeně. U sloves našeho významového okruhu není příliš zastoupen (zvlášť málo se uplatňuje u skupiny přídavných jmen označujících základní barvy).

(A:) bělit se, modřit se zř., červenit se, zelenit se řidč.
(C:) ruměnit se, *plavit se
(E): pestřit se, strakatit se, světlit se, tmavit se řidč., temnit se, jasnit se, šeřit se[9].

[136]Je to v podstatě typ sloves účinných ČERNIT, převedený zvratnou částicí se (která se v tomto případě uplatňuje jako slovotvorný prostředek) na typ počínavý (obdobně jako je tomu u jiných takových dvojic, jako hojit — hojit se, plnit — plnit se)[10]. To je zřetelné v případech, kdy máme dvojice slovesa nezvratného a zvratného, lišících se navzájem právě jen významem, který s sebou nese zvratná částice: např. bělit ‚činit bílým‘ — bělit se 1. ‚stávat se bílým‘, 2. ‚jevit se bílým, bíle prosvítat‘; temnit kniž. ‚činit temným‘ — temnit se kniž. 1. ‚stávat se temným, temnět‘, 2. řidč. ‚být, jevit se temným, temnět se‘. V těchto případech lze stavová slovesa na -i(t) se chápat i jako motivovaná přímo odpovídajícími nezvratnými slovesy činnostními. Tak tomu však nemusí být, a ani vždy není. Ve shodě s obecnou zákonitostí tvoření slov podle slovotvorných modelů není nezbytně třeba, aby se člen odvozovacího řetězce odvozoval vždy od členu bezprostředně předcházejícího; z těch nebo oněch důvodů může být přímou předlohou tvoření slovo, které v tomto derivačním řetězci zaujímá kterékoli jiné z předcházejících (a dokonce také — při zpětném odvozování — z následujících) míst.[11] V našem případě, máme-li jednoduchý řetěz černý — černit — černit se, není nezbytně nutné, aby se sloveso černit se odvozovalo od bezprostředně předcházejícího slovesa černit (a bylo jím tedy motivováno), nýbrž může se — na základě analogie — odvozovat i přímo od výchozího jména přídavného (a být jím motivováno). Slovotvorný formant musíme ovšem v takovém případě chápat jako složený, a to z formantu -i(t), zařazujícího kmen přídavného jména k slovesům vzoru prosit/prosí, a z formantu se, měnícího význam účinný na počínavý, popř. obecněji stavový.

Často tedy bývá u sloves našeho typu bezprostředním modelem jejich tvoření nikoli účinné sloveso, nýbrž přímo základové jméno přídavné. Je to zřejmé z toho, že někdy nezvratné sloveso na -i(t) vůbec neexistuje (PS např. nedokládá nezvratné zelenit, má však zelenit se jako řidč. s významem ‚zelenat se‘; je pouze zvratné *rudit se, *stříbrnatit se) anebo se významově specifikovalo, takže nemůže být základem odvození příslušného slovesa zvratného. Sloveso modřit např. máme doloženo jen v specializovaných významech 1. ‚dát do vody s rozpuštěným modřidlem‘, 2. ‚barvit na modro‘, 3. ‚držet modrý pon[137]dělek, nic nedělat, nebýt v práci‘; ani jeden z těchto dílčích významů nemůže být přirozeně základem pro sloveso modřit se doložené v jazyce básnickém s významem ‚modrat se‘.[12] Tyto skutečnosti svědčí jasně o tom, že některá ze sloves typu JASNIT SE se cítí jako odvozená (a velmi často také skutečně jsou) přímo od základových jmen přídavných.

Obdobnou situaci máme i u ostatních zvratných sloves patřících do našeho okruhu. S výjimkou typu BLEDNOUT mohou totiž i oba zbývající typy stavových sloves být spojeny se zvratnou částicí se. Tato částice pak obecně obměňuje jejich význam počínavý ve význam ‚jevit se, projevovat se jako přídavné jméno‘, ‚působit, upozorňovat na sebe příslušnou barevnou kvalitou‘; tam, kde už sloveso nezvratné vyvinulo samo tento druhotný význam (to bývá v oblasti, kterou se zabýváme, poměrně zřídka)[13], omezuje se úloha zvratné částice se na to, že tento význam jednoznačně označuje.

Typ MODRAT SE liší se od příslušného typu nezvratného tím, že nemá nikdy prostě význam ‚stávat se takovým, jak označuje jméno přídavné‘, ‚nabývat barevné kvality vyjádřené jménem přídavným‘, nýbrž vyjadřuje aktivní projevování se této kvality, ve smyslu ‚působit, upozorňovat na sebe, výrazně se projevovat touto kvalitou‘[14].

