Mračíme se…

Lexikografický kolektiv Ústavu pro jazyk český

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Literární noviny mají na své poslední stránce rubriku, ve které se občas smějí, občas mračí. Ve svém 22. čísle z 28. května t. r. se zamračily nad třemi větami, které ocitovaly z prvního dvojčísla letošní Naší řeči (s. 26), ze zprávy o výsledcích ankety o Ukázkovém sešitě připravovaného třísvazkového slovníku současné spisovné češtiny.

Část zprávy Literárními novinami citovaná zněla: „Hlasy ankety se však rozcházejí v názoru na nejvhodnější typografickou úpravu slovníku. Ze tří navržených způsobů umisťování heslového slova nezískal rozhodující většinu žádný; je však zajímavé, že nejvíce stoupenců je pro úpravu I. (shodnou s úpravou v Příručním slovníku), nejméně pro úpravu III. (se zarážkou u hesla). Přesto však se nám zdá vhodné rozhodnout se právě pro ni.“ Další podstatnou část téhož odstavce, v němž jsou sneseny důvody pro toto rozhodnutí, Literární noviny „přehlédly“ a k tomuto kusému citátu připojily pak svůj dovětek: „A basta! Hlavně, že byla anketa. Účastníci se jistě nezapomenou zúčastnit dalších.“ [187]Část zprávy Literárními novinami vypuštěná zní takto: „Vedle důvodů, které pro ni uvádí ing. Prandstetter [nejlepší vzhled sazby, větší úspora místa než při způsobu II. (s vysunutým heslem) a jen malá jeho ztráta ve srovnání se způsobem I.], mluví pro ni také to, že v ní graficky nesplývá obraz heslového slova (tištěného půltučným groteskem) s málo typograficky odlišeným obrazem (tištěným ne sice groteskem, ale rovněž půltučně) odvozeniny, které se náhodou dostane na začátek řádku při zařazování odvozených slov do téhož heslového odstavce. K této grafické úpravě (se zarážkou u hesla) sáhly také na př. nové sovětské slovníky, slovenský Slovník cudzích slov, torso slovenského matičního slovníku, francouzský slovník Quilletův, slovníky Laroussovy, má ji však také slovník Jungmannův a Profousovo dílo Místní jména v Čechách.“

Odpovídáme na tuto podivnou kritiku, obviňující naši anketu z formálnosti, především z povinnosti k těm, kteří se jí zúčastnili. Ve zmíněné zprávě v Naší řeči bylo dosti výrazně zdůvodněno, že anketa práci na připravovaném slovníku pomohla. To bylo ovšem také jejím smyslem. Je však zcela zřejmé, že ankety tohoto druhu mají jen úkol pomocný, nemohou zásadní věci rozhodnout a nepřihlíží se při nich mechanicky jenom k počtu hlasů, nýbrž k závažnosti a věcné odůvodněnosti jednotlivých vyjádření. Jestliže se povolaní odborníci rozhodli v otázce typografické úpravy pro eventualitu, pro kterou se v anketě vyslovila jen menšina, byly pro to ve výsledné zprávě uvedeny jejich důvody i důvody, které přinesla anketa.

To však Literární noviny zamlčely. Ačkoliv vydání Ukázkového sešitu slovníku pozornost nevěnovaly a v průběhu ankety, která veřejnost velmi zajímala, nepokládaly za potřebné své čtenáře o ní informovat, bez rozpaků otiskly nyní „kritiku“, založenou na nepřesné, neúplné citaci, která měla poslání ankety a její výsledky znehodnotit.

Je zajímavé, že v témže čísle svého časopisu (na str. 4) se redakce Literárních novin sebekriticky kaje, že v diskusi o poesii „připustila, aby atmosféra dobré vůle byla občas narušována zejména nepřesnou nebo z kontextu vytrženou citací výroků a názorů jednotlivých účastníků diskuse.“ Škoda, že na 12. str. na tuto sebekritiku zapomněla.

Naše řeč, volume 38 (1955), issue 5-6, pp. 186-187

Previous Rudolf Havel: O t. zv. jazykové úpravě ve vydáních klasiků

Next František Trávníček: Ještě k postavení bohatěji rozvitého přívlastku