Časopis Naše řeč
en cz

Nedotýkejte se ani drátů na zem spadlých!

Miloš Dokulil

[Články]

(pdf)

-

Byli jsme požádáni, abychom se vyslovili k jazykové správnosti výstrahy, s kterou se běžně setkáváme na sloupech elektrického vedení: Nedotýkejte se ani drátů na zem spadlých! Stylizace této výstrahy je skutečně zajímavá, a to po několika stránkách.

Především, pokud jde o užití spojky ani. Jak známo, spojka ani je protějškem slučovacích spojek a, i ve větách záporných: vyjadřuje slučovací vztah mezi dvěma představami (otec ani matka, dnes ani zítra), často s odstínem stupňovacím (dnes ani jindy = dnes, ba ani jindy). Představa, k níž jinou představu přiřazujeme, nemusí však být vždy vyslovena, jen se vyrozumívá ze situace, popřípadě ze souvislosti; zpravidla — ač tak nemusí být vždycky — je to představa obecnější, zahrnuje více nebo méně i přiřaděnou představu, takže spíše než o přiřadění mluvíme pak o zdůraznění nebo o vytčení (Ani nejlepší žák to nevěděl = Celá třída to nevěděla, ba nevěděl to ani nejlepší žák třídy; Ani hory mu nepomohly = Nic mu nepomohlo, ani hory).

Jaký smysl má spojka ani v naší výstraze? Bylo by možné vykládat její platnost tak, že se tu předpokládá ještě jiný, nevyslovený předmět, na nějž se varování vztahuje, odlišný od drátů spadlých na zem. Takovým předmětem by byly v dané situaci natažené dráty elektrického vedení. Proti tomu lze však s naším dopisovatelem namítnout, že takový předpoklad je zbytečný, neboť u drátů nataže[252]ných ve značné výši nebezpečí nehrozí. Mnohem přirozenější bude proto výklad užití spojky ani ve smyslu vytčení, jímž se vyslovený předmět vytýká jako zahrnutý do předmětu nevysloveného. Dráty na zem spadlé vytýkají se tu jen jako zvláštní, okrajový případ drátů elektrického vedení vůbec (který by snadno mohl ujít naší pozornosti). Znění výstrahy Nedotýkejte se ani drátů na zem spadlých vychází z předpokladu, že nebezpečí z doteku drátů elektrického vedení je, nebo aspoň by mělo být a mohlo být obecně známo, ale že ne tak samozřejmé je pro laika už to, že může být životu nebezpečný i drát přetržený a spadlý na zem. A proto právě se varování soustřeďuje na takový případ. Rozbor situace nám tedy užití slučovací spojky v naší výstraze plně ospravedlnil.

Je tu však ještě další věc a ta právě leží našemu dopisovateli především na srdci. „Má-li se varování vztahovat i na dráty nespadlé na zem, pak“ — citujeme z jeho dopisu — „lépe než energetické rozvodné závody formuloval varování lakýrnický závod ve Spálené ulici, kde jako ukázku lakýrnické práce mají za výkladem tabulku s tímto správným nápisem: Nedotýkejte se drátů ani spadlých na zem!“ Jde tedy o to, na kterém místě ve větě má vlastně spojka ani být. To však není otázka tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá.

