„Ideologické“ a „zemědělské plénum“

Jan Chloupek

[Short articles]

(pdf)

-

Oficiální názvy těchto zasedání ÚV KSČ z počátku roku 1964 byly pochopitelně delší, a tedy přesnější: obsahovaly neshodný přívlastek se zřetelovým významem. Přesto se v politických projevech a usneseních hojně objevovaly právě naše názvy „zkrácené“. Měřítkem vhodnosti těchto kratších vyjádření pro projevy spisovné a mezi nimi pro projevy oficiální je míra jejich sdělnosti: po této stránce jsou naše vyjádření ještě relativně úplná a vcelku jednoznačná, zejména pak ve spojitosti s danou, konkrétní situací.

I když v podobných případech pisatelé a řečníci usilují o to, vyjádřit se co možná nejstručněji, působí zde nadto tendence dát [310]přednost přívlastku shodnému před přívlastkem neshodným, tendence už stará, živá zejména v mluveném jazyce, projevující se zvlášť výrazně v některých místních nářečích (srov. např. doklady z východní Moravy: kožený obchod — obchod s koženým zbožím, hladná, hladová smrt — smrt hladem, staré nebo svobodné roky — léta v stáří, za svobodna, cukrová fabrika — „továrna na cukr“, cukrovar; ve staré češtině byl typ noha stolová obvyklý).

Nelze stanovit, kdy je právě tato tendence rozhodující, v každém případě však aspoň zkrácené vyjádření podporuje. Projevuje se nezřídka i tam, kde shodný přívlastek není sdostatek sdělný, kde totiž pro přiměřené vystižení skutečnosti sám nedostačuje: Tak např. před časem, když se ústřední výbor strany obracel na všechny naše občany s dopisem, mluvívalo se na schůzích o ústředním dopise (!), tj. o dopise ústředního výboru; po časovém odstupu není toto vyjádření ani srozumitelné. Nebo jednomu svému náměstí říkají Brňané obvykle a dosti důsledně Rudé náměstí; přitom oficiální název náměstí Rudé armády nemůže být tímto běžným označením zastoupen, neboť významový rozdíl mezi oběma souslovími je nabíledni.[1] Porůznu lze rovněž zaslechnout, jak se památníku sovětských hrdinů říká ruský pomník; toto dosti běžné označení je velmi nezřetelné: pomník by tak mohl být nazýván popřípadě podle národnosti svého tvůrce atp.

„Krácení“ nastává i za cenu toho, že se tak více či méně zastírá jednoznačnost, přesnost a adekvátnost náležitého (oficiálního) pojmenování. Má tedy jisté meze a ty musíme mít při volbě vhodného vyjádření na zřeteli.

Z našeho výkladu vyplývá, že případy ideologické, zemědělské plénum hodnotíme jako hovorové, popř. publicistické, případy ostatní (ústřední dopis, ruský pomník) pro jejich nedostatečnou sdělnost jako nevhodné pro spisovné projevy.

---

[1] Častost názvu Rudé náměstí se v brněnské mluvě zvyšuje též na pozadí názvu Rudé náměstí (v Moskvě), třebaže ten má, jak známo, historii už předrevoluční: přídavné jméno Krasnaja (ploščad’) tu bylo v archaickém významu Krásné (náměstí), nikoli tedy Rudé.

Naše řeč, volume 47 (1964), issue 5, pp. 309-310

Previous Zd. Hrušková: V Cambridži

Next Antonín Tejnor: Reprezentanti a reprezentanty