K výkladu jmen t. zv. Geografa bavorského

Kvido Hodura

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Slavia 24, 1955, s. 4—8 přináší stať Jaromíra Spala Jména západních Slovanů u Geografa bavorského. Kdežto zeměpisci i historikové naši stále se obírali Geografem bavorským — uvádím jen jména jako P. J. Šafařík, Václav Novotný, Lubor Niederle, Václav Chaloupecký a jiní —, ponechávali naši filologové tuto památku jako celek téměř bez povšimnutí. Je tedy nespornou zásluhou Jaromíra Spala, že seznamuje také filologickou naši veřejnost po prvé ve větším měřítku s touto jistě důležitou památkou.

[43]Geograf bavorský je částí rukopisu (list 148b a 149a) chovaného v Mnichově. U nás byl vydán nejprve od J. Hormayera s výkladem J. Dobrovského v „Archiv für österreichische Geschichte“ ve Vídni roku 1827, pak o deset let později v Šafaříkových Starožitnostech, s. 980—983. Nyní připravuje nové vydání se vším kritickým aparátem Československá akademie věd.

Geograf bavorský obsahuje názvy a popis obcí a krajin (descriptio civitatum et regionum), ležících severně od Dunaje. Pochází podle Šafaříka z let 866—890, podle St. Zakrzewského (Opis gródow i terytorjów z pólnocznej strony Dunaju czyli t. zv. Geograf Bawarski, Lwów 1917) z 2. desetiletí až ze třetí čtvrtiny století devátého. Názvů je celkem 59. Je to opis a přepsání jmen je často pokažené. To však nebránilo mnohým badatelům, cizím i našim, aby se nepokoušeli o přečtení těchto jmen a o umístění obcí a krajů těmito jmény označovaných.

V Slavii 23, 1954 s. 47 n. vyzýval autor stati K otázkám českých kmenových území R. Turek filology ke spolupráci na rozluštění jmen tohoto dokumentu a článek Jaromíra Spala je vlastně odpovědí na toto vyzvání. Jaromír Spal podává přehled výkladů jmen s pokusem o jejich kritiku — ovšem zdaleka ne úplný — a přičiňuje k nim své poznámky vlastní, přihlížeje nejen ke stránce jazykové, nýbrž leckdy i zeměpisné a dějepisné.

Jména jasná nebo takřka jasná jsou tato (v závorce uvádím znění Geografa bavorského): Obodrci (Nortabtrezi), Moravané severní (Marharii), jižní (Merehani), Bulhaři (Vulgarii), Srbové lužičtí (Surbi), Čechy jižní (Beheimare), Bužané (Busani — při řece Bugu), Vislané (Vuislane), Slezané (Sleenzane), Milčané — od mělký (Milzane), Gopljané — z okolí jezera Goplo (Glopeani).

Z názvů, ke kterým připojuje Spal poznámky, uvádím tyto: Při jméně Bethenici cituje autor výklad Pagus Belesem, jejž právem nepokládá za správný, ale vykládá sám jistě správně jméno Belesem, jež spojuje se slovanským Běla Zema. — U jména Miloxi se přikloňuje spíše k názoru Šafaříkovu, který čte Milkovci (od Milek). Sám ukazuje na možnost jinou, na souvislost se jménem Miloradz (t. j. Miloradův), ale tento svůj nápad sám zamítá s odkazem na pevnost (asi grafickou) souhlásky r, jež prý by se sotva při přepisování vynechala. Také bych souhlasil spíše s výkladem Šafaříkovým, třebaže bych pevnost souhlásky r nepokládal za překážku nepřekonatelnou.

