Časopis Naše řeč
en cz

Nový, dobrý obchod - nový dobrý obchod

Karel Erban

[Articles]

(pdf)

-

Tento příklad je vzat z Hallerova výkladu o čárce oddělující rozšířené členy přívlastku; autor na něm ukazuje, jak se mění smysl tohoto významu, když čárku mezi přívlastky vypustíme.[1] Výraz s čárkou má přízvuk na obou přívlastcích a mezi nimi je přestávka. Nový, dobrý obchod znamená „nový, a to (a nadto, a k tomu) dobrý obchod“, kdežto výraz bez čárky nemá zvláštní důraz na slově dobrý ani přestávku za slovem nový, a jeho smysl je: „ještě jeden, zase jeden dobrý obchod“. K dosavadním dobrým obchodům přibyl ještě jeden nový, kdežto v prvém výraze (s čárkou) se o dosavadních obchodech nic neříká. Podobný rozdíl shledává Haller také mezi výrazy „domácí český průmysl: domácí, český průmysl“; „dobré moderní stroje: dobré, moderní stroje“; „příjemná lesní vůně: příjemná, lesní vůně“; „krásná stará lípa: krásná, stará lípa“; „vzácná stará tepaná práce: vzácná, stará, tepaná práce“.

Všechny tyto příklady nám tedy poskytují možnost dvojího výkladu: s čárkou jsou ty adjektivní přívlastky spojeny volně, neboť jsou to členy rozšířeného přívlastku, bez čárky jsou spojeny těsně, neboť jsou pak členy přívlastku rozvitého. V praxi však není vždy lehké rozpoznat, o jaké spojení jde. Nestačí tu stará rada, že za volně spojené přívlastky lze považovat ty, mezi které můžeme vložit spojku a, i, nebo, protože vkládáním těchto spojek mezi taková problematická spojení si často do své nejistoty vnášíme jen ještě větší zmatek. Samostatnost takových přívlastků nepoznáme vždy bezpečně ani podle toho, že každý z nich má mít vlastní větný důraz a je oddělen přestávkou, pro[105]tože správně můžeme takový výraz vyslovit teprve tehdy, když bezpečně víme, o jaké spojení jde.

Vycházeje z Hallerova výkladu a rozváděje jej, chtěl bych těmito poznámkami přispět k větší jistotě v užívání této čárky.

Zásadně by vlastně měly být adjektivní přívlastky prostě vedle sebe kladené odděleny čárkou vždy, neboť to jsou výrazy stejnorodé, a ty se oddělují čárkou. Ale zrovna tak jako všechna příslovce nejsou stejného druhu, a proto se vždy čárkou neoddělují (na př.: V Praze 1. ledna 1942), tak se také adjektivní přívlastky oddělují čárkou jen tehdy, jsou-li to adjektiva téhož druhu, na př. esteticky hodnotící: krásný, nádherný obraz. Jakmile jsou však různého druhu, nastává často dvojí možnost: buď s čárkou (volné spojení), nebo bez čárky (těsné spojení), při čemž se poněkud mění i smysl a každý z obou výrazů si také žádá jiného stylistického užití.

Jde tedy o zjištění, kdy se takové přívlastky různého druhu spojují volně a kdy těsně. Řeknu-li vzácná stará tepaná práce, je to, jako kdybych řekl vzácně starotepaná práce. Příslovcem a složeninou jsme nejen utužili těsné spojení, ale zároveň naznačili, jak jednotlivá přídavná jména i významem do sebe zasahují, takže tvoří dohromady takřka jedinou, zároveň vzbuzenou a nedělitelnou představu. Proti tomu adjektiva volně spojených přívlastků tvoří tolik postupně vzbuzených představ, kolik je přívlastků, při čemž jednotlivá adjektiva nemají pro smysl výrazu nebo celé věty tu nepostradatelnost jako adjektiva v přívlastkovém spojení těsném.