Patří sem slovesa:

(A:) bělat se, černat se, červenat se, *hnědat se, modrat se, šedat se, zelenat se, žlutat se
(D:) *zlatat se, *stříbrnat se
(E:) světlat se, temnat se, *šerat se

I slovesa tohoto typu můžeme ovšem hodnotit jako motivovaná přímo základovým jménem přídavným; v některých případech je taková motivace jedinou, protože sloveso v podobě nezvratné neexistuje (nebo prostě není doloženo): tak je tomu u sloves hnědat se, *stříbrnat se, *zlatat se. V jiných případech je sice sloveso nezvratné doloženo, podoba zvratná je však obvyklejší: šedat se, žlutat se proti šedat, žlutat (viz nahoře).

[138]Typ ČERNĚT SE je obdobně odvozen z typu ČERNĚT zvratnou částicí se. Je omezeně produktivní, početně je však slabě zastoupen (od 34 sloves našeho typu na -ě(t)/-e(t) doložených v PS je jen 9 sloves zvratných). Náleží sem:

(A:) bělet se, černět se, červenět se zast., žlutět se
(B:) *šedavět se, *šedivět se, *modravět se
(C:) *rudět se, *sivět se
(D:) růžovět se
(E:) strakatět se, světlet se řidč., temnět se, tmavět se

Od příslušného typu nezvratného liší se tento zvratný typ opět tím, že je tu signalizován význam ‚výrazně se uplatňovat, působit barvou vyjádřenou základovým jménem přídavným‘[15]. I když u tohoto typu nemáme dokladů, které by nedovolovaly odvozovat sloveso zvratné od příslušného slovesa nezvratného — svědčí to o těsné souvztažnosti těchto sloves —, musíme přirozeně i tu zásadně počítat s odvozováním přímo od výchozího jména přídavného.

Je tedy funkce zvratné částice jiná u sloves stavových a jiná u sloves činnostních. Zatímco u sloves stavových spojení s touto částicí signalizuje vždy význam aktivního působení na náš zrak, projevování barevné nebo světelné kvality, u sloves činnostních označuje obecně stavovost: základním významem těchto sloves je význam nabývání barevné kvality a jen příležitostným významem druhotným je význam projevování se barevné kvality. Je tedy význam zvratného členu protikladu jednoznačně určen významem nezvratného členu tohoto protikladu: má-li význam obecně stavový (změny stavu), má zvratné sloveso význam projevování barevné kvality, má-li význam činnostní, má zvratné sloveso obecně význam stavový, tj. význam nabývání barvy, řidčeji též druhotně význam projevování se barvy.

Z toho, co jsme dosud vyložili, vyplývá, že vztahy mezi slovotvornými typy BLEDNOUT, MODRAT, ČERNĚT a JASNIT SE jsou vztahy souznačnosti; jde o slovotvorné varianty, které se zčásti doplňují, zčásti spolu soutěží. Základní je produktivní slovotvorný typ ČERNĚT; s ním konkurují neproduktivní typy BLEDNOUT a MODRAT, navzájem komplementární (první utváří slovesa od základů na souhlásku zubnou, druhý na souhlásku zvučnou), a omezeně produktivní typ JASNIT SE (omezený v zásadě na odvozování sloves z kmenů na souhlásku [139]zvučnou). Zatímco typ BLEDNOUT utváří pouze slovesa s významem změny stavu, nabývání barevné kvality, mohou slovesa druhých dvou nezvratných typů rozvinout i druhotný význam projevování se barevné kvality. To platí i o zvratném typu JASNIT SE, kde tento druhotný význam je velmi častý, někdy — jak jsme viděli — i jediný. Z hlediska obecného významu nejde tedy o slovesa počínavá ve vlastním užším smyslu toho slova, nýbrž šíře o slovesa stavová, počínavý význam je pouze základním významem těchto sloves. Příznakovými typy jsou vzhledem k těmto bezpříznakovým typům slovotvorné typy MODRAT SE a ČERNĚT SE, signalizující vždy význam projevování se barevné kvality. Tento význam není už v přesném slova smyslu významem stavovým — i když jsme ho v předcházejících výkladech v zájmu jednoduchosti do významu stavového zahrnovali —, nýbrž jej více méně přesahuje a blíží se významu tzv. vnitřní, tj. u svého původce setrvávající činnosti.

