Fras, frasně

Ferdinand Strejček

[Drobnosti]

(pdf)

-

Když jsem připravoval knihu „Jak se probouzela Mladá Boleslav“ (v letech 1928-29), našel jsem v mladoboleslavském museu příležitostnou báseň ze dne 19. března 1849, tištěnou na hedvábí a věnovanou „K jmeninám velectěnému Panu Panu Josefovi Flaklovi, váženému veliteli Národní obrany v Mladé Boleslavi od věrného zboru (sic!) Národní obrany.“ Jako autor je podepsán Václav Teynil, výboru jednatel. Báseň se končí verši:

[94]Žití Tvé ať radost, ne žel
V úsměchu Ti podává,
Frasně, jako nebe angel
Když blaženost rozdává.

V závěru je zcela zřetelně vytištěno příslovce frasně; slovo to jsem neznal ani jeho význam. Hledal jsem nejprve v Jungmannově slovníku, ale našel jsem tam toliko heslo fras. Stojí tam: „fras, a, m. (cf. germ. Fratz = nezvedené dítě). Dělá se, jako by neuměl kuřátka rozvázati, a jest pravý fras. Prov.“ Zkratka „prov.“ znamená u Jungmanna proverbium, přísloví. Z tohoto poučení jsem arci mnoho neměl, proto jsem zašel jednak k profesoru Antonínu Hoblovi, který byl živým slovníkem, a potom také k pensionovanému řediteli městských úřadů Václavu Fr. Rudolfovi, autoru „Starých obrázků boleslavských“, neobyčejně vtipnému Mladoboleslavanu, který míval pro všecka zdejší slova, jinak neobvyklá, správný výklad, neboť se o zvláštnosti zdejšího nářečí neobyčejně zajímal. Ani jeden z obou těch pánů neznal příslovce nebo přídavné jméno frasně, frasný, ale oba dobře znali slovo fras i jeho význam. Profesor Hobl mi řekl, že se slovo fras shoduje s německým „Dreck“, ředitel Rudolf je přetlumočil pojmem „neřád“, což je asi celkem totéž. Oba pánové vykládali užití příslovce frasně v tom smyslu, jako se užívá asi pojmu nekřesťansky, mimořádně, což by souhlasilo.

Pro mne, který jde rád všemu na kloub, znamenalo od té doby, když jsem si po prvé ono neznámé slovo uvědomil (v Příručním slovníku jsem je později vůbec nenalezl), svědomité úsilí dopátrat se nějakých podrobností o „frasu“. Podávám tu ještě krátce výsledky svých výzkumů. Můj bratr, dr. Emanuel Strejček, pensionovaný ředitel r. gymnasia v Domažlicích, zná slovo fras z častého užívání Domažličanů o pivě: „To pivo je samý fras“, což znamená, že není čisté, že je kalné. Můj mladý přítel ing. Karel Krouský z Katusic, bývalý voják, který strávil dvě léta na Slovensku mezi vojáky z rozličných končin bývalé republiky, označil mi slovo fras jako velmi často užívané jeho kamarády ve rčeních: „Vem tě fras!“ nebo „Jdi do frasa!“, asi v tom smyslu, jako se u nás říká „Vem tě čert!“ „Jdi k čertu!“ Snad by se tedy i v tomto případě mohlo pokládat slovo „neřád“ za synonymum slova fras. Ale našel jsem ve zdejším okolí zvláštnost, která zasluhuje, aby byla uvedena. Vyskytuje se tu příjmení Kazifras, a to jistě ukazuje na český původ, neboť první část složeniny je zřejmě odvozena od slovesa kaziti. Toto příjmení mě uvedlo na jiné slovo, jehož užíval náš někdejší profesor přírodopisu Karel Solpera jako mírné nadávky, totiž „sasafras“. Říkával s úsměvem: „No, ty jsi mi pěkný sasafras!“ nebo „Jste vy to doktor Sasafras!“ Nahlédl jsem i tentokrát do Jungmannova slovníku a tam nalézám slovo sasafras ve významu zcela jiném, botanickém. Stojí tam: „sasafras, u, m., rostlina, slc. koprové dřevo, Laurus sasafras, Linn., der Sassafras, Fenchelholz. Dřevo jeho červené [95]neb žlutošedé silně voní a v lékařství se potřebuje. Jméno cizí snad z Ameriky pošlé, nebo z lat. Saxifragia, protože prý kámen v měchýři láme. Adlg. — sasafrasový, adj. od sasafrasu, n. p. list. Sasafrasové dřevo, Sassafrasholz. Aliter = sasafras, der Baum selbst.“ Usuzuji z toho, že se z botanického pojmu „sasafras“ stala nadávka záměnou se slovem fras. Slova sasafras se jako posměšné nadávky na Jindřichohradecku dost užívá, jak jsem se přesvědčil ještě o předešlých prázdninách, kdy jsem se na ně vyptával, kdežto slovo fras tam neznají. Z toho, že nejnovější Příruční slovník slovo fras vůbec nezaznamenal, je vidět, že se do spisovné češtiny vůbec nedostalo a že použití příslovce frasně v citovaných verších je veliká zvláštnost, odůvodněná tím, že ona příležitostná báseň tají v sobě t. zv. akrostichon a původce potřeboval písmena f (do slova Josef).[1]

---

[1] Do frasa je kletba dobře známá zvláště na východním Slovensku. Je původu maďarského. Maď. frász (podle dokladů maď. dialektického slovníku běžné na území mezi Novohradem a Zemplínem) znamená padoucnici, psotník a podobné křečovité záchvaty (v lidové představě posednutí zlým démonem) a je z něm. nářečního slova fras (v Sedmihradsku a j.), obměny to spisovného Fraisen, psotník. P. r.

Naše řeč, ročník 26 (1942), číslo 3, s. 93-95

Předchozí Vladimír Šmilauer: Slovník lidových názvů rostlin

Následující „Hasící řád“