Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého

Eugen Knap

[Articles]

(pdf)

-

Vedle tvaru macecha, maceška uvádí PS. i tvary macocha, macoška; poznamenává jen, že jsou řídké. Jejich odvozeniny macešský, maceškový a pod. se však vyskytují jen v tvarech s e. Pravidla připouštějí tvar s o jen v názvu propasti Macochy.

Pojmenování vdané ženy vyšší společenské vrstvy nebo oslovení takové ženy, není-li známo, je-li vdaná či svobodná, píše se po francouzsku madame nebo po česku madam; je to podst. jméno nesklonné. Slova maďarčina, maďarčiti jsou dialektická, nespisovná; spisovný jazyk má tvary maďarština, pomaďaršťovati, maďarisovati. Slovo označující druh portugalského vína madeira se čte podle PS. „madejra“; Pravidla žádala čísti „madéra“. Podst. jméno madlo, „hořejší část zábradlí, rukověť rozličných předmětů“, píše se i čte s krátkým a, dlouhé á se vyskytuje jen v jazyce lidovém; příd. jméno zní rovněž madlový. Slovo Madona, označuje-li se jím Panna Maria, píše se s velkým m, označuje-li však mariánský obraz nebo ctnostnou, spanilou ženu, píše se madona, zdrobněle madonka. Vložka do postele se vyslovuje a píše správně matrace, nikoli madrace. Název nymfy z družiny Dionysovy v starořeckém bájesloví a pak i vášnivé, divoké ženy vůbec píše PS. maenada (nikoli po česku s e); poznamenává, že se zřídka píše a vyslovuje i mainada. Slovo maffie píše PS. jen s malým m a s dvěma f; rovněž maffián, maffiánka, maffiánský. Slovo mag, „staroiránský kněz, kouzelník, čaroděj“, které se vyslovuje „mág“, ale píše se s krátkým a, mívá v 1. pádě i tvar s lat. koncovkou, magus. Lidový název skladiště (původu cizího) magacín se píše českým pravopisem (c a dlouhé í), avšak označuje-li to slovo francouzský nebo americký obchodní dům dodávající přímo spotřebitelům nebo periodický časopis pestrého obsahu, píše se magazin a čte se „magazin“ nebo „magacín“. Jméno Magdalena a jeho odvozeniny Magdalenka, zdrobnělina jména, i magdalenka, „letní [14]odrůda hrušek“, magdalenitka i magdalenka, „členka středověkého řádu sv. Maří Magdaleny“, magdalenský (na př. magdalenské domy a asyly) píší se s krátkým e. Naproti tomu geologický termín označující nejmladší období diluvia magdalénien (vysl. -ny-), 2. p. -u, a příd. jméno k němu magdalénský se píší v PS. s é (magdalénské období). U slova magister, „někdejší nejvyšší akademická hodnost filosofické fakulty, mistr svobodných umění, dnes akademická hodnost lékárníků“, uvádí PS. se stejnou platností i tvar magistr; příd. jméno však má jen tvar magisterský, rovněž podst. jméno k němu magisterství. Slova magistrála, „hlavní dopravní tepna, zvláště železniční“, magistrální a pod. se píší s dlouhým á. Velký chvalozpěv zpívaný při slavných nešporách Magnificat se píše s velkým M; označuje-li se však tím slovem básnicky chvála, oslavování, velebení vůbec, píše se magnificat, s malým m. Titul rektorů vysokých škol magnifikus píše PS. jen s k, ale 5. pád zní „magnifice“. Knižní podst. jméno mach, „máchnutí, mávnutí“, má v PS. i tvar mách, 2. pád -u. Výrazy kruh májový, družina májová se píší podle PS. s malým m. Upravovati vozovku makadamem, t. j. směsí štěrku a tmelicích hmot, vyjádříme lépe, jak PS. zvlášť poznamenává, slovesem makadamovati než tvarem makadamisovati. Slovo makaron a většina jeho odvozenin se píše s krátkým o, ale zdrobnělina makarónek s ó dlouhým, jako všechny podob. zdrobněliny (balkónek, balónek atd.). Slovo makléř, „bursov. nebo sázkový dohazovač, dohodce, prostředkovatel“, má také tvar maklér; podobně je makléřský i maklérský, ale jen makléřství. O příd. jméně mákový poznamenává PS., že je řídké vedle běžného tvaru makový (s krátkým a), který jediný připouštějí Pravidla. Podst. jméno malaga, označující druh španělských desertních vín, je dnes rodu středního a nesklonné; tvar rodu ženského s 2. pádem malagy je zastaralý. Přejaté francouzské slovo malice, 2. pád malice, „zlomyslnost, škodolibost“, vyslovuje se „malís“, v 2. pádě pak „malíse“. Složeniny maloakcionář, malobanka, maloburžoasie, malodomkář, malodráha, maloles, maloměsto, maloměstečko, malomlýn, malomlynář, maloobec, maloobchod, malopodnik, maloprůmysl, malorolník, malostatek, malosvět, malozávod, maloživnost atd. zaznamenává PS. bez poznámky. Chemický termín maltasa, který označuje ferment štěpící cukr sladový v cukr hroznový, píše PS. i českým pravopisem maltáza.