Proti všem těmto v širokém smyslu stavovým slovotvorným typům je slovotvorný typ ČERNIT typem jednoznačně činnostním a vnitřně nerozrůzněným. V užší protiklad vstupuje tento typ s typem ČERNĚT, s nímž se po stránce výrazové překrývá ve většině tvarů přítomného času oznamovacího způsobu (mimo 3. os. množ. č., ovšem jen v jazyce spisovném, v obecné češtině — stejně jako v nářečích — dochází k splývání i tu). Oba typy spojuje navzájem jejich produktivnost i jejich postavení v soustavě našich slovotvorných typů (u typu ČERNĚT jde o postavení dominantní, u typu ČERNIT o postavení monopolní).

Přehledně bychom si mohli vzájemné formální i významové vztahy odvozovacích typů sloves vyjadřujících barevné kvality a jejich vztahy k základovým jménům přídavným znázornit touto tabulkou.

[140]Z poměrně omezeného počtu základových jmen přídavných splňujících podmínky dané sémantické třídy vyplývá, že nových sloves podle daných, i produktivních typů vzniká jen málo. Poměrně větší počet slovotvorných typů, který se v dané významové třídě uplatňuje, přináší opět s sebou poměrně hodně slovotvorných variant (synonym) i slovotvorných opozic. Tak např. od přídavného jména žlutý jsou odvozena stavová slovesa žloutnout, žlutat, žlutět i žlutit se, tvořící synonymní řadu, i činnostní žlutit, vcházející se všemi členy předcházející řady do významového protikladu. Že se tím dávají bohaté možnosti slohovému využití zejména v slohu uměleckém, je nabíledni.

Pro zjednodušení jsme v dosavadních výkladech brali v úvahu jen slovesa prostá, nepředponová, co do vidu nedokonavá a nenásobená. Je ovšem zřejmé, že k dokreslení obrazu bylo by třeba připojit i poznámky o tom, kterými způsoby a prostředky se přitvářejí k daným slovesům protějšky dokonavé a násobené. Obecně náleží totiž k celkové charakteristice slovotvorného typu i schopnost jednotlivých k němu náležejících slov být základem dalšího odvozování.

Vzhledem k omezenému rozsahu našeho příspěvku omezíme se po té stránce jen na zcela stručné povšechné připomínky.

Pokud jde o odvozování sloves násobených, uplatňuje se častěji u sloves typu MODRAT, srov. bělávat, černávat, červenávat, modrávat, a typu MODRAT SE, srov. bělávat se, červenávat se, modrávat se, zelenávat se, řidčeji u sloves typu ČERNIT, srov. bílívat/bělívat, modřívat, pestřívat, a typu JASNIT SE, srov. bělívat se, šeřívat se; doklady na opětovací slovesa k slovesům typu ČERNĚT a ČERNĚT SE jsou ojedinělé, k slovesům typu BLEDNOUT se opětovací slovesa netvoří vůbec.

Co se týká odvozování dokonavých protějšků k našim slovesům, tvoří se zásadně předponami (které ovšem většinou přidávají slovesu i určitý odstín významový). Čistě vidovými předponami jsou u sloves s významy dodávání a nabývání barevné kvality především předpona z(e)-, srov. zpestřit, zjasnit — zčernat, zhnědnout, zrůžovět, u sloves projevování barevné kvality především předpona za-, srov. zabělat se, zarůžovět se, zaruměnit se, *zasvětlat, méně často roz-, srov. rozzelenat se, rozjasnit se. V rozložení ostatních předpon nedá se pozorovat nějaká obecnější tendence.

Důležité pro naši otázku je i vytváření druhotně nedokonavých sloves k předponovým slovesům dokonavým. Poměrně hojně se druhotně nedokonavá slovesa tvoří k slovesům účinným, a to příponou [141]-ovat(t) (spíše však ve významech nevlastních), srov. zatemnit — zatemňovat, objasnit — objasňovat, zpestřit — zpestřovat, očernit — očerňovat, i k stavovým slovesům typů MODRAT (SE), srov. promodrávat (se), *zažlutávat, JASNIT SE, srov. vyjasňovat se, vyjasnívat se řidč., zesvětlovat, *zesvětlívat, BLEDNOUT, srov. vybledat, zř. vyblédat, *zarudat, *vyrudávat.

Zvláštní význam pro nás mají zejména ta předponová slovesa, vedle nichž nemáme sloveso prosté, a kde tedy musíme předpokládat odvození smíšenými postupy analogickými: přeřaděním adjektivního kmene do určitého slovesného vzoru a zároveň slovotvornou předponou. Útvary tohoto druhu rozmnožují nám počet slovesných kmenů z adjektiv označujících barvy zvláště u produktivních slovotvorných typů ČERNĚT, srov. -bledět, -sinět, -šeřet, -bronzovět, -křišťálovět, -purpurovět, a ČERNIT, srov. -zelenit, -růžovatit, -průsvitnit, -průhlednit, -průzračnit.

