Kusa cti

[Short articles]

(pdf)

-

(K. M.) Tvar kusa v záporných spojeních „nemá kusa cti v těle“, „nemá kusa rozumu“, „nemá kusa srdce“ a pod. je starý genitiv kmenů -o, který je dosud u jmen životných, ale také u mnoha neživotných (dvora, chléva, chleba, jazyka, kláštera, lesa atd.). V některých ustálených spojeních se udržel dokonce i tam, kde jinak pronikl tvar na -u. Taková ustálená spojení totiž často zachovávají některý starý, původní tvar, i když se už jinak v soustavě jazyka změnil. Známe dnes na př. v 6. pádě podst. jména den jen tvar dni nebo dnu (v jednom dni, v jednom dnu), ale v ustrnulém spojení ve dne je zachován starobylý 6. pád [59]dne. Příd. jméno přivlastňovací ke jménu pán je dnes už jen pánův, ale v ustáleném spojení chrám Páně, požehnání Páně a pod. a v poněkud archaistickém titulování páně (učitelův, Novákův atd.) přežil až dodnes rovněž starobylý tvar přídavného jména přivlastňovacího s měkkým zakončením, tedy tvar v soustavě našeho jazyka jinak už dávno vyhynulý. A takových živých archaismů je mnoho. Mezi ně náleží i genitiv kusa a podobné útvary jiné (nemá kouska rozumu, mluvil ze sna, do roka, z úmysla a p.).

Naše řeč, volume 25 (1941), issue 2, pp. 58-59

Previous Jdi mi z cesty!

Next Jaroslav Přikryl: Letoun