Striptérka, striptýzka, nebo ještě jinak?

Zdeňka Hrušková, Eva Pokorná

[Short articles]

(pdf)

-

Mezi slova, která se stala součástí současné slovní zásoby, náleží dnes i výraz striptýz. O jeho vžitosti svědčí nejen počeštěný způsob psaní, ale i potřeba tvořit od něho odvozeniny. Tak např. běžně utvoříme přídavné jméno od plného základu příponou -ový — striptýzový; příslušnou činnost označujeme opisem „provádět striptýz“. Když vznikla potřeba pojmenovat ženu, která striptýz provádí, ujaly se v úzu dvě podoby: striptýzka a striptérka. Máme-li je posoudit, musíme zjistit, jaké jsou v češtině slovotvorné možnosti pro pojmenování osoby od základového dějového jména striptýz.

Slovo striptýz se objevuje v různých evropských jazycích. Jeho původ je v angličtině: strip (= svlékat se) a tease (= dráždit). Pojmenování pro ženu provádějící striptýz vzniklo v angličtině připojením přípony -er k plnému základu — tedy strip-teaser, nebo jen ke zkrácenému základu strip-, tedy stripper; tato druhá podoba se objevuje v americkém prostředí a je tam považována za slohově příznakovou, hovorovou. Podobně francouzština přijala původní anglický základ a pojmenování bylo utvořeno příponou -euse, charakteristickou pro tvoření jmen ženského rodu jako protějšku jmen mužských, tedy strip-teaseuse (mužská podoba zní strip-teaseur). Kromě toho se v obou jazycích užívá i pojmenování, které vychází ze zcela jiného pojmenovávacího východiska než označení původní: v angličtině se objevuje název exotic dancer a ve francouzštině effeuilleuse (feuille = list). V němčině se užívá složeného pojmenování Strip-tease-Tänzerin. Podoba Strip-teaserin, objevující se v rakouském prostředí, se tam považuje za pejorativní. (Všechny tyto údaje jsou čerpány z ústních informací; cizojazyčné slovníky, které nám byly dostupné, pojmenování pro ženu provádějící striptýz neuvádějí.)

V češtině vychází pojmenování pro ženu z dějového jména striptýz (v pravopisně počeštěné podobě) a z přípony -ka označující v češtině nejčastěji osobu ženského rodu.

Pojmenování převážné většiny ženských osob se v češtině tvoří — obdobně jako v jiných jazycích — zvláštním slovotvorným způsobem, tzv. přechylováním.[1] Přechýlené pojmenování, tedy pojmenování ženské osoby, souvisí s pojmenováním bytosti mužského rodu, a to nejen po stránce významu, ale i formy: ženské jméno vzniká jako protějšek jména mužského rodu speciální slovotvornou příponou připojovanou zpravidla k plné podobě jména mužského (např. květinář — květinářka), řidčeji přechylovací přípony [126]zaměňují přípony rodu mužského (např. zed-ník — zed-nice, jezd-ec — jezd-kyně; od původu jde i tu zpravidla o připojení k podobě mužské, hláskovými změnami se však tento vztah zastřel). Podstatným znakem ženských jmen je tedy odvození od příslušných jmen mužského rodu. Ženských jmen, která nevznikla tímto způsobem, je málo a — poznamenejme hned — jsou to většinou jména označující příslušnice takových povolání, která vykonávají výhradně nebo převážně ženy (srov. moučníkárka, zástěrářka, paličkářka; komorná, pokojská, krámská ap.). Z nich nás zajímají ta, k nimž sice není příslušné jméno mužské doloženo, ale která jsou utvořena složenou příponou, v níž zřetelně rozlišujeme původní příponu mužskou a příponu přechylovací, a která tedy svou formou jakoby náleží do příslušné slovotvorné rodové dvojice; např. obšív-ač-ka, šat-ař-ka, plis-ér-ka ap. Mužský protějšek buď vůbec neexistuje z věcných důvodů, nebo prostě není doložen, neužívá se ho, ačkoli je zcela možný; nemůžeme také vyloučit, že jeho nedoložení v našich slovnících je jen náhodné. Řidší jsou taková jména utvořená příponou nesloženou, většinou totožnou s příponou přechylovací (baletka, klepna, švadlena). A tento poslední — řídký — slovotvorný způsob se uplatnil i v našem případě u podoby striptýz-ka.[2] Svou strukturou se toto jméno řadí k jménům pojmenovávajícím osoby podle toho, k čemu se vztahuje jejich činnost: žena, která provádí striptýz, je striptýzka, podobně jako žena, která provozuje balet, tančí v baletu, je baletka apod. (srov. mužské typy jmen s obdobnou významovou strukturou jako provozář, průzkumář apod.).