Také k výkladu jmen Phesnusi a Tadesi, která právem pokládá za nejzáhadnější, připojuje zajímavé poznámky. Zvláště pozoruhodná je poznámka ke jménu Tadesi, které se jinak uvádí v souvislost se jmény místními Tczew nebo Truso (Trius) (R. Turek v uv. čl.). J. Spal předpokládá trochu divokou koruptelu a vidí (ovšem s odůvodněnou skepsí) [44]v Tadesi slovanskou formu názvu neslovanského kmene Jatvěgů (něm. Jatwingen, pol. Jadzwingi, rus. Jatvjazi.), jehož sídliště v okolí dnešního Grodna je zeměpisně velmi pravděpodobné. Ještě bych konečně uvedl Spalovu poznámku při jméně Besunzane (Šafařík čte Bezunčane, jež spojuje s místem Businc na pravé straně Odry, Vaněček čte Bzenčane — souvisící se jménem Bzenec na Moravě). Spal pomýšlel na výklad z Bozenščané, t. j. obyvatelé Bozenska na jih od Prahy. Sám však svůj nápad, hláskově velmi lákavý, vyvrací historicky. Jméno toto je doloženo až v 11. stol., a to spíše ve významu správní jednotky (župy) než kmene. Ve všech těchto výkladech, ať Spalových, či jiných, je jistá jen nejistota.

O jméně Fraganeo soudí Spal, že jde opravdu o pražské knížetství (výklad Zeussův, u nás hájený zejména V. Chaloupeckým). Spal nezná nebo neuznává výklad B. Horáka, otištěný v časopise Společnosti přátel starožitností (55, 1947). B. Horák totiž stejně jako L. Niederle pochybuje, že tu jde o některý kmen český, neboť jména Beheimare (Čechy) a Fraganeo jsou u Geografa bavorského zaznamenána daleko od sebe (Beheimare je na místě 10., a Fraganeo je na místě 52.), ač zpravidla pořadí je dáno geografickou souvislostí[1]. Sousedství jmen Lupiglaa, Opolini a Golensizi, která se vesměs umisťují poblíže Krakovska, vede B. Horáka k tomu, aby hledal výklad jiný. (Také St. Zakrzewski klade Fraganeo na Krakovsko). A tu se podařilo B. Horákovi nalézti u Konstantina Porfyrogeneta v jeho díle o obřadech na byzantském dvoře jméno Farganoi, znamenající Varjagy. Protože pak na Krakovsku lze zjistit stopy Varjagů při horní Visle (B. Horák se tu dovolává práce R. Ekbloma, Die Varäger im Weichselgebiet, Arch. f. slav. Phil. 38, 1925, s. 187—189), soudí B. Horák, že Fraganeo a Farganoi (Varjagové) jsou názvy totožné. B. Horák sám uvádí svůj názor jako možný, ale tolik je jisté, že bezpečnost názoru o totožnosti jména Fraganeo s pražským knížetstvím je vážně otřesena. Sám bych soudil, že výklad Horákův je pravděpodobnější. Tvar Farganoi je jistě jménu Fraganeo bližší než Praga, Pražané. Jde tu jen o přesmyknutí ar-ra, které je právě při samohláskách v sousedství hlásky r velmi snadné.

Snad tato stať Spalova, první to pokus z řad filologů věnovaný ve větším měřítku Geografu bavorskému, vzbudí zájem i u ostatních filologů, zvláště u badatelů o jménech místních. Na jménech Tadesi-Jatvěgové, Bethenici-Belesem je ovšem vidět, že je to práce mnohem svízelnější než práce s normálními jmény místními. Tu zpravidla známe [45]nejen přesné znění dnešní, nýbrž i dosti přesné znění se nám dochovalo v hojných zápisech i z dob minulých. A co je nejhlavnější, známe přesně zeměpisnou i přírodopisnou polohu příslušných míst. Práce se jmény v Geografu bavorském je mnohem těžší. Ale není právě proto tím lákavější?

---

[1] Tuto okolnost vysvětlil V. Vaněček (Prvních tisíc let, 1949, s. 32, 52) dobře tím, že Geograf vypočítává nejprve přímé sousedy Bavorů, potom sousedy vzdálenější (vedle Fraganeo i Stadice). — Varjagové nevystupovali jako samostatný kmen s 40 obcemi (kdežto Behemaire na př. jen 15, Golensizi = Holasici 5 atp.). V. Š.

Naše řeč, volume 39 (1956), issue 1-2, pp. 42-45

Previous Zdeněk Tyl: Slovník k Žilinské knize

Next Stanislav Králík: Výzkum moravskoslovenských nářečí