Příd. jméno k vlastnímu jménu Malta, názvu ostrova v Středozemním moři, je maltský. Člen rytířského duchovního řádu johanitů, kteří sídlili na tomto ostrově, nazývá se maltán, maltéz, [15]v řeči obecné maltezák (s krátkým e). Přídavné jméno v takovémto významu je trojí: řád, kříž maltský, maltánský nebo maltézský; příd. jméno maltezánský je zastaralé. Výraz v nejmenším ve významu „ani dost málo, vůbec ne“, který je původem nečeský, zaznamenává PS. bez poznámky, na př. z Třebízského „neměl jsem úmysl ani v tom (sic!) nejmenším se vás dotknouti.“ Podst. jméno významu činitelského k slovesu mámiti je podle PS. mamič (s krátkým a) a řidčeji i mámič (s á dlouhým); Pravidla dovolovala jen tvar mamič. Podst. jméno rodu ženského se však v PS. vyskytuje jen v tvaru mámička (doklad z Jos. Krále). Další odvozeniny z podst. jména mamič jsou doloženy jen s krátkým a: mamičský, mamičství, Podst. jméno mámidlo, „prostředek, kterým se mámí,“ má v PS. proti dosavadním Pravidlům, která předpisují a krátké, kmenové á jen dlouhé; zato zase řídká slova mamitel, „mamič, mámil“, mamitelka stejně s Pravidly kmenovou samohlásku krátí. Podst. jméno mamon, 2. p. -u, „majetek, bohatství“, uvádí PS. i v tvaru mamona, 2. p. -y; poznamenává jen, že je to tvar řídký. Do skloňování podst. jmen Máňa, Manča, Máša, 2. pád -i, zavádí PS. v 3. a 6. pádě jednot. čísla i ve spisovném jazyce vedle tvaru Máni, Manči, Máři podle vzoru „duše“ také pravidelný tvar podle vzoru „žena“ Máně, Manče, Máše. U cizího podst. jm. manager, „osoba vedoucí obchodní stránku vystupování umělců nebo sportovců“, uvádí PS. výslovnost blízkou výslovnosti anglické „menydžr“; píše to slovo však také česky manažer. Běžná výslovnost „manažér“ by podle toho byla nespisovná. Rovněž podst. jméno managerství se má podle PS. vyslovovati „menydžrství“. Název malých pomorančů, plodů oranžovníku vzácného, jest podle PS. mandarinek, 2. p. -u (rodu mužského), nebo mandarinka, 2. p. -y (rodu ženského), zřídka jen mandarin, 2. p. -u. Kdo dostal od někoho mandát, jmenuje se mandatár, 2. p. -a, nebo mandatář, 2. p. -e; příd. jméno však PS. zaznamenává jen v tvaru mandatářský. U podst. jména mandel, „početní míra patnácti kusů při počítání některých věcí“, uvádí PS. v 2. pádě jednot. čísla vedle běžného tvaru podle vzoru „meč“ mandele i řídký tvar podle vzoru „hrad“ mandelu, v 2. pádě množ. čísla pak tvary mandel i mandelů. Rozdílu v jejich užívání neudává.