Souhlasíme s naším dopisovatelem, že ona první stylizace — kde spojka ani stojí před celým větným předmětem (drátů na zem spadlých), není (teoreticky) zcela jednoznačná. Připouští totiž, že oním prvním, nevysloveným předmětem by mohlo být i něco zcela jiného než dráty, např. sloupy, stožáry elektrického vedení. Naproti tomu znění, jak je upravil náš lakýrnický závod, jednoznačné je. Jeho smysl je totiž takový: Nedotýkejte se drátů ani tehdy, spadnou-li na zem. Výraz spadlých na zem, musíme v tomto případě chápat jako mluvnický doplněk, a to jako doplněk těsný (vyjadřující podstatné obsahové určení). Takový těsně připojený větný člen vyslovujeme zpravidla také splývavě a v písmě jej čárkou neoddělujeme. Z hlediska logického i mluvnického nemůžeme mít proti tomuto znění námitky, přes to však pociťujeme takovou konstrukci jako poněkud násilnou. K těsné splývavé výslovnosti (bez přestávky před spojkou ani) se musíme dosti nutit. V čem tkví tato nesnáz? Nepochybně v tom, že těsnost připojení je v jistém rozporu s povahou vytýkání samého. Psychologická struktu[253]ra vět našeho typu je totiž vždy dvojdílná: první její část je výpověď obecná (»nepiji mléko«; »nedotýkejte se drátů«), druhou částí je konstatování, že do rozsahu ve výpovědi uvedeného pojmu náleží i zcela určitý konkrétní případ (»to platí i o mléku svařeném, popř. i o drátech spadlých na zem«). Taková struktura může být vyjádřena buď dvojicí samostatných, jen obsahově spjatých vět (Nepiji mléko a Týká se to i mléka svařeného; Nedotýkejte se drátů a Myslím tím i dráty spadlé na zem) nebo dvojicí vět mluvnicky spjatých v souvětí (Nepiji mléko, ba nepiji ani mléko svařené. Nedotýkejte se drátů, ani když jde o dráty spadlé na zem), anebo větou a tzv. polovětnou vazbou, jíž je každý volně připojený větný člen (Nepiji mléko, a to ani [mléko] svařené. Nedotýkejte se drátů, a to ani drátů na zem spadlých). Ve všech těchto případech je druhá výpověď (predikace) připojena k prvé volně, není do ní mluvnicky začleněna. Je tedy skutečně jistý rozpor mezi psychologickou dvojdílností našich vět a těsnou větnou konstrukcí, jež normálně slouží k vyjádření pouze jediné výpovědi. Tento rozpor může být sice překlenut, ale jen v mezích takové konstrukce větné, která nepřipouští jiné chápání než těsné. O takový případ by šlo, kdybychom náš těsný doplněk umístili před jméno, k němuž se vztahuje: Nepiji ani svařené mléko. Nedotýkejte se ani (na zem) spadlých drátů! V tomto postavení se sice doplněk velmi snadno chápe jako přívlastek, v každém případě však jednoznačně naznačuje obsahově těsný vztah jména a výrazu rozvíjejícího. (Tento pořádek slov by však byl opět v rozporu se zásadou tzv. kontextového členění věty, že totiž větný člen nesoucí důraz má být umístěn na konci věty.) Jestliže však konstrukce věty dovoluje i pojetí volného připojení, jak tomu bývá tehdy, když před výrazem, o nějž jde, je větná konstrukce relativně uzavřena, tu se uplatní ihned psychologický charakter vytčení a konstrukce se láme na vlastní uzavřenou konstrukci a člen volně připojený (srov. Nepiji mléko, ani svařené; Nedotýkejte se drátů, ani spadlých na zem). Tendence po rozložení větné konstrukce na dvě části je tím silnější, čím více je samostatnost takového členu podepřena i jeho povahou rytmickou, tj. čím je takový člen rozsáhlejší. Proto ještě celkem dobře snášíme těsné spojení při doplňku a přívlastku holém (Nepiji mléko ani svařené), rušivě bychom je však pociťovali při přívlastku více rozvitém (Nedotýkejte se drátů ani následkem přetrže[254]ní na zem spadlých). Již i jen rozvití výrazu předložkovým pádem jména naklání jazýček vah jednoznačně na stranu spojení volného (Nedotýkejte se drátů, ani na zem spadlých).

Tak jako při spojení těsném v postavení před jménem dochází i při spojení volném v postavení za jménem ke kolísání mezi chápáním doplňkovým a přívlastkovým, aniž se toto kolísání nějak projevuje v zvukové linii věty nebo v psané její podobě. (Tato dvojí platnost mluvnická je dána tím, zda se ještě cítí vztah rozvíjejícího výrazu i k přísudkovému slovesu [při doplňku], anebo zda se cítí jen jako vztah ke jménu [při přívlastku].) Pro otázku jazykové správnosti, popř. slohové úkonnosti je však otázka toho nebo onoho mluvnického hodnocení bez významu.

Rozhodující je, že volnost připojení je vyjádřena závaznou přestávkou mezi předmětem drátů a volným přívlastkem ani spadlých na zem, v jazyce psaném pak této přestávce odpovídá oddělující čárka, tedy Nedotýkejte se drátů, ani spadlých na zem. Ještě zřetelněji by tento nový významový vztah vyjádřil přívlastek, popř. doplněk volně připojený vysvětlujícím výrazem a to: Nedotýkejte se drátů, a to ani spadlých na zem, anebo s opakováním jména přístavek uvozený týmž vysvětlujícím výrazem: Nedotýkejte se drátů, a to ani drátů spadlých na zem. Významová blízkost obou těchto mluvnicky rozdílných způsobů vyjádření je tak velká, že velmi často chápeme i první způsob (s volně připojeným přívlastkem) na pozadí způsobu druhého (s přístavkem) jako vyjádření eliptické, v němž podstatné jméno, které je jádrem přístavku, bylo pro úspora vypuštěno. (Srov. Mám černé polobotky i hnědé [polobotky.])[1] Všechny tyto způsoby jsou významově rovněž jednoznačné.

