Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého

Eugen Knap

[Articles]

(pdf)

-

Podst. jméno konsumpce, „užívání hospodářských statků k ukojení potřeb, spotřebování, spotřeba“, a přídavné jméno konsumpční píše PS. i konsumce, konsumční. U podstatného jména konšel připouští PS. v 1. pádě množ. čísla vedle tvaru konšelé i tvar konšelové.

Latinské slovo contra, které v češtině zdomácnělo jako příslovce „proti“ (na př. „pro a contra“ nebo karetní výraz „dáti contra“), píše se i kontra; v hudební terminologii, na př. kontra C, jako nesklonné přídavné jméno se píše podle PS. jen s k. Slovo contreadmirál, „námořní důstojník v hodnosti generálmajora“, je zaznamenáno v PS. i v tvaru kontraadmirál a kontreadmirál. Všecka ostatní slova složená ze slova contra píše PS. vesměs s k, na př. kontraalt, kontrabas, kontradikce. U slova kontraband, „zboží dopravované podloudně“, zaznamenává PS. i řidší tvar s t na konci, kontrabant, a archaický a dialektický tvar rodu ženského kontrabanda. Příslušné přídavné jméno se píše také dvojím způsobem, kontrabandní i kontrabantní. Jméno kontrabasista má v 1. p. množ. č. tvar na -é i -i. Podstatné jméno kontremina (vyslovuje se „kontrmína“) znamená „podkop obležených kladený proti podkopu oblehatelů“ nebo v bursovní terminologii „spekulace nebo spekulanti na pokles kursů“; jako bursovní termín se psává též kontrmina. Přídavné jméno zní kontreminový. Příd. jméno kontrérní, vyskytující se jen v jazyce knižním s významem „opačný, protivný, nesrovnalý“, píše se podle výslovnosti s dlouhým é. Cizí slovo znamenající „spor, učené hádání, zvláště právnické nebo [169]bohoslovecké, pak i slovní utkání, půtka vůbec“, zní kontroversa (podle vzoru „žena“) nebo kontroverse (podle vzoru „duše“). Tvar kontumac je vedle běžného kontumace zastaralý.

U slov konvencionelní, konvencionelně, konvencionelnost PS. podotýká, že správnější jsou tvary konvencionální, konvencionálně, konvencionálnost, „společenská zvyklost“, vedle kratších tvarů konvenční, konvenčně, konvence, konvenčnost nebo konvenienční, konvenienčně, konvenience, konvenienčnost.[1] Stroj přeměňující proud střídavý na stejnosměrný a naopak nebo hutnická nádoba, v které se roztavený kov zbavuje přimíšenin, nazývá se konvertor nebo konvertr; přídavné jméno má rovněž dva tvary, konventorový i konvertrový. Běžící pás v továrních závodech se nazývá cizím slovem konveyor nebo konveyer; obě tato slova se píší též konvejor, konvejer. Dnes tak často se vyskytující cizí slovo s významem „ozbrojený ochranný průvod, řada vojenských vozů se střelivem nebo řada dopravních lodí s vojenskou ochranou“ zaznamenává PS. v několikeré obměně: ve francouzském tvaru convoi (s výslovností „konvoa“), který je podstatné jméno nesklonné rodu středního, a v anglickém tvaru rodu mužského convoy (vyslovuje se „konvoj“), 2. pád convoye; toto podst. jméno se píše také po česku konvoj, 2. pád konvoje, ale tu je, ovšem řidčeji, někdy i rodu ženského. Název pro „svépomocné družstvo hospodářské“ zní kooperativa (podle vzoru „žena“), zřídka kooperativ (podle vzoru „hrad“).