Příslovce maně, maní se vyskytuje v PS. i v tvaru maním; je to však tvar řídký. Podst. jména manekýn, „panna, model ke zkoušení šatů“, manekýnka, „předváděčka modelů“, píše PS. jen českým pravopisem. Slovo manchester, „bavlněná tkanina s krátkým stojícím vlasem“, a jeho odvozeniny se píší i man[16]čestr nebo manšestr atd. a vyslovují se podle PS. „menčestr“ nebo „menšestr“; výslovnost „manžestr“ náleží jen do jazyka obecného. Název města Manchestru a jeho odvozeniny se však píší jen pravopisem cizím: manchesterský, manchesterství, manchestrismus, manchestrianismus (= hospodářská theorie, že se stát nemá mísiti do průmyslu a obchodu), manchestrián, manchestrovský a pod. Slova manie, „druh duševní choroby, vášnivý sklon k něčemu“, a příd. jméno k němu manický, se vyslovují podle PS. s dlouhým á. Podst. jméno mánové, „duše zemřelých předků u starověkých Římanů“, vyslovuje se i píše v PS. na rozdíl od Pravidel s á dlouhým; v jeho odvozeninách manismus, „náboženství založené na kultu mrtvých, zvláště předků“, manistický, ač se též vyslovují s á, píše se však á krátké. Slovo označující odborné kosmetické pěstění rukou manikura se může psáti též manicura; vyskýtá se i tvar zčeštěný manikýra; stejně je tomu i u odvozenin manikurovati, manicurovati i manikýrovati, manikurka, manicurka, i manikýrka, „žena provádějící odborně manikuru“; muž se však nazývá a píše jen manikér. Rod rostlin z čeledi pryšcovitých Manihot se nazývá česky maniok, 2. pád -u, nebo manihot, 2. pád -u (rodu mužského), nebo manioka, 2. pád -y (rodu ženského). Sloveso manipulovati má vazbu s čím nebo čím. Výraz manco, „peněžní schodek“, píše se i manko; rovněž mancolista, mankolista, „seznam zboží a pod., kterého se nedostává“. Slova mantila, „hedvábný přehoz španělských žen, pláštěnka staré módy u nás“, mantilka píše PS. i mantyla, mantylka. Shodně s Pravidly přiznává i PS. správnost slovům manuální, „ruční“, manuálně proti tvarům typu francouzského manuelní, manuelně. U podst. jména manžel, „ženatý muž v poměru k své ženě“, udává PS. shodně s Pravidly 1. pád množ. čísla jen tvarem manželové, ale v 5. pádě jednot. čísla připouští vedle původního tvaru manžele i novotvar podle vzoru „oráč“ manželi. V množném čísle, označuje-li se jím manželská dvojice, muž i žena, má toto jméno v 1. pádě tvar manželé (shodně s Pravidly), ale ve 4. pádě vedle pravidelného tvaru podle vzoru „had“ manžely i tvar manžele, analogický podle vzoru „oráč“.

