Zjišťovati

[Short articles]

(pdf)

-

Pan Karel Koupil z Kroměříže nám píše: Když se cituje v rozhlase nebo v novinách něčí názor, děje se to nyní zpravidla takto: X. Y. zjišťuje, že… Obyčejně bychom v takových případech místo slovesa zjišťovati užili spíše slovesa tvrditi, podotýkati, zdůrazňovati a pod. nebo také slovesa konstatovati. Ale nezdá se mi, že je možné položit rovnítko mezi tvrditi a zjišťovati. To „zjišťuji“ mi příliš připomíná okupaci, kdy se tak překládalo německé „ich stelle fest“. V našem jazyce přece sloveso zjišťovati znamená „pátrat po něčem, vyšetřovat něco, jak se co událo, jaký je stav té oné věci“ a p. Na př. četník zjišťuje, co se stalo a jak se to stalo. — Pan K. má zajisté pravdu v tom, že se slovesa zjišťovati dnes často zneužívá jako pohodlného formulkovitého výrazu místo výstižnějších sloves jiných. Ani v tom se pan K. nemýlí, že zjišťovati něco a tvrditi něco není vždycky totéž, a jestliže někdo ta dvě slovesa nevhodně zamění, dopustí se chyby. Ale nelze nic namítat proti tomu, když se slovesa zjišťovati (nebo dokonavého zjistiti) užívá ve významu slovesa konstatovati: konstatuji, že… = zjišťuji, že…; X. konstatoval, že… = X. zjistil, že… Proto i Přír. slovník jaz. českého význam slovesa konstatovati vykládá jako „zjistiti, shledati, tvrditi“; tak se překládá i francouzské sloveso constater. V příkladech, které má PS s. v. konstatovati, lze toto sloveso vesměs nahraditi slovesy zjistiti (zjišťovati) nebo shledati: Lékař konstatoval (u nemocného) velikou slabost = zjistil, shledal. Lékař prohlédl mrtvolu a konstatoval smrt = zjistil. Prosté konstatování fakt = zjištění, zjišťování. Jen ve spise vědeckém by suché konstatování nebylo od místa = zjištění, zjišťování, t. j. suché uvedení fakt; česká náhrada je tu již trochu neurčitá). Chyba vzniká tenkrát, když se slovesa zjistiti, zjišťovati užívá v nesprávném významu nebo frázovitě; taková chyba se ovšem může vyskytnout také u každého slova jiného.

Naše řeč, volume 31 (1947), issue 2-4, p. 80

Previous Žádáme za nápravu

Next Josef V. Bečka: Opakování předložky v rozvitých a rozšířených členech větných