Velmi zajímavé je opětovné odvozování přídavných jmen od našich sloves, zvláště typu zčernalý, zažloutlý, pro barevné odstíny, které pak vytvořilo model pro přímé odvozování obdobných přídavných jmen od přídavných jmen základních: namodralý, přihnědlý (kde neexistuje sloveso namodrat, přihnědnout) ap. To je však již jiná kapitola.

---

[1] Srov. Vl. Šmilauer, Novočeské tvoření slov, Praha 1971, s. 156. — Přídavným jménům a slovesům je společné to, že oba tyto slovní druhy označují příznaky předmětů, jejichž odpovídajícím označením jsou jména podstatná. Zatímco však jména přídavná označují více méně trvalý příznak jako vlastnost předmětu, slovesa označují příznak jako více méně přechodný děj, činnost, stav nebo změnu stavu předmětu. (Ve skutečnosti není ovšem v pravém slova smyslu stálých příznaků, jsou jen příznaky poměrně dlouho trvající, které nazíráme jakoby stálé, a příznaky krátce trvající, zřetelně přechodné.) Základem odvozování sloves ze jmen přídavných je tedy možnost rozkladu rozmanitých dějů na specifický stálý příznak a obecný dějový, dynamický vztah, dovolující chápat určitý děj na základě určité vlastnosti.

[2] V praxi se tu většinou mluví o odvozování sloves příponami -nou(t), -ě/e(t), -í(t), -á(t); nejde tu však o odvození slovesa příponou ve vlastním smyslu slovotvornou, adjektivní kmen se nerozšiřuje slovotvorným sufixem (jako např. v spinkat, kde je takovým sufixem -ink-), nýbrž se pouze převádí na kmen slovesný, příznačný pro určité paradigma časování.

[3] V české odborné literatuře dostalo se dosud otázkám tvoření sloves ze jmen přídavných málo pozornosti. Pokud jde o slovenštinu, máme však podrobnou a cennou studii M. Marsinové Slovesa z prídavných mien v slovenčine, Jazykovedné štúdie III, Spisovný jazyk, Bratislava 1958, s. 107—166.

[*] Hvězdičkou před slovem se označuje — ve shodě s územ obou našich slovníků — řídkost výskytu slova.

[4] Neústrojně se tento význam příležitostně vyjadřuje útvary podle „umět/umějí“, srov. u hesla bělet v SSJČ: *2. (co) činit bílým: kávu b. mlékem.

[5] S významem ‚být takovým, jak vyjadřuje základové jméno přídavné‘, který nacházíme např. u negativních tělesných stavů, jako churavět, lačnět, hladovět, se v našem významovém okruhu nesetkáváme. Pokud podávají slovníky takový výklad (např. SSJČ růžovět ‚být růžový, jevit se růžově‘), jde jen o nevýstižnou formulaci (viz zde dále pozn. 8).

[6] V starší literatuře jsou doložena poměrně bohatě (např. u Kosmáka, Vinařického, Šlejhara, Raise, Čapka-Choda).

[7] Ojediněle a neústrojně objevuje se v této platnosti i sloveso nezvratné, srov. ruměniti podle SSJČ *2. ruměnět s dokladem ruměnil a bledl z Čapka-Choda.

[8] Výklad PS v tomto druhém případě ‚být jasný‘ nevystihuje skutečný význam vyžadovaný daným kontextem.

[9] Srov. doklady PS: Za rybníkem strakatilo se městečko (Nohejl). Lesy pestřily se všemi odstíny zeleně (Rais).

[10] Se může být ovšem i zvratným zájmenem a mít význam předmětu; v takovém případě se činnostní (účinný) význam slovesa nemění, srov. Zbytečně se nečerni.

[11] Srov. Miloš Dokulil, Teorie odvozování (Tvoření slov v češtině 1, Praha 1962), s. 110n.

[12] Srov. doklad PS: Den májový! Ó jak se modří hory! (Bouška).

[13] Srov. doklad PS: Jen malé obláčky nad nimi (lesy) ještě růžověly na jejich západním okraji (Jahoda).

[14] Způsob, jak podává tento význam PS a SSJČ, nepostihuje dobře tento dynamický charakter:
modrat — ‚stávat se modrým‘
modrat se — ‚mít modrou barvu, být modře zbarven, jevit se, zdát se modrým‘.

[15] Jen ojediněle a neústrojně vyskytne se zvratná podoba s významem nabývání příznaku: *temnět se (Sova) — pokud ovšem můžeme spoléhat na údaj SSJČ.

Naše řeč, volume 55 (1972), issue 2-3, pp. 131-141

Previous Josef Hrbáček: Zkratky a tvoření slov

Next Přemysl Hauser: Složená slova s polo-, polou-, půl-