Antonín Tejnor
[Drobnosti]
-
Nemine takřka týdne, abychom se v rozhlase, v televizi nebo v tisku nesetkali s postesknutím, že se nepíše a nemluví tak, „jak nám zobák narost“. Ne vždycky jsou takové výtky oprávněné. Někdy se kritikové zbytečně rozhořčují nad novými jazykovými prostředky, které vznikají z diferencovaných vyjadřovacích potřeb různých funkčních stylů. Ovšem pokud se kritika týká nadměrného pronikání různých slohově zabarvených prostředků administrativního a ekonomického jazyka do projevů prostě sdělovacích a publicistických, musíme s výtkami souhlasit. Mnohokrát jsme již upozorňovali na nevhodnost (bohužel) vžité praxe uveřejňovat v denním tisku články, které si redakce vyžádala od odborníků, ale neupravila jejich stylizaci tak, aby byly srozumitelné a přístupné širokým vrstvám čtenářů. Sami autoři se sice někdy snaží o jisté slohové odlehčení, např. užíváním obratů hovorového jazyka, ale zpravidla se neobejdou bez úzce odborných termínů nebo bez specifických syntaktických konstrukcí odborného stylu. Spojení těchto prostředků s výrazy a obraty hovorovými působí pak strojeně, někdy dokonce komicky. Tak např. v Rudém právu z 5. října 1966 čteme v článku nadepsaném „Nová soustava příznivě ovlivňuje veřejné stravo[59]vání“ toto souvětí: „Mnoho set tisíc stálo např. ve vnitřní Praze restaurování a modernizace proslulých hospod s rentabilním provozem, ale brzká návratnost vložených prostředků je nabíledni.“ Autor zde užil v blízkém kontextovém sousedství prostředků běžně mluveného jazyka (Mnoho set tisíc stálo … hospod…) a výrazů z ekonomické terminologie (s rentabilním provozem…). Ve druhé větě spojil ekonomický termín (návratnost) se zastarávajícím příslovečným spojením poněkud expresívního zabarvení (je nabíledni). Autor je zřejmě zvyklý na jmenné konstrukce administrativního a ekonomického stylu, a dal tedy přednost spojení brzká návratnost vložených prostředků je nabíledni před běžným slovesným vyjádřením vynaložené prostředky se brzy vrátí nebo investice se jistě vyplatí. Ale rozhodně by se vyplácelo redaktorům, kdyby články psané odborníky, ale určené široké veřejnosti vhodně jazykově upravili a přizpůsobovali je požadavkům publicistického stylu.
Naše řeč, ročník 50 (1967), číslo 1, s. 58-59
Předchozí Pavel Trost: Ještě k původu slova chachar
Následující Miloslava Knappová: Zdržovna?