Granátové jablko

Igor Němec

[Short articles]

(pdf)

-

Na otázku, jakou barvu má granátové jablko, většinou bychom slyšeli odpověď: červenou, přece barvu granátu. Takovou odpověď bylo by dokonce možno podložit údajem ze Slovníku spisovného jazyka českého, kde se granátové [123]jablko vykládá jako „plod marhaníku, zbarvený granátově“ (s. 550). Ve skutečnosti však toto ovoce bývá zbarveno různě, i žlutě nebo hnědozeleně, jak se můžeme poučit v naučném slovníku pod hesly granátovník, marhaník, Punica granatum. I jazyková historie ukazuje, že východiskem pojmenování granátové jablko je něco jiného než granátová barva plodu, že zde tedy nejde o prosté spojení slov označující jablko granátově zbarvené. Co je tedy na tomto ovoci více charakteristického než jeho barva? Plody granátovníku se vyznačují především zrnitým obsahem: obsahují červená jakoby sklovitá zrnka, uložená ve váčcích se sladkou šťávou (z té se připravují osvěžující nápoje, k nimž svým původem patří i naše grenadina, srov. francouzské jméno granátového jablka grenade). Ona zrnitost je pro granátové jablko, zv. též granát, tak příznačná, že jeho jednočlenný název byl obrazně přenesen i na střelu obsahující v sobě zrna sekaného kovu, která se při výbuchu rozprskují.[1] Vždyť také stará čeština neznala název jablko granátové, nýbrž jablko zrnaté, kde adj. zrnaté je přesný významový i hláskový ekvivalent latinského adj. granatum z příslušného pojmenování onoho plodu (malum granatum, tj. vlastně ‚jablko zrnité‘; srov. lat. granum ‚zrno‘); uveďme aspoň tento příklad ze stč. překladu Písně písní: dám tobě pitie z vína udělané a mest z mých zrnatých jablek Bible drážďanská Cant 8,2 malorum granatorum; také v Bibli kralické ještě z jablek zrnatých, ale v novočeském překladě Hegerově již čteme jablíček granátových.

Dnešní název granátové jablko tedy od původu vystihoval onu typickou vlastnost marhaníkového plodu, tj. zrnitost, ovšem prostřednictvím přídavného jména cizího původu. Nesmíme však zapomínat, že toto adjektivum granátový mělo oporu ve zdomácnělém substantivu granát, označujícím polodrahokam, který se běžně vyskytoval v červené barvě a v charakteristické sklovité podobě marhaníkového zrna (užíval se jako ozdoba šperků, zvláště prstenů). Dnešní jazyk — na rozdíl od staré češtiny — zdůrazňuje v slově granát barevnou složku významu (červenost), jak svědčí odvozené adjektivum granátový s významem ‚krvavě červený‘ (např. trysklo víno granátovým okem Vrchlický, PSJČ). A poněvadž i květ granátového stromu se vyznačuje jasnou červeností (srov. ústa jako purpur květu granátového Němcová, PSJČ), není divu, že i název jeho plodu zrajícího do červena, granátové jablko, chápe se jako ‚granátově červené jablko‘. Takové chápání je již ovšem projevem etymologického přeskupení: protože sama označovaná věc (zrnitý plod marhaníku) není v naší oblasti příliš běžným jevem, přenáší se její název (granátové jablko) na podobnou věc zcela běžnou (červené jablko). Potom i tam, kde skutečně jde o onen zrnitý plod granátovníku, interpretuje se jeho název granátové jablko jako „plod marhaníku, zbarvený granátově“.

Jinými slovy, pojmenování granátové jablko svou pojmenovávací strukturou nevyjadřuje totéž co jeho latinské východisko malum granatum, tj. ‚jablko zrnité, mající zrna‘, nýbrž ve vztahu ke jménu polodrahokamu granát vyjadřuje strukturní význam ‚jablko s vlastností granátu, mající barvu granátu‘. Tento širší význam strukturní umožnil rozšíření původního rozsahu jeho významu lexikálního, jaký mělo ještě souznačné pojmenování staročeské — jablko zrnaté.

---

[1] Viz V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého a slovenského, Praha 1957, s. 117. — Jak připomněl ve své redakční poznámce prof. Vl. Šmilauer, granáty zprvu házeli ručně pouze tzv. granátníci, tj. vojáci prvního sledu útočící jednotky, a teprve později došlo k rozlišení na granáty ruční a jiné.

Naše řeč, volume 48 (1965), issue 2, pp. 122-123

Previous Alois Jedlička: Víte, co je mikrooddech?

Next Jaroslava Krasnická: Chórus – chórusu