Ale toto psychologické vysvětlení k rozlišení obou typů nestačí. Nejpodstatnější rozdíl mezi oběma spojeními je v tom, že v těsném spojení vždy ten přívlastek, který stojí nejblíže svému podstatnému jménu, odkazuje spolu se svým substantivem k představě, jejíž známost se předpokládá anebo předjímá, při čemž tento přívlastek je pro přívlastky předcházející členem řídícím. Nový dobrý obchod znamená ještě jeden, zase jeden dobrý obchod, k dosavadním dobrým obchodům přibyl nový. (K dosavadním, t. j. k těm, o kterých jsme právě mluvili, na něž jsme myslili a pod.) Proti tomu ve výraze nový, dobrý obchod není žádný odkaz k známým obchodům, jejich známost se tu nepředpokládá.[2] (Je to tu tedy obdobný rozdíl jako v uží[106]vání určitého a neurčitého členu v některých cizích jazycích.) Podobný rozdíl je ve všech případech tohoto typu. Je však dobře neukazovat tento rozdíl na větách úplně stejných, protože každý typ si žádá, jak hned ukážeme, i poněkud jiného stylistického užití. — Na př.: A uprostřed louky stála krásná, stará lípa. — Tu krásnou starou lípu jsme již porazili. V této větě již jenom věcně konstatujeme, v oné s vypravěčským nebo řečnickým pohnutím přednášíme.

Tu jsme již u stylistického rozlišení obou těch typů. Každé těsné spojení spěje k vyjadřovací hutnosti a úspornosti, k stručné a jasné věcnosti, a zbavuje se živosti, plastičnosti a barvitosti. Ty jsou výsadou spojení volných. Proto všude tam, kde stručně a věcně konstatujeme, bude vždy sklon k spojení těsnému: thaiské hlavní město, městský stavební úřad, zemská školní rada, soukromá obchodní škola, cizí dentální průmysl a pod. Volných spojení užívala hodně starší epika (epická šíře!), rétorská rozvláčnost i rétorská lyrika, ale také lyrika kronikářská, na niž tu stůj tento doklad z Jiráskovy kroniky U nás: „Po těch [stráních] pole a políčka v pestré směsi a mezi nimi od shora dolů táhlé průrvy, travnaté ouvaly, zapadlé, tiché dolce“. Volné spojení má místo všude tam, kde se má naznačit, jak představy se vybavují postupně a pomalu v rytmu vzpomínání, jak slavně vyznívají a teskně doznívají, jakou epickou rozkoší je prodlít u každé z nich a jak se konečně znamenitě dovedou starat o nosnou výplň v dlouhých řečnických periodách.

Shrnuji: Pochybné případy přívlastkového spojení vznikají, je-li za přívlastky užito přídavných jmen různého druhu. Těsné spojení nastává, když podstatné jméno se svým nejbližším přívlastkem odkazuje k představě známé, neboť tím se hned celý tento výraz stává členem řídícím pro adjektivní přívlastky předcházející, s nimiž tvoří takřka jedinou představu. Tam, kde se přívlastkem k žádné známé představě neodkazuje, je každý přívlastek jakoby sám o sobě, rovnocenný s ostatními. Proto je v písmě oddělujeme čárkou a při výslovnosti malou přestávkou, kdežto při spojení těsném čárku ani přestávku neděláme. Tu má silnější větný přízvuk jen přívlastek první, při volném spojení mají všechny přívlastky přízvuk přibližně stejný.[3]

[1] Jiří Haller, Rozdělovací znaménka. (Hovory o českém jazyce, Praha 1940)

[2] Celý výraz nový dobrý obchod se nám tu pak jeví jedinou, nedělitelnou představou, jejímž základem je právě ono řídící adjektivum se svým substantivem, a ty pak úže stahují pod své vedení i přívlastky předcházející. Srov. i v něm. rozdíl: mit altem, rotem Weine — mit altem roten Weine (= mit altem Rotweine).

[3] Mluvnický základ tohoto Erbanova stylistického rozlišení přívlastků je v rozdílu mezi přívlastky určovacími a rozlišovacími (determinativními a distinktivními, na př. otcova ovocná zahrada, zemská školní rada) a přívlastky hodnotícími (na př. krásný, ušlechtilý muž; tichý, sladký večer). Ve volné spojení (t. j. ve výraz rozšířený) vstupují zpravidla jen přívlastky této druhé skupiny. R.

Naše řeč, volume 26 (1942), issue 4, pp. 104-106

Previous Josef V. Bečka: O asyndetu

Next Karel Horálek: K theorii předrážky v českém verši