Časopis Naše řeč
en cz

Radíme a kritizujeme

NS, MS, MB, MK

[Drobnosti]

(pdf)

-

K přepisu novořeckých vlastních jmen

V souvislosti s nedávným reakčním převratem v Řecku se v našem tisku častěji objevují zprávy o situaci v této zemi a v nich se setkáváme s mnoha řeckými vlastními jmény. Český přepis novořeckých jmen, opírající se o novořeckou výslovnost, je stanoven zásadami uveřejněnými ve Zprávách Jednoty klasických filologů 3, 1961, s. 146—150 a přetištěnými v Dokumentačním přehledu ČTK 1, 1966, č. 15, příl.; náš tisk se podle těchto zásad vcelku řídí. Opakovanou chybou, která se vyskytuje např. v článcích Rudého práva, je pouze nesprávný přepis řecké spřežky ον. Tato spřežka se do češtiny přepisuje jako u, ve shodě s výslovností, kterou ostatně měla již stará řečtina. Je tedy třeba jména přepisovaná chybně v podobě „Gouras, Iliou, Vlachou“ apod. a také např. „Mitropoulos“, s nímž jsme se setkávali už dříve, správně psát — i vyslovovat — Guras, Iilu, Vlachu, Mitropulos. Tato zásada platí i v případě, že jména nejsou pro tisk převzata přímo z řečtiny, nýbrž z jiného jazyka (např. z francouzštiny, kde je psaní ou odůvodněno vzhledem k francouzské výslovnosti). Lze tedy vyslovit jednoznačný závěr, že se v novořeckém jméně přepsaném do češtiny nikdy nemůže objevit dvojhláska ou (novořečtina takovou dvojhlásku nemá).

NS

H. Schelského pojetí skepse a apolitičnosti…

Tento pořádek slov v nadpise článku otištěného v Sociologickém časopise (1967, č. 2, s. 146) působí v dnešní češtině dosti neobvykle, ačkoli ještě v minulém století nebyl výjimkou (srov. české názvy literárních děl jako Viléma Meistera léta učednická, Pana Evžena Dühringa převrat vědy, ovlivněné ovšem originálem). Slohově bezpříznakové postavení složeného přívlastku neshodného je dnes pevně ustáleno za podst. jménem, na němž je přívlastek závislý. Že člen H. Schelského je složeným přívlastkem neshodným, to v našem případě signalizuje zkratka H., zastupující křestní jméno Helmuth. Kdyby ji však byl autor vynechal, byla by zmizela i neobvyklost pořádku slov. U vlastních jmen osobních typu Vrchlický, Mukařovský a také Schelski se netvoří příd. jména přivlastňovací, význam přivlastňovací se u nich vyjadřuje 2. pádem jména. Druhý pád obecného jména jako neshodný přívlastek sice stává za řídícím členem (rozbor básně, výstava obrazů), ale u vlastních jmen uvedeného typu se mnohdy přesouvá před řídící podstatné jméno, jestliže ovšem zastupuje příd. jméno přivlastňovací: Mukařovského spisy, Schelského pojetí jako Nerudovy spisy. Ale není dnes obvyklé postavení J. Nerudy spisy (nýbrž spisy, dílo J. Nerudy), a proto rovněž ne H. Schelského pojetí. (K tomu viz Al. Jedlička, Postavení přivlastňovacího genitivu osobních jmen typu Vrchlického spisy spisy Vrchlického, sb. Studie ze slovanské jazykovědy, Praha 1958, s. 201n.)

MS

Šijovna?

V poslední době se v některých nemocničních odděleních, např. v Jablonci nad Nisou, objevilo nové pracoviště — šijovna. Je to vlastně dílna, [256]kde se opravuje prádlo, lůžkoviny ap. Podstatné jméno šijovna je utvořeno neobvykle, protože od sloves 3. třídy typu „kryje“ podstatná jména místní vznikají velmi zřídka, a pokud se přece tvoří, tedy ne příponou -ovna. Např. od slovesa líti je příponou -na utvořeno podstatné jméno lijna, ale základem podstatného jména umývárna je sloveso umývat, nikoli mýt (viz Fr. Daneš, Obecná jména vlastní, Tvoření slov II, 1967, s. 493n.). Slovesa jako šít (rýt, žít, pít, lít, mýt) jsou velmi stará a možnost vytvářet z nich odvozováním nová slova je dosti omezena. Teoreticky by bylo možno utvořit analogicky podle slovotvorného typu lít lijna od přítomného kmene slovesa šít příponou -na podstatné jméno šijna; bylo by to pojmenování vhodné, kdyby je ovšem jazyková praxe přijala. Jinak je třeba užít pojmenování několikaslovného, třebaže poněkud těžkopádného, např. oprava (opravna) prádla a lůžkovin.

MB

„Výročky“ se daří

dočetli jsme se v jednom titulku článku z lednového čísla jičínského Předvoje (20. 1. 1967). Upozorňujeme, že autor (značka JP) neměl na mysli žádný druh dětské nemoci, ale výroční schůze divadelních kroužků. — Výraz „výročka“ je dokladem toho, že snaha po univerbizaci víceslovných názvů vede nejen k úspornému vyjádření, ale i významovým nejasnostem. Slangový výraz „výročka“ není příliš rozšířen, je proto i málo srozumitelný a v tisku by se objevovat neměl.

MK

Hornobřízský

Přídavné jméno k místnímu jménu Horní Bříza je hornobřízský (hornobřízský kaolín, hornobřízská kamna), třebaže od obecného podst. jména bříza se tvoří adjektivum pouze na -ový, březový. Systémovost tvoření přídavných jmen od vlastních jmen místních je tak silná, že „z vlastních jmen místních tvoříme adjektiva vždy jen příponou –ský“ (Vl. Šmilauer, Přídavná jména na -ský, Naše řeč 23, 1939, s. 101).

MS

Panno?

Rudé právo otisklo 20. 2. 1967 zprávu o tom, že nás na světové výstavě v Montrealu bude reprezentovat mj. jedinečný obraz ze sametu a skla, tzv. „panno“. Toto slovo, užívané jako termín ve výtvarnictví s významem ‚výplň s malbou dekorativního nebo ornamentálního charakteru‘, bylo do češtiny převzato z francouzštiny a jeho původní podoba je panneau. Francouzskou skupinu samohlásek -eau nahrazujeme v češtině dlouhým -ó, zdvojenou souhlásku -nn- souhláskou jedinou. Pouze ve slovech, Která v češtině zdomácněla do té míry, že se zařadila do jejího tvaroslovného systému, a tedy se skloňují, píšeme koncové -o krátké. K nim patří např. byro, 2. p. byra, tablo, tabla aj. Nebudeme tedy psát hybridně „panno“, ale panó (jako nivó, plymó, trymó), eventuálně původním pravopisem panneau.

MB

Naše řeč, ročník 50 (1967), číslo 4, s. 255-256

Předchozí Zdeňka Sochová: Budeme žehlit přes prostěrku?

Následující Milan Jelínek: Styl F. X. Šaldy. K stému výročí Šaldova narození

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1