Rajská jablíčka mezinárodně

Jaroslav Machač

[Short articles]

(pdf)

-

Tato zelenina si v 16. století přivezla ze své vlasti i jméno: aztécký název tomatl (tumatl) přejali Španělé v podobě tomate a toho se pak dříve nebo později začalo užívat ve francouzštině (la tomate), v němčině (die Tomate), v angličtině (the tomato), v ruštině (tomat, m.). Ovšem poetické pěstitele tento název neuspokojoval, a proto se vedle „zlatých jablek“ v italštině (il pomidoro) — a odtud i v ruštině (pomidor) a v polštině — objevila rajská jablka, rajská jablíčka; tak jsme si doslovně přeložili německý pěstitelský název Paradiesapfel, do slovenštiny přejatý a adaptovaný jako paradajka; v srbocharvátštině je rajčica.

S rajskými jablíčky, respektive s tímto názvem, jsme dlouho vystačili — v běžném dorozumívacím styku i v oblasti odborné. I původně hovorový univerbizovaný (jednoslovný) název rajče se běžně rozšířil a pronikl i do odborného názvosloví; v botanické nomenklatuře je lilek rajče odborným názvem rostliny, která rajská jablíčka, rajčata plodí. Vystačili jsme i s přídavným jménem rajský (obvyklým ve spojení rajská omáčka, rajská polévka) a nověji i rajčatový (ve spojení rajčatový salát).

Existence mezinárodního názvu jihoamericko-španělského původu byla v naší slovní zásobě donedávna jen potenciální. Naše starší naučné slovníky jej zaznamenávají, ovšem vesměs jen jako „cizí název“ s odkazem na heslo rajské jablíčko (jablko).

Až asi v padesátých letech se začal ve větší míře objevovat na restauračních jídelních lístcích tomatový salát — a kupodivu brzy zdomácněl — a zároveň s dovozem sovětských konzerv s rybami v rajském protlaku jsme se v seznamech zboží i na štítcích v potravinářských obchodech začali setkávat se spojeními jako sardinky (kambala, …) v tomatě, v tomatu; odtud přešel tento tvar i do „spotřebitelského jazyka“.

Proč neprozradit podnět, který nás k zamyšlení nad tímto názvem přivedl? Je to nový sešit Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ), připravovaný do tisku, který bude mj. obsahovat právě hesla začínající skupinou tom-. Pro slovník je základním, heslovým (slovníkovým) tvarem 1. pád jedn. čísla, a tu není jisté, jak tento tvar zní. Zmíněné naučné slovníky (např. Ottův a Masarykův) uvádějí jen plurálový tvar to[312]maty (ovšem bez uvedení rodu), slovník Vášův-Trávníčkův toto heslo nemá vůbec. Akademický Příruční slovník uvedl podoby tomat, -u (mužského rodu) a tomato, -a (stř.) s poznámkou „zprav. v pl. tomaty, tomata“ a stylisticky toto slovo označuje jako knižní. V hesláři akademických Pravidel českého pravopisu nacházíme jen adjektivum, a to v podobě tomátový, s délkou v druhé slabice, ve shodě s výslovností v cizích jazycích (např. v němčině je také druhá slabika dlouhá, v ruštině je na ní přízvuk, v angličtině je rovněž přízvučná a dlouhá). Obvykle tak spolehlivý lexikální archív ÚJČ je v tomto případě velmi skoupý: zachycuje spojení polévka s tomaty z románu M. Majerové Náměstí republiky (tedy z franc. prostředí) a pak už jen v novinových citacích úřední zprávy o přídělu konzerv v r. 1946: sardinky v tomatu; adjektivum tomatový (sic) je doloženo jen dvakrát: tomatový protlak (K. Konrád) a tomatová omáčka.

Zpracovatelé Slovníku se ovšem neřídí (extrémně vyjádřenou) starší pozitivistickou zásadou, že „to, co není písemně doloženo, neexistuje“, avšak musí mít ve sporných případech bezpečnou oporu v jazykovém povědomí uživatelů jazyka. V našem případě však nezbývá než konstatovat, že pro tvar 1. pádu jedn. čísla nemáme oporu ani v dokladech, ani v jazykovém povědomí, a musel by být tedy vytvořen uměle. Doložený, i z běžného úzu známý tvar 6. pádu v předložkovém spojení v tomatě může být tvarem mužského, ženského i středního rodu, dubleta v tomatu svědčí pro mužský a střední rod (to, že jde o zřejmý mechanický přepis ruského nápisu — a v ruštině je tomat mužského rodu — je jen průvodní okolností). 7. pád mn. čísla doložený z románu M. Majerové může být tvarem mužského nebo středního rodu (a to je zajímavé vzhledem k tomu, že ve francouzštině je tomate rodu ženského).

Také pokud jde o délku v druhé slabice, třeba konstatovat, že tu výslovnost není ustálená; vedle velmi časté výslovnosti krátké tomat- — a tu jsme zjistili u řady uživatelů, mj. i v několika pražských restauracích — existuje i výslovnost dlouhá tomát-, podporovaná znalostí jazyků, ve kterých je tento název běžný.

Jaký je tedy výsledek naší předběžné úvahy? SSJČ uvede jako heslové slovo jen plurálový tvar tomaty, řidč. tomáty, popř. potenciální tvar středního rodu -ta, pro nějž je oporou střední rod českého názvu,[1] a pokud jde o tvary jedn. čísla, uvede SSJČ jen předložková spojení v tomatě, v tomatu s významem „v rajském protlaku“. Proti akad. Pravidlům bude třeba uvést vedle řidší podoby tomátový jako základní podobu s obvyklou výslovností krátkou, tomatový.

---

[1] F. Havlová v jazykovém sloupku Večerní Prahy 31. 7. 1965.

Naše řeč, volume 48 (1965), issue 5, pp. 311-312

Previous Zdeňka Sochová: Abstraktismus, či abstraktivismus?

Next Poznámka