Výstava o něčem?

Zdeňka Hrušková

[Short articles]

(pdf)

-

U některých dějových jmen setkáváme se vedle pravidelného spojení s 2. pádem i se spojením předložkovým. Je toto předložkové spojení na místě i u dějového jména výstava? Podstatné jméno výstava můžeme číst např. ve spojení zveme vás [247]na výstavu fotografií, na výstavu Maxe Švabinského, Vojtěcha Sedláčků, na výstavu ministerstva zemědělství, uměleckoprůmyslových škol atd. (tedy ve spojení s 2. pádem), ale čteme je také ve spojení byla uspořádána výstava o Juliu Fučíkovi, o Sovětském svazu, o turistickém ruchu apod. (tedy ve spojení s předložkou o). Podívejme se na obojí spojení blíže.

Dějové jméno výstava náleží k slovesu vystavit, vystavovat a znamená původně ‚vystavení, vystavování věcí za účelem jejich prohlídky nebo lepšího poznání‘ (srov. akademický Příruční slovník jazyka českého). Základní sloveso bývá blíže určeno předmětem ve 4. pádě (např. vystavovat nové zemědělské stroje), u podstatného jména dějového (výstava) se pak toto určení stává přívlastkem v 2. pádě (výstava nových zemědělských strojů). Po stránce významové není tu mezi předmětem a přívlastkem rozdíl, jde vždy o označení toho, co se vystavuje.

Všimněme si však podrobněji vztahů dějového jména a přívlastku. Přívlastek blíže určuje řídící jméno výstava tak, že pojmenovává přímo předměty, které jsou na výstavě vystavovány, např. výstava obrazů a soch, výstava průmyslových výrobků, výstava koberců, výstava známek, výstava žákovských prací.

Jiný způsob, jakým se výstava blíže určuje, je uvedení jména původce, autora vystavovaných předmětů, např. výstava Maxe Švabinského, Vojtěcha Sedláčka (máme ovšem na mysli obrazy, které namaloval Švabinský, Sedláček). Zde jde o přenesené, metonymické vyjádření. Obecné označení díla (obraz) nahrazujeme jménem autora. Není to zjev výjimečný, říkáme např. také koupil jsem Švabinského, mám doma Sedláčka, čtu Jiráska, Olbrachta, hrajeme Smetanu, Janáčka. Tohoto způsobu užíváme především tam, kde jde o autora známého, proslaveného ve svém oboru.

Jiná je situace ve spojeních jako výstava akademie výtvarných umění, výstava ministerstva zemědělství, výstava uměleckoprůmyslových škol apod. Jméno výstava je blíže určeno opět spojením ve 2. pádě, jde však o 2. pád podmětový, tedy o jiný vztah než v případech předchozích (v prvním případě přívlastek přímo označoval předmět vystavování — (výstava) obrazů, známek, prací, v druhém případě byl přívlastek přeneseným metonymickým pojmenováním). Ve výrazech typu výstava ministerstva zemědělství by při slovesném vyjádření bylo spojení stojící v 2. pádě podmětem, tedy ministerstvo zemědělství pořádá výstavu. V tomto případě není přímo vyjádřeno, ani co se vystavuje, ani osobnost autora vystavovaných předmětů. O obsahu a zaměření, výstavy můžeme soudit jen z pojmenování pořadatele výstavy, které je uvedeno jako neshodný přívlastek u jména výstava. Zaměření tohoto druhu výstav bývá širší, než je [248]tomu u výstav, o nichž jsme mluvili dosud. Nechtějí jen ukazovat jednotlivé konkrétní předměty (obrazy, sochy, koberce atd.), nýbrž chtějí poučovat o celém dobovém úseku, oboru práce, úseku veřejného života. A tento účel výstavy se jeví už v jejím pojmenování: výstava o revolučních bojích, o sdělovací technice, o turistickém ruchu. Už z názvu tedy vyplývá, o čem chce výstava informovat, poučit; je to tedy výstava o něčem. Právě v označení výstav tohoto druhu setkáváme se — na rozdíl od označení předchozích — s předložkovým spojením.

Proč užíváme spojení předložkového? Slovo výstava má v tomto případě oslabený dějový význam, vzdálilo se od významu základního slovesa. Vztah mezi slovesem (vystavovat) a dějovým jménem (výstava) je uvolněn, zato se vytvořil mezi řídícím jménem dějovým výstava a přívlastkem vyjádřeným předložkovým spojením (o něčem) vztah blízký tomu, jaký je mezi jménem a přívlastkem ve spojení informace o něčem, poučení o něčem. Tato významová příbuznost se jmény informace, poučení a významové oddálení od základního slovesa vystavovat vede k užití předložkového spojení i u jména výstava. (U jmen dějových není spojení s předložkou o vedle spojení s 2. pádem ojedinělé, říkáme např. oznámení svatby i o svatbě, hlášení stavu prací i o stavu prací, představa života i o životě aj.)

Na spojení výstava o něčem působí silným vlivem také snaha jazyka po jednoznačnosti. Řekli jsme už, že podstatné jméno výstava může být blíže určeno také osobním jménem autora vystavovaných předmětů. Srovnejme spojení: výstava M. Švabinského a výstava Julia Fučíka. Jestliže by nezasvěcený návštěvník nevěděl, kdo byl J. Fučík, mohl by se právem domnívat, že se vystavují díla Julia Fučíka, čili rozuměl by tomuto vyjádření stejně, jako rozumí spojení výstava M. Švabinského. Pro jasné rozlišení významu obou spojení užíváme proto v druhém případě předložkové vazby, tj. výstava o Juliu Fučíkovi. Podobně srovnejme jiné dva příklady: výstava prací pionýrské skupiny 28. osmileté střední školy v Praze a výstava o práci pionýrské skupiny 28. osmileté střední školy v Praze. I zde jasně vystupuje rozdíl významový: v prvním případě jde o přímé označení konkrétních předmětů, které se vystavují, v druhém o obecné označení toho, čeho se výstava týká, tj. jak se pracuje v pionýrské skupině 28. osmileté střední školy. Jde tedy o dvojí různý význam, pro nějž máme i dvojí různé vyjádření.

Spojení výstava o něčem má tedy v jazyce své oprávnění jako prostředek významově rozlišující. Není proto chybné, čteme-li, že se pořádá výstava o rekreaci, o lázeňské péči, o rozkvětu zdravotnictví v ČSR, o životě a díle J. Á. Komenského apod.

Naše řeč, volume 42 (1959), issue 7-8, pp. 246-248

Previous Zd. Hrušková: Z našich novin

Next Ladislav Janský: Prověrka z počtů, či v počtech?