Počátky výzkumu městské mluvy

Pavel Jančák

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Současný vývoj mluveného jazyka je charakterizován opouštěním starých tradičních nářečí a postupným přechodem k útvarům vyšším, nadnářečním. Tento proces sbližování a sjednocování národního jazyka je neobyčejně složitý a neprobíhá na celém našem jazykovém území stejným způsobem. Nejvýraznější je ovšem v městských střediscích, protože zde ve vzájemné součinnosti působí nejvíce činitelů, které mají na nový vývoj vliv (vedle vzrůstajícího vlivu spisovného jazyka je to zejména častá regionální různorodost a pohyb obyvatelstva). Proto vedle zkoumání zanikajících nářečí, jež má svou důležitost i pro zjištění východiska tohoto nového vývojového procesu, je nutno věnovat pozornost také zkoumání městské mluvy. Na důležitost tohoto nového úkolu a na jeho hlavní problematiku poukázal nedávno prof. J. Bělič.[1] Má-li však výzkum splnit své poslání a přispět i k postižení vývojových jazykových procesů, je zřejmé, že musí být založen na „zevrubné analýze celé jazykové situace v různých městech, neboť jen tak se konkrétně ukáže, jak vývojový proces za různých okolností na různých místech a dohromady pak na celém jazykovém území probíhá, kteří činitelé na něj mají vliv a jaké jsou vyhlídky do budoucnosti“.[2]

Výzkum městské mluvy se nyní za vedení prof. Běliče počíná realizovat. Prostřednictvím kabinetu českého jazyka a literatury při Ústavu pro dálkové [172]studium učitelů na Universitě Karlově (ved. doc. F. Cuřín) se do výzkumu zapojují hlavně pracovníci pedagogických institutů. To je výhodné už proto, že práce s obdobnou tematikou budou paralelně vznikat na různých místech našeho jazykového území. Ideálem by ovšem bylo, kdyby vznikla výzkumná síť, která by zahrnovala všechny naše důležité oblasti a v níž by byly zároveň zastoupeny i všechny hlavní typy měst. Protože mezi dosud přihlášenými jsou vedle několika starších zkušených badatelů hlavně pracovníci mladší, a zejména též proto, že jde o nový a metodicky ještě nepropracovaný úkol, bude jistě účelné vyměňovat si už v prvních fázích výzkumu pracovní a metodické zkušenosti.

První takové celodenní soustředění všech účastníků této akce se konalo 19. března t. r. v konzultačním středisku, jímž se stal Ústav pro jazyk český ČSAV. Na konzultaci, která navázala na loňskou dubnovou schůzku s výkladem prof. Běliče, referovali někteří pracovníci o svých prvních zkušenostech. Probíraly se zde všecky otázky souvisící s prvními fázemi výzkumu, zejména pak vymezení a způsob sběru materiálu. Ač vznikají práce svým zaměřením někdy i dost různorodé, vyskytla se tu řada společných problémů. Ukázalo se např., jak neobyčejně závažné a přitom obtížné je stanovení základního „vzorku“ pro výběr zkoumaných osob. Při výzkumu zaměřeném na zachycení mluvy celého města by měl totiž tento vzorek odpovídat složení obyvatelstva, a to jak podle věkových a společenských skupin, tak i podle krajového původu. Pro praxi je to však požadavek dost těžko splnitelný, zejména musíme-li se při výběru omezit jen na několik základních jednotlivců. Je třeba si také uvědomit, že vzorek nelze stanovit jen podle mechanického součtu daných faktů, ale musíme přitom zvážit, které složky obyvatelstva mohou mít na rozvoj mluvy daného města vliv a které jsou naopak pro něj zanedbatelné (jiné postavení mají např. učňové a mladí dělníci, kteří přesto, že bydlí v internátech, jsou plně zapojeni do pracovního a společenského života města, jiné např. vojáci nebo často i studenti, kteří jsou od něho vlastně téměř izolováni).

Vznikající práce se vzájemně odlišují jak vymezením tématu (např. F. Svěrák se při popisu složité situace v Brně snaží podat celkovou charakteristiku, při níž by už eventuálně nezacházel do detailů; J. Spal chce naproti tomu sledovat dnešní vývoj mluvy plzeňské zatím jen na rozkládání jednoho výrazného oblastního znaku), tak i rozdíly danými už samým charakterem zvoleného města.

U menších měst (jako je např. Přelouč, jejíž mluvou se zabývá B. Dejmek z Pardubic) bude možno při zjišťování dnešního pohybu opřít se o dobrou znalost starousedlické městské vrstvy a o nářeční zázemí. Výhodné je to ovšem zvláště tam, kde rozdíly mezi městem a typem okolního venkovského nářečí jsou zvlášť markantní (např. i v Olomouci, jak zjišťuje Z. Kovalčík, lze u lidí přistěhovalých z blízkého okolí dobře sledovat postupné stírání znaků středohanáckého nářečí a přechod k mluvě interdialektické). Avšak v středočeských městech — kde je sice situace zase o to jednodušší, že se zde tolik nekříží [173]různorodé složky — nejsou rozdíly mezi městem a venkovským okolím tak výrazné a projevují se často vlastně jen jako kolísání mezi nepatrně krajově zabarvenou obecnou češtinou a pronikajícími prvky spisovné češtiny hovorové (zejména např. v Brandýse n. L., ležícím nadto v středočeské nářeční oblasti relativně nejméně příznakové, kde započala výzkum R. Brabcová).

