Oxid, oxidace, oxidovat

Antonín Tejnor

[Short articles]

(pdf)

-

V novém školním vydání Pravidel českého pravopisu (Praha, 1964) bude uvedena podoba termínu oxid — a v zásadě také všech jeho odvozenin (hydroxid, oxidovat, zoxidovat…) — s měkkým i. Proč k této úpravě došlo?

Roku 1960 se na novém způsobu psaní názvu oxid dohodla názvoslovná komise Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii (IUPAC). Na toto usnesení upozornil roku 1961 M. Zikmund v publikaci „Názvoslovie anorganických látok“. Uvedl, že v názvech binárních sloučenin kyslíku a síry, pokud se tvoří od mezinárodních názvů oxygenium, sulfur, užívá se přípony -id, která se přidává ke zkrácenému základu slov, a že podoby oxid se už dříve užívalo v angličtině, v ruštině (oksid) a v jiných jazycích, kdežto v češtině, slovenštině, francouzštině a němčině se psalo oxyd. Ale od roku 1959 zavedly novou úpravu i názvoslovné komise chemických společností v NDR, NSR, ve Švýcarsku a Rakousku. Na tuto změnu upozornil také S. Škramovský ve stati „České chemické názvosloví“, připojené k překladu „Anorganické chemie“ od H. Remyho (II. díl, Praha, SNTL, 1962, s. 747).

M. Zikmund se domnívá, že podoba oxyd s ypsilonem byla volena proto, že v počátečním období chemie jako vědního oboru se kyslíku ve sloučeninách připisovalo výjimečné postavení a že se toto hodnocení odrazilo i v názvosloví. Grafickou podobou názvu oxid se však má posílit systémovost chemické nomenklatury, protože bude zachována podoba přípony -id (srov. např. jodid, bromid, chlorid apod.).

Základem, od něhož se tvoří odvozeniny a který vystupuje jako člen ve slovech složených, je v tomto případě kmen oxy- z řeckého přídavného jména oxys (‚ostrý, kyselý‘). Připojujeme-li k tomuto základu systémovou odvozovací příponu -id, setkávající se dva grafémy označující touž hlásku. V takových případech se hláskové skupiny zpravidla ve výslovnosti zjednodušují a někdy se toto zjednodušení projeví i v grafické podobě odvozených slov (např. Tunisko, brandýský apod.). Setkávají-li se v morfematickém švu dvě samohlásky, odsouvá se koncová samohláska základu právě proto, aby zůstala podoba odvozovací přípony nezměněna (např. předsed-ův, krejč-ová).

Roku 1959 vysvětloval v Jazykovém koutku Československého rozhlasu Miloš Dokulil grafickou podobu podstatného jména mccarthismus. I v tomto případě se setkává -y na konci základu s i- na začátku odvozovací přípony, kterou se systémově tvoří od vlastních jmen názvy politických nebo filosofických směrů (např. blanquismus, hegelismus aj.). Protože v češtině někdy označujeme písmenem i jak hlásku i, tak y (např. ve spojeních: tvrdé i měkké i, obě i apod.) a protože se pravopisnou podobou mccarthismus posílí systémovost přípony -ismus, ustálila se tato podoba brzy v našem tisku, i když se porušila podoba základu — vlastního jména McCarthy. Stejným způsobem byla řešena i grafická podoba názvu kolaborantského směru politiky francouzské buržoazie vichismus (Vichy) nebo názvu hráče ragby — ragbista. Vidíme tedy, že se podobný problém neřešil v našem pravopisu poprvé.

V návrhu názvosloví anorganických sloučenin, uveřejněném v 5. čísle loňského roč[125]níku Chemických listů, se už v nové grafické podobě uvádějí termíny peroxid, hydroxid, hydroxidosoli, oxidosoli a odvozená přídavná jména oxidový, peroxidový, hyperoxidový, hydroperoxidový apod. Také Ján Horecký se v 5. čísle loňského ročníku Československého terminologického časopisu postavil k návrhu na úpravu grafické podoby termínů oxid, peroxid a hydroxid ve slovenštině kladně a zdůraznil zejména výhodu shody s angličtinou, němčinou a ruštinou. Ale Chemické listy ponechávaly u slovesa oxydovat, u podstatného jména oxydace a u přídavného jména oxydační podobu tradiční, přestože se v anglické terminologii užívá podob oxidation nebo oxidization, ve španělštině oxidacion, v ruštině oksidizovat’, oksidirovka atd.

Změnit grafickou podobu základu ve slově výchozím a v některých odvozeninách, kdežto u jiných odvozenin ponechat podoby tradiční, by však jistě situaci zbytečně komplikovalo. Proto bylo se souhlasem chemické terminologické komise rozhodnuto zavést psaní měkkého i také ve všech odvozeninách utvořených od základu oxid-. Ovšem ty termíny, které od tohoto základu rozšířeného příponou -id odvozeny nejsou a u nichž zůstává základem oxy-, jako např. oxygen, oxygenium, oxyliquit, oxyapatit aj., budou se i nadále psát s y.

Naše řeč, volume 47 (1964), issue 2, pp. 124-125

Previous V. Kondrová: Záruka dobré kvality

Next Miloslav Sedláček: Zase jednou o psaní čárek