Neměl kdo jim děti opatrovat

[Short articles]

(pdf)

-

(O. S.) Takováto spojení jsou obvyklá v jazyce obecném a jejich rozličné obměny se najdou v některých nářečích, zvláště východních. Je to vazba poněkud nepravidelná, neboť je v ní změněn základní poměr podmětu a určitého slovesa. My jsme zvyklí spojením jako „neměli koho poslat“, „neměli kam si lehnout“, „mají co jíst“ vedle souvětí „neměli, koho by poslali“, „neměli, kam by si lehli“, „mají, co by jedli“, a podle toho bychom vedle „neměli, kdo by jim děti opatroval“ očekávali také „neměli kdo jim děti opatrovat“. Ale tak nikdo nemluví. Sloveso se tu patrně atrakcí přizpůsobilo k 1. pádu zájmena kdo, a tak vzniklo spojení „neměl kdo“, „nemá kdo“, „má kdo“ a pod., na př.: Nemá je kdo živit. Však jim má kdo uvařit! Má jim kdo posloužit? Tyto výrazy zřejmě připomínají francouzskou neosobní vazbu il y a, il n’y a pas a její obměny v jiných románských jazycích; na to upozornil už Fr. Oberpfalcer v Jazykozpytě 1932, 160 n.

Naše řeč, volume 27 (1943), issue 1, p. 23

Previous „Není ho tam“

Next Dr. Josef Voráček: Pišťuch