Jak je to s plánem vlakotvorby?

Antonín Tejnor

[Short articles]

(pdf)

-

Ve stati „Sociální demokracie a volební úmluvy“ doporučoval V. I. Lenin novinářům a propagandistům „mluvit prostě a jasně, jazykem přístupným masám … a … rozhodně od sebe odvrhnout těžké dělostřelectvo učených termínů, cizích slov, navyklých, hotových, avšak masám ještě nesrozumitelných hesel, definic, závěrů“.[1]

Na tato Leninova slova jsme si vzpomněli při četbě „Rozhovoru s náměstkem ministra dopravy“ uveřejněného v Rudém právu 7. května 1964. Článek má v titulku označení „rozhovor“, kompozičně se člení na úseky obsahující odpovědi na redaktorovy otázky, ale celá výstavba textu jasně ukazuje, že nejde o záznam skutečného rozhovoru, nýbrž o jakousi jen formální dialogizaci psaného odborného textu. „Rozhovor“ má všechny výrazné znaky ryze odborného stylu. Užívá se v něm často výlučných odborných názvů a terminologických spojení srozumitelných jen úzké vrstvě železničních specialistů (plán vlakotvorby, záloha propustné výkonnosti, hlavní tah, základní a operativní řízení apod.), ale jen v několika málo případech se význam termínů čtenářům blíže vysvětluje (variantní specializace trati, princip svazkovosti).

Laický čtenář pak může číst některé úseky třeba několikrát za sebou, ale příliš z nich nezmoudří. Např.: „Byla respektována zásada nezvyšovat v žádné seřazovací stanici počet tranzitních vlaků se zpracováním, a vytvořit tak ve vlakotvorných stanicích potřebnou zálohu seřazovací výkonnosti pro zvládnutí výkyvu zátěžových proudů.“ Redaktor zřejmě předpokládal, že české odborné názvy a spojení vytvořená z českých základů jsou dostatečně průzračná, a vysvětlení tedy nepotřebují. Citované souvětí však dokumentuje i jiný podstatný znak teoreticky odborného slohu — výraznou snahu o co nejtěsnější vyjádření skladebních vztahů. Autor často užívá vyjádření větným členem i tam, kde by větší přehlednosti prospělo spíše užití vedlejší věty (… Pro nedostatečnou zálohu propustné výkonnosti není možné připustit na obou hlavních tazích současné provádění delších výluk…), nebo volí podřadné souvětí tam, kde by se vztahy mezi větami lépe vyjádřily užitím spojení souřadného (… Nemalé starosti nám dělají opravy traťového svršku, pro něž musíme zajistit výluky, tedy přerušit vždy na určitou dobu v úseku trati provoz…). Užívá opisného tvaru trpného rodu i tam, kde by bylo slohově vhodnější užít pasíva zvratného nebo vyjádření aktivního (grafikonem je plánována tvorba odesílatelských vlaků…, vlakové spojení bude zlepšeno…), často sahá k rozloženému slovesně jmennému vyjádření (… došlo k uvolnění specializace tras…, došlo k dalšímu prohloubení principu svazkovosti …, přejít k sou[248]středěné realizaci výluk…, provádět regulace počtu osobních vlaků atd.).

Protože se uvedené příklady vyskytují v odstavcích odpovědí náměstka dopravy na reportérovy otázky, můžeme soudit, že reportér použil písemného materiálu v doslovném znění, že se neodvážil odborníkův projev jazykově upravit z obavy, aby neporušil věcnou stránku textu. Musíme však znovu a znovu zdůrazňovat, že autor má především myslit na toho, pro koho píše. A redaktor denního tisku by měl mít na zřeteli, že denní tisk je určen nejširšímu okruhu čtenářů, a že má-li plnit své základní funkce, tj. informovat, přesvědčovat a vychovávat, musí být obecně srozumitelný, jasný a přehledný. Uvedené formulace by byly na místě v odborném časopise Doprava a technika, méně vhodné by byly třeba už v časopise Železničář, ale pro denní tisk se rozhodně nehodí. Bylo by vhodné, kdyby se redaktoři denního tisku více zamýšleli nad stylizací článků s odbornou tematikou, a to právě z hlediska funkčních požadavků publicistického slohu.

---

[1] V. I. Lenin, Spisy, sv. 11, SNPL 1956, s. 290.

Naše řeč, volume 47 (1964), issue 4, pp. 247-248

Previous Vilém Fried: Bohemistika a slovakistika ve Velké Británii

Next Zdeněk Hlavsa: K obraznému vyjadřování v našich novinách