Velké metodické potíže mají pracovníci v těch průmyslových střediscích, kde původní charakter mluvy města byl značně rozrušen novým obyvatelstvem přišlým z různých míst (s takovou situací se setkává např. V. Rous v Pardubicích a ještě více J. Kolařík v Gottwaldově). Mnoho společného s tímto stavem má i mluva olomouckých vysokoškoláků (zkoumá ji F. Hladiš z fil. fakulty Palackého university). Zde se při zjišťování jednotlivých rozdílů zdá výhodnějším opírat se o stav ve spisovném jazyce.

Velmi komplikovaná a v mnohém výjimečná je situace v mladém hornickém a hutnickém městě Havířově, kde vůbec není starousedlé obyvatelstvo. Už samo zjištění údajů o složení obyvatel (přicházejí sem většinou mladí lidé z nejrůznějších oblastí, přičemž dobrou polovinu tvoří obyvatelé ze Slezska) bylo nesmírně pracné. Při výzkumu (provádí jej D. Valíková z Ostravy) se bude zvláštní pozornost věnovat i zachycení mluvy mládeže, jak je to ostatně potřebné i jinde; mluva mládeže může být totiž v mnohém ukazatelem budoucího jazykového vývoje ve městě. Příchodem veškerého obyvatelstva je v Havířově vcelku stejná situace jako i v oblastech pohraničních, regionální složení obyvatelstva je ovšem v různých pohraničních úsecích různé.

Při výzkumu městské mluvy se klade velká váha na věrné a spolehlivé zachycení materiálu, a to ve značném množství a se zřetelem k tomu, že je tu velké kolísání. Téměř všichni pracovníci shodně zjistili, že snad už ani jeden nářeční znak není v běžné městské mluvě důsledný. Přitom se nesmějí z materiálu vylučovat ani jevy menšinové, protože i ty — jak upozornil prof. Bělič — patří k realitě mluvy daného města. Materiál přitom musí být natolik rozsáhlý, aby umožňoval objektivně posoudit, co je jenom nahodilé a co má v mluvě daného města větší význam. Rovněž je důležité sledovat stylové rozpětí mluvy.

V diskusi vystoupil také doc. A. Furdal z vratislavské university, který se zabývá zkoumáním městské mluvy v Polsku. Připomněl, že při zkoumání kolísajících jevů je třeba vždy srovnávat s oběma pevnými systémy: na jedné straně se spisovným jazykem a na druhé straně s místními nářečími. V komplexu městské mluvy je třeba věnovat pozornost i mluvě jednotlivce. Je to důležité především proto, abychom lépe dovedli oddělit typické od nahodilého.

V závěru porady zhodnotil prof. Bělič dosavadní práci a uvítal, že k této složité problematice nepřistupují všichni pracovníci úplně stejně. Stejný přístup by byl nebezpečný a sváděl by k šablonovitosti. Nezbytným požadavkem ovšem je, aby z výzkumu vycházely ucelené obrazy mluvy příslušných měst. Bylo by však třeba, aby se do tohoto výzkumu zapojili i pracovníci z dalších míst, zvláště v Čechách (např. v Hradci Králové, v Českých Budějovicích aj.).

[174]Dodatek. Úkol poněkud obdobný, ale přece odlišný je průzkum oblastí pohraničních, kde rovněž jde o vyrovnávání různých nářečí v útvary nadnářeční. V českém západním pohraničí se z popudu akad. Havránka nyní zjišťuje — zatím ve spolupráci s Pedagogickým institutem v Karlových Varech —, do jaké míry se v tamní mluvě obrážejí znaky velkých sousedních nářečních oblastí. Dialektologické oddělení ÚJČ vypracovalo pro tento výzkum zjednodušený pokusný dotazník, s kterým nyní pracovníci karlovarského institutu pracují. Počítá se s tím, že se tohoto úkolu zúčastní také Pedagogický institut v Plzni, pro oblast jihočeskou Pedagogický institut v Českých Budějovicích a pro oblast severovýchodní Pedagogický institut v Liberci, resp. v Ústí n. Lab.

---

[1] Jaromír Bělič, Ke zkoumání městské mluvy, Acta Universitatis Carolinae, Slavica Pragensia IV (Havránkův sborník), Praha 1962, s. 569—575.

[2] Citovaný článek, s. 570n.

Naše řeč, volume 47 (1964), issue 3, pp. 171-174

Previous Milan Romportl: Práce na pravidlech výslovnosti spisovné češtiny

Next František Cuřín: Tři poznámky k olympijským hrám v Innsbrucku