A ještě jedna věc v naší výstraze zasluhuje pozornosti. Je to pořádek slov rozvíjejícího výrazu spadlých na zem vedle na zem spadlých. V stylizaci první, v níž je tento výraz těsným přívlastkem, je pořádek slov (drátů) na zem spadlých, tj. jádro těsného přívlastku (spadlých) je od jména, k němuž se přívlastek vztahuje, odděleno rozvíjejícím výrazem (na zem); tím se jednak hodnotí výraz spadlý jako obsahově důležitější než rozvíjející výraz na zem (který by konec konců mohl být [255]vypuštěn, neboť se rozumí ze situace), jednak přívlastek jako celek se se svým jménem jakoby pevněji stmeluje, zároveň se ovšem vytváří jisté napětí tím, že větné dvojice (slova významově i mluvnicky se k sobě vížící) jsou vytvářeny slovy, která nejsou v těsném styku.

Takovému napětí se obvykle čeština vyhýbá, proto nemluví-li pro to zvláštní důvody, dává přednost volnému postavení dráty spadlé na zem, kde se slova rozvíjejí postupně. Zejména bychom dali přednost tomuto pořádku slov tehdy, jestliže je rozvíjející výraz spadlých na zem (ať již je mluvnickým přívlastkem nebo doplňkem) od řídícího jména drátů oddělen nějakými výrazy formálními, jako je tomu u varianty Nedotýkejte se drátů ani spadlých na zem. Pořádek opačný ani na zem spadlých působil by zde totiž strojeně. Vůbec je třeba slovosled „napjatý“ (drátů na zem spadlých) hodnotit jako prostředek slohově příznakový, zařazující projev do roviny slohu silně dynamického, vzrušeného nebo afektovaného, založeného právě na principu napětí. I když úkon důrazné výstrahy takový slohový prostředek zásadně nevylučuje, je nicméně i zde — vzhledem k dnešnímu slohovému cítění — vhodnější přirozený pořádek volný, nenapjatý.

Jestliže bychom chtěli nyní v závěru zvážit všechny jednotlivé možnosti vyjádření po stránce jejich účinnosti a vůbec jejich slohové vhodnosti jako znění výstrahy, která má být stylizována jadrně a účinně, pak musíme říci, že se nám nejlépe zamlouvá ono znění prvé, tedy právě to, které zvolil energetický rozvodný závod, se spojkou ani před celou skupinou předmětu: Nedotýkejte se ani drátů na zem spadlých!; volně připojený větný člen (ať přívlastek, přístavek nebo doplněk) totiž tuto sevřenost vyjádření porušuje, a pojetí těsného doplňku působí opět nepřirozeně (těsný doplněk k předmětu v 2. p. je v češtině vůbec řídký). Dali bychom však z důvodů, které jsme vyložili, raději přednost slovosledné obměně, která je v souhlase s postupným rozvíjením větných členů: Nedotýkejte se ani drátů spadlých na zem![2]

Možná teoretická víceznačnost tohoto sdělení nám totiž v praxi nijak nevadí. Ve spojení se situací je znění výstrahy zcela jasné. A o to jde především.


[1] Instruktivní jsou tu zejména jazyky, v nichž přídavné jméno v přívlastku se formálně liší od přídavného jména v doplňku, jako němčina: Ich habe schwarze Halbschuhe und auch braune (Halbschuhe), proti Ich finde die Schuhe schön.

[2] Právě tuto variantu jsme také nedávno — již po odevzdání tohoto článku redakci — viděli na sloupech elektrického vedení v Jizerských horách. Zajímavé je, že se tu české výstrahy střídají se zněním slovenským, jehož slovosledná výstavba je zcela protichůdná, „napjatá“: Nedotýkajte sa ani na zem spadnutých drôtov.

Naše řeč, ročník 41 (1958), číslo 9-10, s. 251-255

Předchozí Jaroslav Porák: O neurčitém významu u číslovek určitých

Následující František Svěrák: K vyjadřování budoucího děje v češtině

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1