Slovo manžeta a jeho odvozeniny se vyslovují a píší s ž; o psaní manšeta PS. poznamenává, že je zastaralé. U příd. jména maorský (ke jménu příslušníka národa žijícího na Novém Zélandě Maor) předpisuje PS. výslovnost „maurský“. Slovo maketa (z francouzského „maquette“) píše PS. jen s k, nikoli s qu. Jméno marabu, označující ptáka z čeledi čápů vlastních, Leptoptilus crumenifer, skloňuje se podle vzoru „had“, 2. pád [17]marabua, nebo je nesklonné. Jemný likér z plodů divokých višní maraskino se píše též maraschino nebo marasquino; řidčeji se vyskytují i tvary maraskýn, 2. p. -a (rodu muž.) a maraskýna, 2. p. -y (rodu žen.). Přídavné jméno je však v PS. zaznamenáno jen v typu maraskinový, maraskýnový. Podst. jméno marast, 2. p. -u, „bláto, bahno“, vyskýtá se řidčeji i ve formě morast, 2. p. -u, nebo v tvaru rodu žen. marast, 2. pád -i (podle vzoru „kost“). U zeměpisného názvu Marathon, 2. p. -a nebo -u, zavádí PS. znovu proti Pravidlům psaní s th; není to slovo sice uvedeno jako heslo, ale jako jméno obecné marathon s významem „marathonský běh“; totéž platí i o odvozeninách marathonec, „závodník v marathonském běhu“, marathonský. Slova marciální, „vojenský, válečný, statný“, a marciálnost se píší i martiální, martiálnost. Podst. jméno marginálie rodu žen., 2. pád -e (obyč. v množ. čísle, 2. pád -ií), „poznámky k textu, psané na okraji rukopisů a tisků“, píše PS. po česku, s dlouhým á; v řídkém lat. tvaru rodu střed. marginalia, 2. p. -ií, píše se ovšem a krátké. Biblické jméno ženské Maria, označující hlavně matku Ježíšovu, má v 5. pádě jednot. čísla nominativní tvar Maria; jinak se skloňuje podle vzoru „duše“. Dvojí formu má osobní jméno mužské Marian, Marián. Slova Marjána, Marjánka (lidová osobní jména), marjánek, marjánka (majorán, druh vonného koření), marjánkový píše PS. i Marijána, Marijánka, marijánek, marijánka, marijánkový. Dvojím způsobem se píší i dialektická jména Mariša a Maryša, Mariška a Maryška. Slovo markrabě, 2. pád -ěte (podle „kuře“), bylo podle Pravidel rodu střed. nebo muž.; PS. udává jen rod muž. Jiný tvar toho slova, markrabí, skloňuje se podle vzoru „Jiří“, 2. pád -í nebo -ího; Pravidla udávají, že se v množ. čísle skloňuje i podle „had“, ale v PS. už této poznámky není.

Jméno obyvatele Maroka PS. uvádí jen v nepravidelném tvaru Marokán. Název barvené kozinky nebo jistého druhu hedvábné tkaniny má v PS. tvary: maroquin, marokén, marokin, marokyn; příd. jméno k němu maroquinový, marokénový, marokinový. Podst. jméno vlastní Mars, označuje-li boha války starověkých Římanů, má v ostatních pádech tvary z latinského kmene Mart-, Marta, Martovi atd. Označuje-li však přeneseně vojevůdce, vojáka, má tvary 2. pádu Marta, Marsa nebo Marse. Označuje-li se pak tím slovem planeta Mars, skloňuje se v 2. pádě Marta nebo Marsa. Příd. jméno k tomuto jménu je martovský. Zdrobnělina vlastního jména Martin, Martinek, píše se v PS. na rozdíl od Pravidel s krátkým i. Pomnožné podst. jméno máry „nosítka na rakev“, má v 2., 3., 6. a 7. pádě kmenovou [18]samohlásku krátkou nebo dlouhou: mar, marám, marách, marami i már, márám, márách, márami. Přístroj na stloukání másla se nazývá máselnice; řídké jsou tvary máslnice a máslenice, lidový je tvar másnice. Bez poznámky uvádí PS. sloveso masírovati, „prováděti masáž“. V slově masochismus, „jistá zvrácenost pohlavní“, a v jeho odvozeninách se v druhé slabice vyslovuje „z“. Podst. jméno masa, „velký shluk hmoty“, píše PS. jen s jedním s, ale jeho odvozeniny masový, „davový, hromadný“, masovost také s dvojím s, massový, massovost. Jméno vyhynulého předvěkého slona mastodonta má v 1. pádě buď původní řecký tvar mastodon, nebo český novotvar mastodont.

Naše řeč, volume 26 (1942), issue 1, pp. 13-18

Previous Karel Sezima: Zlaté klasy ze sklizně letošní i minulých

Next Josef V. Bečka: Devět příběhů o lásce