Želatina, ale gel?

Běla Poštolková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Z odborného farmakologického pracoviště nám došel dopis, v němž se upozorňuje na rozpor mezi psaním dvou slov věcně blízkých, gel a želatina. V dopise se žádá, aby alespoň v odborném textu bylo možné užívat pravopisné podoby gelatina.

Slovo želatina, obecně známé ve významu ‚hmota vyluhovaná vařením z kostí a kůží‘, odborně[1] definované jako ‚směs bílkovin živočišného původu rozpouštějící se za tepla ve vodě na koloidní roztok, který po ochlazení vytváří gel‘, bylo do češtiny přejato z francouzkého gélatine.[2] Vyslovuje se i píše se ž; stejně je tomu v polštině (żelatyna) a v ruštině (želatin).[3] Je to slovo obecně známé (najdeme je v kuchařských kni[306]hách) a běžné v nejrůznějších oborech (v organické chemii, farmakologii, trhavinářství, fotografickém a potravinářském průmyslu). — Slovo gel jako odborný fyzikálněchemický termín s významem ‚ztuhlý koloidní roztok‘ (odborněji ‚disperzní soustava, jejíž částice tvoří navzájem spojitou strukturu v spojitém disperzním prostředí‘[4]) vzniklo později. Stejně jako slovo gelatina (vyskytují se již ve středověké latině) je odvozeno od lat. gelatus ‚zmrzlý‘, jež je také základem francouzského gélatine.

Způsob přejímání cizích slov je již v češtině ustálen. Francouzská slova začínající písmenem g a vyslovovaná ž (např. želé, žervé, žánr aj.) se při přejetí do češtiny pravidelně vyslovují a také píší se ž, přejatá slova latinská se píší a vyslovují s g (generace, gradus, granulace). Základ slov gel i želatina je však stejný. Ve farmakologii jde o latinské gelatina (převzato z latin. spojení gelatina animalis), nikoliv o slovo francouzské, proto je správné psát i vyslovovat g, ať už jde o spojení jako modifikovaná tekutá gelatina, o slova na úrovni nomenklaturních názvů (např. oxypolygelatina) nebo o slova odvozená gelatinový, gelatinace. Z uvedených důvodů a pro těsnou věcnou souvislost se slovem gel (které píšeme jen s g) by bylo dobré uvážit, zda by se do Pravidel neměly zařadit podoby gelatina, gelatinový, gelatinace. Přejetí některých slov jednak přímo z latiny, jednak přes francouzštinu není v češtině jev nijak ojedinělý. Obvykle však dochází k výrazným významovým posunům, jako např. u slov legální a loajální, gubernátor a guvernér, subjekt a sujet aj.

---

[1] Příruční slovník naučný, IV. díl, Praha 1967, s. 884.

[2] J. Holub - S. Lyer, Stručný etymologický slovník jaz. českého, Praha 1967.

[3] V češtině se psalo původně gelatina, jak o tom svědčí starší slovníky i materiál v archívu Ústavu pro jazyk český. Poprvé se slovo gelatina vyskytuje v Riegrově slovníku naučném (3. díl, Praha 1863). Kottův Česko-německý slovník v 1. dodatcích (Praha 1890) má slovo gelatin s doklady z r. 1853 a z r. 1884 a gelatina (s výslovností želatina) s prvními doklady z let 1881 a 1885. Teprve však Masarykův slovník naučný (Praha 1926) uvádí také heslo želatina s odkazem na gelatina, kde je výklad. V archívu ÚJČ zní nejstarší podoba slova gelatin (srov. ruské želatin); doklad pochází z knihy dr. V. Šafaříka Počátkové chemie z r. 1884. (Tento doklad má též Kott.) Z téhož pramene je doloženo i přídavné jméno gelatinový. Existuje však ještě starší doklad, a to z r. 1867 ze Světozoru. Podoba gelatina se vyskytuje v archívu až z r. 1899 (Naše doba). První doklady na pravopisné znění želatina jsou z M. Majerové (1911) a z I. Herrmanna (1917). Lze tedy předpokládat, že se slovo gelatina začalo objevovat mezi lety 1853—1863 a jeho užívání se ustálilo v 80. letech. Podle Kottova slovníku, v kterém je uvedena výslovnost, vyslovovalo se již tehdy se ž. V Pravidlech čes. pravopisu se objevilo poprvé ve vydání z r. 1913, a to v podobě želatina.

[4] Technický naučný slovník, II. díl, Praha 1962, s. 13.

Naše řeč, ročník 51 (1968), číslo 5, s. 305-306

Předchozí Miloš Helcl: Ustavit a ustanovit

Následující Libuše Kroupová: Závadové osoby, poruchová služba