Kýč

[Answers]

(pdf)

-

(F. K. P.) Tak říkají malíři obrazům, které myšlenkou a provedením stojí pod náležitou úrovní uměleckého díla, zvláště pracím, které tak vyšly v slabší chvíli nebo z jiné příčiny z rukou umělce schopného věcí lepších. P. tazatel cituje ze zprávy o výstavě »Manesa« (Nár. osvoboz. 24. ř. 1924) větu: »Tu a tam sestoupí se až k romantismu barevných pohlednic…, a ježto Italská riviera je oživlou pohlednicí, jsou tyto obrazy pohlednicovým kýčem.« Také Němci tak říkají; v Prag. Abendbl. jsme čtli 13. pr. 1924 o výpravě Blodkovy opery ‚V studni‘ v Nár. divadle úsudek »weniger erfreulich, da man vom Nationaltheater viel besseres gewöhnt ist, als üblich [92]provinzialen Theaterkitsch«, což Večer 15. pr., přibíjeje větu, kterou se p. -ff. neostýchal vytisknouti o Blodkově opeře (»to je psina«, po česku, jako by němčina neměla výrazu na Blodka dosti sprostého; až se bude pan -ff ohlížeti po něčem ještě sprostějším, doporučujeme mu pepický tvar psinděra, jejž jsme čtli v prosinci po nárožích v oznámeních kterési sylvestrovské zábavy), překládá »obvyklý provinciální kýč«. Zdá se, že to je mezinárodní slovo malířské (podle vzpomínky mistra Bílka přinesli je moravští malíři z Mnichova), ale pravý jeho původ je nesnadno zjistiti. Stejně zní ang. keech (něm. Kitsch ovšem s krátkým i), což znamená hroudu loje; ale to je podle laskavé zprávy prof. Mathesia slovo neužívané, neznámé i Angličanům s universitním vzděláním, a k tomu ani veliký oxfordský slovník neví nic o tom, že by se ho užívalo nějak ve významu přeneseném (metafora o obraze jako o něčem na plátno nahňácaném by nemožná nebyla). V Německu prý je domněnka, jejíž správnost by se teprv musila dokázati, že Kitsch pochází z židovského žargonu. Podle zprávy prof. Janka má slova der Kitsch, kitschig s význ. ‚Schund, minderwertig‘ Wessely-Schmidt, D. Wortschatz 6. vyd. 1925, ale bez výkladu; podle 9. vyd. Klugova Etym. W. 1921 by to byla obměna angl. sketch (skizza, vysl. skeč), jež se ujala v 70., 80. letech 19. st. u mnichovských obchodníků s obrazy (angličtí a američtí kupci prý žádávali, nechtěli-li mnoho platiti, »einen Sketsch«). Podle Kluge je to slovo po prvé zapsáno v Sandersově Erg Wtb. 1885 s doklady ze 70. let (srv. Avenarius, Kunstwart 33, 222). Židovské slovo Kitsch podle pátrání prof. Janka není. Snad nás poučí o něčem někdo ze čtenářů. Zatím se zdá, že ‚kýč‘ u nás přichází do módy a že se tak bude říkati všemu možnému. Tak jsme se dočtli ve Več. Pr. l. 4. ún. 1925, že »v Rokoku hrají od 30 ledna trochu mnoho kýče na dlouhý večer«. — Je-li škola (v Pardubicích) u skutečného kostelíčka, mělo by se opravdu psáti Škola u kostelíčka, anebo je-li označení místa spíše již vlastním jménem, Šk. U kost., jako v Praze máme ulice U železné lávky, U divadla a p.

Naše řeč, volume 9 (1925), issue 3, pp. 91-92

Previous František Mík: Koc

Next Labe