Řekli jsme, že častější než tento způsob je tvoření příponou složenou, a to z přípony — v našem případě potenciálního — jména mužského a přípony přechylovací. Ženská podoba se pak jeví jakoby odvozena od tohoto potenciálně existujícího jména mužského.[3] Tímto způsobem vznikla druhá podoba, která se v úzu ustálila, podoba striptérka, předpokládající mužskou podobu striptér. Na první pohled se zdá, že podoba striptér vznikla z první části základového slova striptýz strip- a z přípony -ér ve variantní podobě -tér. Užití variantní podoby přípony -tér u jmen tohoto typu je časté; podoba -tér je však především vázána na přejatá slova latinského, popř. románského původu, jejichž motivujícím základem je dějové jméno na -ce (z lat. -tio, v pozdější výslovnosti [-cio]), srov. konstruktér, absentér apod. Nejde tu tedy z hlediska historického o příponu -tér, nýbrž pouze -ér (k základu na -t-). V současném jazykovém povědomí se však slova s cizím základem zakončená na -tér nerozlišují podle povahy slova motivujícího. Je proto přirozené, že se k nim snadno přiřadí i slovo nově vznikající, vyhovuje-li ostatním podmínkám. A těm pojmenování striptérka vyhovuje: je to slovo cizího původu s dějovým základem a označuje osobu podle její činnosti. [127]Vedle toho působila na vznik i užívání podoby striptérka ještě další příčina: Slovo striptýz vstoupilo do našeho povědomí jako slovo nesložené, jako jeden celek. Neuvědomujeme si původní sklad slova strip + tease (týz), nýbrž dochází k druhotnému rozčlenění, k posunu slovotvorného švu,[4] takže je členíme jakoby na základ stript- (zakončený na -t) a na zakončení -ýz (na pozadí některých slov v češtině již vžitých jako markýz, platýz apod.). Mužskou podobu pak snadno odvodíme příponou -ér (stript-ér) a ženskou podobu pak utvoříme přechylovací příponou -ka, tedy striptérka. Mužská podoba by sice mohla mít ještě dvě další varianty — stripér a striptýzér, ženské protějšky by k nim pak byly stripérka a striptýzérka, ale ani s jedním z nich jsme se v našich dokladech dosud nesetkali.

Shrneme-li všechna zjištění — tj. množství slov stejného typu zakončených na -tér, vhodnost přípony -ér spojovat se s cizími základy a řadit jméno do skupiny slov s příslušnou významovou strukturou, rozčlenění výchozího jména na základ stript- a zakončení -ýz — docházíme k závěru, že podoba striptérka jako pojmenování pro ženu provádějící striptýz je nejvhodnější. Svědčí o tom i to, že je dnes v úzu nejčastější. Pro pojmenování muže by byla nejvhodnější podoba striptér.

---

[1] O přechylování i o ostatních způsobech tvoření ženských jmen viz v Tvoření slov v češtině 2, s. 536n.

[2] Je to obdobný způsob, jakým se tvoří taková pojmenování v angličtině, francouzštině i v němčině.

[3] O tom, jak silná je v češtině tendence, aby se pojmenování ženské osoby opíralo o příslušný protějšek mužský, svědčí např. skutečnost, že vedle názvů bufetka, salátka, skriptka vytvořily se podoby nové — bufetářka, salátářka, skriptérka, napovídající podoby mužské na -ář, -ér, skutečně později doložené.

[4] U slov přejatých jsou případy takovéhoto posunu častější. Struktura původního základového slova není uživateli zřetelná, slovo se považuje za nemotivované a zachází se s ním bez zřetele k původnímu utváření. Takovýmto způsobem vzniklo v češtině např. pojmenování hosteska: původní anglický základ tvoří podat. jméno host (= hostitel) a přípona označující v angličtině osoby ženského rodu -ess. Do češtiny jsme převzali slovo hostess jako celek, a poněvadž jeho stavba není pro nás zřetelná, připojili jsme pro interpretaci významu „osoba ženského rodu“ nejvýraznější českou přechylovací příponu -ka. Nevhodnost a užívání slova hosteska jsme posoudili v Naší řeči 43, 1960, s. 306n. Při mezinárodních příležitostech toto slovo stále žije, a proto se k jeho hodnocení ještě vrátíme.

Naše řeč, volume 53 (1970), issue 2, pp. 125-127

Previous Vladimír Mejstřík: Z 37. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Next Alena Chmelová, Zdeněk Salzmann: K některým módním slovům cizího původu