Jazykověda v pražské Lidové universitě

Jiří Cejpek

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Popularizační činnost pražských jazykovědců v Lidové universitě má již mnohaletou úspěšnou tradici. Pravidelné a do cyklů seskupené přednášky o českém jazyce se již staly neodmyslitelnou součástí pražského kulturního života.

Zvláště potěšitelné je, že od jara 1962 se těžiště práce tematické komise jazyka při městském výboru Čs. společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí začíná přesunovat z přednáškových cyklů pro širokou veřejnost k vzdělávací činnosti na pracovištích, kde kul[210]tura jazykového projevu je mimořádně důležitá: o uspořádání přednáškových cyklů Lidové university se zajímají stále více ústřední úřady (primát zde nesporně náleží ministerstvu spotřebního průmyslu) a nakladatelské redakce (nejdříve časopisecká redakce, a nově i knižní redakce n. p. Orbis, později také Státní nakladatelství politické literatury).

Nespornou předností cyklů Lidové university na pracovištích je jejich zaměření na speciální jazykové problémy pracoviště a nadto i ta okolnost, že posluchači jsou zpravidla na celkem stejně vysoké úrovni vzdělání.

Zatímco přednášky v cyklu Lidové university pro širokou veřejnost při vší specializaci tematické musí zůstat svým podáním i koncepcí přednáškami popularizačními, přednášky Lidové university na pracovištích se mohou a většinou i musejí zaměřit zcela jinam: zkušenosti (např. z ministerstva spotřebního průmyslu) ukazují, že je možno konat přednášky o terminologii oborů zastoupených na pracovišti na vysoké odborné úrovni. A přece posluchači na ministerstvu spotřebního průmyslu s neutuchajícím zájmem vyslechli nikoli jednu, nýbrž plných dvanáct přednášek terminologických! Radostné při tom je, že výklady jazykovědců se nepřijímají pasívně. Praktickým důsledkem série terminologických přednášek na ministerstvu spotřebního průmyslu byly konkrétní zásahy a odstraňování chybných odborných názvů, pokud se vyskytovaly v nomenklatuře výrobků, a vyrovnávání neúčelných a zbytečných odlišností mezi nomenklaturou českou a slovenskou.

Poněkud odlišný charakter měl cyklus Lidové university pořádaný pro časopiseckou redakci Orbisu: zde dostaly přednášky charakter postgraduálního kursu české mluvnice a lektoři věnovali mnoho péče teoretickému osvětlení jazykovědných problémů. Charakteristické pro tento cyklus bylo, že také zde se rozvíjela po jednotlivých výkladech živá a hodnotná diskuse. Nesporným dokladem o úspěchu tohoto prvního přednáškového cyklu je skutečnost, že na jaře 1963 si vyžádalo nakladatelství Orbis uspořádání kursu české stylistiky a k posluchačům z časopisecké redakce se připojili i pracovníci redakce knižních publikací. Stejně jako na jaře 1962, tak i letos jako podklad přednášek posloužil jazykový rozbor publikací nakladatelství. Stejně tomu bylo i v přednáškách v Státním nakladatelství politické literatury. I když zpracovávání konkrétního jazykového materiálu (dělo se tak konečně už i v případě ministerstva spotřebního průmyslu) znamená pro lektory značné pracovní zatížení, zaručuje to zvýšenou přitažlivost pro posluchače.

Přednášková činnost v Lidové universitě má však význam i pro lektory: široký lektorský kolektiv, sestavený z vědeckých pracovníků Ústavu pro jazyk český ČSAV, filosofické fakulty a Ústavu dálkového [211]studia Karlovy university i pražského pedagogického institutu, má takto příležitost prověřit své formulace přímo v praxi, často jistě odlišné od teorie vysokoškolské i vědecké na vlastních pracovištích. Zpracovávání konkrétního jazykového materiálu bylo pak přínosem zejména pro terminologické oddělení Ústavu pro jazyk český (nomenklatura výrobků ministerstva spotřebního průmyslu atd.).[1]

Tak rozsáhlá popularizační činnost v oboru českého jazyka vyžaduje ovšem i náležité zajištění organizační. Pečuje o ně sekretariát městského výboru Čs. společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, pověření pracovníci tematické komise jazyka při městském výboru Společnosti i pracovníci pořadatelských institucí.

Radostná je skutečnost, že zájem ústředních úřadů a redakčních i dokumentačních pracovišť o uspořádání jazykovědných kursů Lidové university stále stoupá, takže je nutno do přednáškové činnosti zapojovat stále nové spolupracovníky.

---

[1] Viz A. Tejnor v diskusním příspěvku v Jazykovedných štúdiích VII, 1963, s. 194n.

Naše řeč, volume 46 (1963), issue 4, pp. 209-211

Previous František Hladiš: Péče o výslovnost přejatých slov v češtině

Next Zd. Hrušková: Jazyk časopisů a novin