Dobře zpracoval míč a proměnil vyloženou příležitost

Jaroslav Machač

[Short articles]

(pdf)

-

Tato věta může překvapit jen zcela náhodné, nezkuše[62]né posluchače nebo čtenáře sportovní reportáže. Jejich pravidelný nebo alespoň častější posluchač nebo čtenář si uvědomí, že se takové obraty jako zpracovat míč nebo proměnit příležitost liší od běžného vyjadřování, jen tehdy, zaměří-li na ně zvláštní pozornost. Jsou totiž ve své většině v této oblasti užívání plně ustáleny, a nejsou proto na první pohled nápadné.

Mají v podstatě dvojí funkci: Na jedné straně jich reportér užívá vedle prostředků zcela běžných jako slohové obměny k zpestření jazyka reportáže, a na druhé straně slouží, a to zvláště v reportáži mluvené, k jednoznačnějšímu a často úspornějšímu vyjádření. V obou případech pak jde o týž záměr, jen různě uskutečňovaný, totiž o podání rychlé informace v blízkém kontaktu s posluchačem nebo čtenářem.

Takových zvláštních obratů si sportovní reportéři vytvořili pro svou potřebu velké množství. Bylo by zajímavé zjistit, které z nich patří ještě do doby Josefa Laufra a které si vytvořili jeho následovníci. K těm starším patří např. spojení branku — Jos. Laufer říkával svatyni — (domácích) hájí nebo střeží XY užívané místo obyčejného a všedního v brance je nebo chytá; o získání výhody rohového kopu býváme informováni sdělením, že mužstvo vytěžilo (z akce) alespoň rohový kop; slabá nebo nepřesná střela se označuje ustáleným opisem, že šlo o střelu, která nemohla brankáře ohrozit; proniknutí před branku protivníka je někdy komentováno s určitou dramatičností, že útočníci se probili obrannými řadami soupeře atd. Takovéto ustálené obraty — říkejme jim klišé bez obvyklého hanlivého zabarvení, které toto slovo má — reportér, a to zvláště rozhlasový, nutně potřebuje. Uvědomme si, že devadesát minut fotbalového zápasu, zůstaneme-li u reportáže z utkání v kopané, probíhá z hlediska reportéra vždycky stejně, a to i přes všechnu rozmanitost situací, které může dvaadvacet hráčů na hříšti vytvořit. Pro rozhlasového reportéra, který má podrobně líčit průběh zápasu, vždycky jen některý z hráčů kope, přihrává, brankář chytá, mužstvo útočí nebo se brání atd. Kdyby měl reportér zůstat jen při zcela obvyklém způsobu vyjadřování, vyšel by mu z reportáže — třeba i přes dramatičnost hry — jen velmi šedivý, primitivní a stále stejně, monotónně opakovaný popis. Proto nezbytně potřebuje celou řadu výrazových prostředků, které jsou slohovou obměnou pro vystižení týchž skutečností, týchž mnohokrát opakovaných situací. I přes velké možnosti výběru a třeba i při největší snaze o různost a pestrost vyjádření se tato spojení a obraty v reportáži často opakují. Ovšem v tom je podstata věci: Právě častým užíváním a opakováním se tato spojení plně ustálila a slouží nyní — řečeno obrazně — jako stavební kostky, z nichž reportér své líčení skládá.

Ovšem ne všechny tyto zvláštní obraty můžeme z jazykového hlediska schvalovat. Vraťme se k našemu nadpisu a ke dvěma zvláštním spojením v něm obsaženým. Proti prvnímu z nich, tj. zpracovat míč, nelze nic namítat. Je v něm nově, aktuálně využito významu slovesa zpracovat, totiž „vhodně upravit, uzpůsobit“, a jako celek pak spojení velmi úsporně označuje dvojí činnost, kterou lze jinak vyjádřit jen složitým opisem: dobře přijmout přihrávku od spoluhráče a vhodně jinému přihrát, popřípadě vystřelit na branku. Toto spojení patří k základním výrazům reportérského slovníku a o jeho potřebnosti, užitečnosti i správnosti nelze pochybovat.

K druhému spojení — proměnit (vyloženou brankovou) příležitost máme však výhrady. Vzniklo totiž nevhodnou kontaminací, zkřížením dvou různých spojení, totiž využít (výhodné, vyložené, … brankové) příležitosti [63](vedle opačného promarnit … příležitost) a proměnit trestný (desetimetrový, pokutový) kop, penaltu — zpravidla s touto výpustkou místo proměnit … v branku. Někteří reportéři jdou ve stručnosti dokonce tak daleko, že ve významu ‚dát branku‘ používají pouhého slovesa proměnit; např. (útočník) se octl sám před brankářem, ale neproměnil. Podobně např. místo původního obrazného (ale velmi strojeného) obratu zavěsit kotouč do branky — z reportáže hokejové — užívá se někdy jen slovesa: (útočník) oklamal brankáře a bezpečně zavěsil. Tento druh eliptického vyjadřování, který je typický pro profesionální hantýrku, však ve sportovní reportáži, a to zvláště psané, připustit nemůžeme. Je zcela samozřejmé, že rozhlasový reportér, aby stačil tempu hry, musí ze zásoby automatizovaných výrazových prostředků, jejichž příklady jsme zde uvedli, čerpat mnohem více než pisatelé sportovních referátů v novinách (i když z praxe víme, že tomu bývá někdy obráceně). Avšak ani on nesmí být odkázán jen na ně a musí stejně jako sportovní novinář přihlížet při volbě těchto prostředků k jejich vhodnosti.

Naše řeč, volume 47 (1964), issue 1, pp. 61-63

Previous Igor Němec: Tak jsme to projeli!

Next Karel Sochor: Chov skotu — těžký průmysl našeho zemědělství?