Trávníčkova Mluvnice spisovné češtiny v ruském překladu

Karel Hausenblas

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Významnou událostí, o níž chceme podat alespoň stručnou zprávu ještě v tomto čísle, je vydání ruského překladu Mluvnice spisovné češtiny Františka Trávníčka. — Obvykle se překládají z cizích jazyků jen knihy o jazyce prakticky zaměřené. Jestliže nyní byla v díle Trávníčkově přeložena dnes nejpodrobnější a nejdůkladnější vědecká mluvnice současné spisovné češtiny, je v tom třeba vidět jak ocenění práce Trávníčkovy a s ní české jazykovědy vůbec, tak projev opravdového a širokého zájmu sovětské veřejnosti o češtinu.

Zatím vyšel I. díl, obsahující hláskosloví, tvoření slov a tvarosloví, v překladu A. G. Širokovové za redakce N. A. Kondrašova.[1]

[158]Krátká doba, která uplynula od prvního českého vydání (v r. 1948), svědčí o značné pohotovosti odborníků, kteří na překladu pracovali. Vedle této pohotovosti je třeba zvláště ocenit pečlivost, s jakou byla práce přeložena — i když jsme ještě neměli možnost podrobného srovnání obou znění —, a rovněž úhlednou úpravu knihy. Ba, v některém ohledu předčí grafická úprava překladu originál: tak členění textu na stránce je tu rozhodně přehlednější a umožňuje rychlejší orientaci. Je však škoda, že tiskárna neměla k disposici pro česká slova tištěná latinkou stejné typy pro písmena s nadřádkovými diakritickými znaménky (kromě á jsou čárkovaná a háčkovaná písmena menší a to způsobuje, že je v příkladech linie sazby nerovná).

Obtížná sazba a korektury jsou provedeny znamenitě, tiskové chyby v českých slovech jsou v textu mluvnice, zdá se, ojedinělé (358 morě); poměrně víc chyb se vloudilo do česko-ruského slovníčku, který je k mluvnici připojen a jenž obsahuje nejdůležitější příkladová slova. Jde především o chyby v kvantitě slov, daleko řidčeji jiné (tak kozkouskovati místo rozkouskovati zabloudilo mezi slova začínající s k-).

Po stránce jazykové je překlad odborně zcela na výši, a to co do pojetí gramatického i přesnosti ruských lexikálních ekvivalentů. S hlediska terminologie je však nutno upozornit na nesprávné překládání českého termínu doplněk na několika místech (na př. na str. 360, 362, 368 a j.) ruským dopolněnije, které znamená ‚předmět‘; vede to ovšem k nejasnostem, jako „Sám se užívá jako předmětu (dopolněnije) k podmětu (ty)“ — 368; „jmenných forem (adjektiv) se užívá jako předmětu (dopolněnija)“ — 360. — Překladatel si také nevěděl rady s novým Trávníčkovým termínem „obsahové určení“ a překládá jej nesprávně jako „rozvité příslovečné určení“. — Na str. 7 se užívá (česky) nevhodně termínu „obecná čeština“ ve smyslu „obecný jazyk spisovný“ (jak má originál) — „obecná čeština“ má ustálený význam útvaru nespisovného jazyka.

Text byl místy zkrácen a upraven, a to šíře, než předmluva udává; zkrácení neporušilo podstatně smysl ani sled autorových výkladů, ale přece na některých místech snad bylo spíše na místě častější vynechání některých příkladů (které jsou většinou uváděny v rozsahu, jak je má originál) než vypuštění některých, odstavců výkladu; tak na př. v oddíle o tvoření přídavných jmen složených chybějí dvojice typu čtyr- a čtyř-, na př. čtyrruční atd. (str. 285), totéž platí o § 157 a j. Někde zkrácení trochu pozměnilo výklad jevu (str. 192 Spořilov).

Ale — kromě matoucí záměny termínů „doplněk“ a „předmět“ — jde jen o podrobnosti. Jako celek je překlad Trávníčkovy mluvnice znamenitým dílem a přispěje jistě k dalšímu zvýšení zájmu ruských slavistů o češtinu a k prohloubení studia slovanských jazyků, jak na ně upozornil ve svých statích J. V. Stalin. Majíce v rukou Trávníčkovu Mluvnici v ruském znění, uvědomují si tento závažný úkol i linguisté čeští.

---

[1] Fr. Trávníček, Grammatika češskogo literaturnogo jazyka, Izdatel’stvo inostrannoj literatury, Moskva 1950. — Stran 466, cena váz. výtisku 25 rublů 50 kop.

Naše řeč, volume 34 (1950), issue 7-8, pp. 157-158

Previous František Daneš: Na okraj dětské literatury

Next kHs (= Karel Hausenblas): Pověřenkyně a stachanovka