Big beat

Jaroslava Krasnická

[Short articles]

(pdf)

-

O big beatu se poslední dobou stále častěji mluví i píše. S výrazem big beat setkáváme se téměř denně v rozhlase, v denním tisku, na plakátech. Český význam tohoto anglického sousloví je většinou již znám, větší potíže jsou však s jeho psaním. V Anglicko-českém slovníku A. Osičky a I. Poldaufa je uveden základní význam „velký tlukot, tep, víření (bubnu)“. Jako termín z oboru hudby označuje pak jeden z nejvýraznějších směrů současné populární a zábavné hudby. Big beat je tedy jednak zvláštní styl, způsob hry velmi temperamentní a rytmicky výrazný, jednak je to i nástrojová skupina určitého složení: zpravidla se skládá ze tří elektrofonických kytar, bicích nástrojů a klavíru nebo joniky, někdy i saxofonu. Doprovází ji zpěvák většinou neškoleným, přirozeným hlasem. Pro tento styl a obsazení jsou psány zvláštní skladby, technicky nepříliš náročné, charakteristické zcela jednoduchou harmonií i formou. Texty písní jsou většinou v původní řeči big beatu — angličtině, která jeho požadavku výrazného rytmického členění nejlépe vyhovuje pro velké množství krátkých slov. Snad právě technická nenáročnost přispívá spolu s oním strhujícím beatem — neustálým rytmickým tepem — k takové oblibě a rozšíření skupin tohoto typu.

A nyní k způsobu psaní názvu big beat a k tvoření případných jeho odvozenin, především přídavného jména.

Sousloví big beat bývá u nás často psáno zbytečně se spojovníkem „big-beat“. Protože však jde o prosté spojení určujícího přídav[63]ného jména s podstatným jménem (tedy o něco jiného, než je typ u pojmenování přejatých z angličtiny častý, jako např. garden-party nebo table-tennis, takže jde o přívlastkové spojení dvou, původně podstatných jmen), není tady důvodu pro formální vyjádření těsnějšího připojení spojovníkem.

Co se týče přejímání anglického způsobu psaní názvu big beat, je samozřejmé, že by zde bylo zbytečné anglický způsob psaní zatím počešťovat. Na rozdíl od mnohých jiných pojmenování cizího původu (např. z blízkého oboru slovo džez), která častým užíváním již zdomácněla, není slovní spojení big beat zatím u nás v širší veřejnosti natolik běžné, aby bylo třeba psát je počeštěné „big bít“ nebo „bigbít“. Kromě toho tu jde o způsob hry vysloveně módní, který patrně nebude mít ani čas během své existence a obliby takto plně u nás zdomácnět.

Další otázkou je odvozování příslušného přídavného jména a způsob jeho psaní. Obvyklé a také nejvhodnější je přídavné jméno bigbeatový, odvozené příponou -ový. Je časté především ve spojení bigbeatová skupina. Nesprávně bývá i toto přídavné jméno psáno se spojovníkem „big-beatový“ nebo dokonce odděleně „big beatový“. Tento způsob psaní tu není oprávněný proto, že nositelem určitého výše probíraného významu je celé slovní spojení, ne pouhé slovo beat. Chceme-li zachovat vztah k tomuto významu ustálenému pro celé sousloví i v jeho odvozenině, je třeba odvozovat příponou připojenou k celému názvu jako jedinému slovu. Je to zcela ve shodě s odvozováním přídavných jmen od určovacích přívlastkových spojení v češtině běžným, jako vysoká škola — vysokoškolský, Železný Brod — železnobrodský, Nový rok — novoroční apod. Podobně píšeme i přídavná jména odvozená od přejatých slov, např. tabletennisový, stejně jako u cizích místních jmen, např. od Alma-Ata píšeme přídavné jméno almaatský, od San Marino — sanmarinský, od Krivoj Rog — krivorožský apod.

Podobně budeme tedy psát ve shodě s běžnou praxí i big beat, ale bigbeatová skupina.

Naše řeč, volume 48 (1965), issue 1, pp. 62-63

Previous Běla Poštolková: Psát Barrandien, či barrandien?

Next Hana Prouzová: Titul, nebo kniha?