Blikavá světla, nikoli blinkry

Karel Sochor

[Short articles]

(pdf)

-

V poslední době jsme se několikrát setkali v novinách se slovem blinkry. Bylo to v insertních oznámeních, jež doporučovala automobilistům, aby svá vozidla opatřili „blinkry“. Jsou to menší světla — místo dřívějších ukazatelů směru ve tvaru červeně svítících šipek —, jež jsou umístěna vpředu na obou blatnících a rovněž tak vzadu. Rozsvítí-li se na levé straně vozidla, znamená to, že řidič zabočí vlevo, rozsvítí-li se na pravé straně, vůz zahne vpravo. Přitom je důležité, že žárovky na rozdíl od ostatních elektrických světel svítí přerušovaně a tím právě na sebe zřetelně upozorňují. Můžeme říci, že svítí blikavě, že blikají. Proto se pro ně hodí název blikavá světla. Říkat jim blinkry nepokládáme za spisovné. Výraz blinkr přešel k nám z angličtiny, v češtině se však pociťuje jako slovo nevhodné pro spisovné vyjadřování. Až dosud se mu odborníci ve spisovných projevech vyhýbají, poněvadž je považují jen za název slangový.

Bylo jistě správné, že naši technikové sáhli po slovese blikat, když potřebovali označit světlo přerušované v krátkých pravidelně se opakujících přestávkách. Takových samočinně střídavě rozsvěcovaných žárovek se neužívá jen u automobilů, nýbrž i jinde při strojních zařízeních, jimiž se něco signalisuje. Automobilisté mohou tu užívat několika názvů, jež jsou docela dobře srozumitelné. Poněvadž jde v podstatě o ukazatele směru, o směrová světla neboli směrovky, můžeme mluvit o blikavých ukazatelích směru, o blikavých směrových světlech nebo o blikavých směrovkách. Vedle toho postačí ovšem též název blikavá světla. Jedním slovem lze taková blikavá světla označovat jako blikače nebo blikadla.

Naše řeč, volume 39 (1956), issue 7-8, p. 250

Previous Zdeněk Tyl: Z knih, časopisů a novin

Next Václav Machek: Výklady slov