»Hladovící« dítky

[Drobnosti]

(pdf)

-

Jakmile se objeví zima, objevuje se i tento nápis každoročně v novinách. Ušlechtilá srdce obracejí mysl širších vrstev a zvláště také šťastnějších dítek k té ubohé drobotině, které osud nejen nedopřává radostí dětských, ale ani, aby se s dostatek najedla. Tak se děje i letos, kdy zvlášť čilý Ústřední spolek českých žen se ujal sběratelské činnosti. Ale co rok se vrací v těchto provoláních také stejná chyba. Vždy se píše a mluví o hladovících dítkách a nikdy správně o hladovějících. Sloveso hladověti jest utvořeno od přídavného jména hladov, jako rozuměti od podst. jména rozum, uměti od um, zkameněti od kámen, šedivěti od šediv, churavěti od churav. Jsou to [91]vesměs slovesa třídy třetí a časují se podle vzoru uměti. Toto sloveso má v rozkazovacím způsobě uměj, v příčestí přítomného času pak umějící. Utvořiti si rozkazovací způsob, jsme-li na pochybách, jest velmi dobrý prostředek domácí také pro 3. osobu množnou přítomného času. Často slýcháme i vzdělané lidi mluviti: Naše dětičky umí dobře ve škole, ti lidé tomu nerozumí, vlasy už mu šediví, princové a princezny v pohádkách zkamení a pod.; opravíme-li je, řkouce: Vaše dětičky tedy dobře ve škole umějí, nebo: i jen je nechte, ti lidé tomu rozumějí; co, co, už mu také šedivějí vlasy, — odpovědí vám, opravujíce vás, zase s touž chybou, kterou udělali hned zprvu.

A přece jest si možno tak snadno pamatovati tuto věc i laikovi: vzpomene si, je-li sloveso utvořeno od podstatného nebo přídavného jména (mluvnicky řečeno: od kmenů jmenných) a řekne-li si rozkazovací způsob (rozuměj dobře, nehladověj, nešedivěj, nezkameněj, nechuravěj), pak je správný tvar hned po ruce: hladovějící dítko, šedivějící vlasy, lačnějící hosté, červivějící vrata, divočející mládež, churavějící přítel, mohutnějící strom, práchnivějící dřevo atd.

Naše řeč, ročník 1 (1917), číslo 3, s. 90-91

Předchozí Z našich časopisů

Následující Obdati, obdávati