„Odbor technický rozvoj“?

Anna Jirsová

[Short articles]

(pdf)

-

Jedním z charakteristických rysů současného jazyka je snaha o stručné a přesné vyjadřování. Projevem této tendence je např. stále rostoucí užívání nominativu jmenovacího v odborném, administrativním a žurnalistickém vyjadřování.

Nominativ jmenovací, neshodný přívlastek jmenný (substantivní), uvádí název, jméno předmětu atd. v plném znění v podobě citátu. Plní ve větě funkci pojmenovací; bývá vyjádřen především vlastními jmény. Vlastní jména (nikoli však vlastní názvy) nemají většinou lexikální význam, nemohou sama o sobě označovat třídu nebo druh, ke kterému daná osoba nebo věc patří. Proto se často spojují s jmény obecnými, která je druhově zařazují; mluvíme pak o tzv. konstrukcích s nominativem jmenovacím. Např. Módní přehlídka v hotelu Jalta.

Ve funkci nominativu jmenovacího užíváme vedle vlastních jmen někdy také jmen obecných. Především je to typ po slovech pojem, název, výraz, označení, slovo, tvar, termín, titul apod. Konstrukce s těmito jmény se vyskytují v odborných textech, např. lingvistických, kde často ve výkladu vysvětlujeme význam, původ apod. některých slov. Jsou zde dvě jazykové roviny. Jako nominativu jmenovacího užíváme slova, o kterém něco sdělujeme (odlišujeme je často typem písma), ve funkci druhového označení pak slova z jazyka, kterým vykládáme. Např.: Sám termín próza neměl vždy jednoznačný význam. — Obě části básně jsou spojeny opakováním slova skok.

Nominativu jmenovacímu vyjádřenému obecným jménem konkuruje někdy spojení s neshodným genitivním přívlastkem (pokud [178]je nominativ jmenovací vyjádřen vlastním jménem, konkuruje mu shodný přívlastek jmenný). Např.: Pojem současné české literatury je vymezen časově. — Vysvětlení pojmu nekonečno. Obojí vyjádření je možné a správné. Spojení s nominativem jmenovacím se užívá především tam, kde chceme, aby vystoupilo do popředí vlastní pojmenování.

Po jménech slovo, výraz, termín je tendence užívat tvarů v 1. pádě. Již z jejich významu vyplývá, že vlastně uvádějí citaci odjinud.

V uvedených případech můžeme zřetelně odlišit oba členy konstrukce, tj. jméno obecné, druhově zařazující, a dále jméno, které svým způsobem pojmenovává, i když to není jméno vlastní.

V poslední době začínají neskloňované tvary nominativu jmenovacího pronikat i do takových spojení, kde není toto rozčlenění zcela zřejmé, např. odbor technický rozvoj, odbor výchova kádrů, odbor souhrnný plán.

V těchto případech není užití tvarů v 1. pádě vyvoláno jazykovou potřebou. Lze je doporučit jen tam, kde by vyjádření jiné než s nominativem jmenovacím nebylo dostatečně přesné, přehledné a stručné. Hlavně u takových jmen, kde by ze skloňovaných tvarů nebylo možno jednoznačně určit tvar 1. pádu.

Domníváme se však, že v uvedených spojeních takové nebezpečí nehrozí, a kromě toho jde tu o jména obecná, kterých se ve funkci nominativu jmenovacího užívá jen ve speciálních případech. Dáváme proto přednost tvarům v jazyce obvyklým, tj. neshodnému přívlastku v 2. pádě (odbor technického rozvoje) nebo předložkovému spojení (odbor pro výchovu kádrů).

Kdybychom i v těchto spojeních chápali obecné jméno, např. odbor, za druhové označení a jeho bližší určení za určitý druh pojmenování, pak by bylo nutné neskloňovaný tvar, např. technický rozvoj, oddělit graficky dvojtečkou nebo uvozovkami. Taková situace nastává, když do popředí vystupuje vlastní označení odboru, např. při jejich konfrontaci v seznamu apod. Jinak celé spojení působí jako porušení českých typů syntaktické stavby pojmenování.

Naše řeč, volume 47 (1964), issue 3, pp. 177-178

Previous Miloslava Knappová: Náplň směrem k brigádám

Next Hana Prouzová: Prevence proti chřipce?