Hosteska

Vl. Kondrová

[Short articles]

(pdf)

-

Když se před časem objevila v novinách zpráva, že půlmilióntý návštěvník jubilejní výstavy Československo 1960 byl slavnostně uvítán a že mu dvě hostesky odevzdaly kytici, musela jazyková poradna Ústavu pro jazyk český telefonicky i písemně několika tazatelům význam tohoto neobvyklého slova vysvětlovat. Dotazy svědčily o tom, že pozornosti čtenářů denního tisku málokterá novinka unikne, ale také zároveň o tom, že tato poslední, hosteska, není tvořena právě zdařile. Pro všechny tazatele to bylo totiž slovo zcela nesrozumitelné. Mohli si je jen spojovat s domácími slovy host, hostiti, hostina, ale podivné zakončení na -eska jim přece jen dělalo potíže. S uvedenými slovy sice slovo hosteska opravdu souvisí, ale jen velmi vzdáleně, svou pradávnou historií. Základem slova hosteska je anglické podstatné jméno hostess, tj. hostitelka. Toto anglické slovo hostess můžeme skutečně odvodit ze stejného základu v indoevropském prajazyce, z něhož pocházejí i české host, německé Gast, latinské hostis (s významem ‚cizinec‘, pak ‚nepřítel‘), francouzské hôtesse, tj. hostitelka. Jak se však dostalo anglické slovo hostess, zčeštěné v hostesku, do češtiny?

Nové slovo se poprvé objevilo, a to jistě vlivem mezinárodního prostředí, v pracovní mluvě našich zaměstnanců v československém pavilónu na Světové výstavě v Bruselu. Lákalo jistě novináře svou novostí a mezinárodní příchutí, a proto ho příležitostně užili také ve zprávách o jubilejní výstavě Československo 1960 (v Praze) jako prostředku, který měl i jazykově charakterizovat ovzduší této výstavy. Slovem hosteska označili novináři totiž ženu ve stejnokroji, která při vstupu do výstavního pavilónu vítá význačné hosty, především cizince, a podává jim první stručné informace, popřípadě je výstavním pavilónem i doprovází.

Svou podobou se slovo hosteska napohled zcela vhodně zařadilo mezi jména ženských povolání. Tato zdánlivá ústrojnost se nám však úplně rozplyne, jakmile si uvědomíme, že příponou -ka tvoříme ženská jména povolání od mužských základů, např. virtuos - virtuoska, fotograf - fotografka apod. U hostesky však mužský základ, z něhož bychom při tvoření vycházeli, neexistuje. Někdo by mohl namítnout, že máme v češtině už ze starší doby přejatá slova s příponou -ka, jako komteska, metreska, k nimž mužský základ v češtině rovněž nikdy neexistoval. Tuto námitku však lze lehce vyvrátit. Podoby komteska, metreska chápeme totiž v současném jazyce jako zdrobněliny slov komtesa, metresa. Kdybychom už byli nuceni slovo hostess přece jenom zčeštit, stalo by se tak pravděpodobně rovněž příponou -a, tedy hostesa, podle komtesa, metresa. (Ale zase připomínáme, že podobný výraz, užívaný kdysi při oficiálních příležitostech, totiž „lady patroness“, zůstával v češtině nesklonným slovem citátovým.) [307]Podobu hosteska musíme tedy odmítnout jako tvořenou neústrojně.

Zbývá ještě uvážit, zda toto nové a pro většinu nezasvěcenců zcela nesrozumitelné slovo v našem domácím prostředí vůbec potřebujeme. Domníváme se, že pro popsaný druh činnosti není potřebí přejímat výraz anglický, že bychom zcela dobře vystačili s označením českým. Místo málo zřetelného označení hosteska můžeme zcela dobře říkat průvodkyně, popřípadě přesněji průvodkyně po výstavním pavilónu. Jako jiná vhodná náhrada se nabízí označení informátorka. Jde sice rovněž o slovo přejaté, ale základní sloveso, informovat, a podstatné jméno informace jsou dnes už slovy tak běžnými, že je nám na první pohled jasný i význam slova informátorka, tj. žena, která informuje, podává informace. Podle toho, který druh činnosti převažuje u žen zaměstnaných ve výstavním pavilónu, mohou se tedy nazývat bud průvodkyně, nebo informátorky, ale nikoli hostesky.

Naše řeč, volume 43 (1960), issue 9-10, pp. 306-307

Previous František Váhala: Morálně politický, či morální a politický?

Next Karla Kozlová: Manifestovat něco — pro něco — za něco