Podstatné jméno kopa ve významu „hromada, kopec něčeho (zvláště sena, slámy a pod.), kupa“ se vyskytuje řidčeji i v tvaru kůpa. Ve významu „vychytralý člověk, čtverák“ bývá [170]jméno kopa i rodu mužského. Podst. jméno kopáč ve významu „člověk, dělník zaměstnaný kopáním“ se vyskytuje i s krátkým a, kopač (Pravidla uvádějí jen tvar s dlouhým á); ve významu „footbalista“ však má toto podst. jméno jen tvar kopáč. Přídavné jméno k němu je kopáčský. Tvrdá pryskyřice některých tropických stromů se česky jmenuje a píše kopal nebo kopál, 2. pád -u, strom, který ji dává, kopalovník nebo kopálovník; příslušné přídavné jméno je však v PS. zaznamenáno jen s krátkým a, kopalový. Dvojí tvar má i podst. jméno označující majitele kopanice, rolníka na kopanicích: kopaničár, 2. pád -a, i kopaničář, 2. p. -e, i jeho odvozeniny: kopaničárka vedle kopaničářka, kopaničárský vedle kopaničářský, kopaničárství vedle kopaničářství. Sloveso kopati má přít. kopu i kopám, rozkazovací způsob kopej, přechodník přítomný kopaje. Zdrobnělé podst. jméno kopeček má v 2. pádě tvary kopečka i kopečku. Dvojí tvar ponechává PS. na rozdíl od Pravidel podst. jménu kopějka vedle kopejka; Pravidla uvádějí jen tvar kopejka. Stejně je tomu i ve zdrobnělině, kopěječka vedle kopeječka, ale příd. jméno je zaznamenáno jen v tvaru kopějkový.

Podst. jméno rodu ženského kopist, 2. pád kopisti, 3. pád množ. čísla kopistím, 6. pád množ. čísla kopistích, „dřevěný nástroj k míšení těsta“, má v PS. také tvar rodu mužského kopist, 2. pád -u; Pravidla uvádějí jen tvar ženský. Přídavné jméno k němu je kopistnatý nebo (v botanické terminologii) kopisťovitý. Shrabané seno nebo otava se nazývá kopiště, 2. p. -ě; 2. pád kopištěte a tvar kupiště jsou lidové. Od jména Kopt (= křesťanský potomek starých Egypťanů) se tvoří přídavné jméno dvojím způsobem, koptský nebo koptický. Jazyk Koptů se jmenuje koptičtina. Přídavné jméno koptický k slovu kopt (= černidlo ze sazí) se vyskytuje jen ojediněle vedle běžného příd. jména koptový. Pravidla uvádějí na označení polokulovité klenby nebo střechy jen podst. jméno kopule; PS. vedle tohoto tvaru zaznamenává i tvar kupole,[2] ale podotýká, že obvyklý tvar je kopule. I příslušná přídavná jména se objevují v obojím tvaru, kopulový i kupolový, kopulovitý i kupolovitý. Vyskytují se i tvary kuple, kuplový, ale P. S. je označuje za řídké nebo archaické. Druh barev v italských kartách (číše) se označuje pomnožným podst. jménem kopy, 2. pád kop. Mylnou etymologií vzniklý název kopí se vyskytuje jen zřídka. Slovo [171]kór s významem „sbor vojenský nebo ostrostřelecký“ je už poněkud zastaralé; totéž slovo s významem „kůr“ (vyvýšené místo v kostele pro varhany a zpěváky) jest jen lidové. Vedle slova kůra (u dřevitých rostlin) uvádí PS. i tvar kora; vyskytuje se však, jak PS. podotýká, jen zřídka. Odvozená příd. jména mají oba tvary, korový i kůrový, korovitý i kůrovitý.

Označuje-li podst. jméno korál rod mořských živočichů Corallium, je životné a skloňuje se podle vzoru „had“, 2. pád korála, nebo, a to řidčeji, podle vzoru „oráč“, 2. pád korále; 1. pád množ. č. je koráli nebo korálové. Označuje-li však pevnou vápenatou hmotu vylučovanou z těla polypů korálovitých, je neživotné a skloňuje se buď podle vzoru „hrad“, 2. pád korálu, nebo podle vzoru „meč“, 2. pád korále. S tímto významem se vyskytuje ve dvou tvarech lišících se kvantitou, korál nebo koral, a to ve všech pádech. To platí i o podst. jméně pomnožném korály i koraly, korále i korale s významem „ozdoba na krk nebo na ruce z úlomků korálů navlečených na šňůrku“. Zdrobnělina a její odvozeniny korálek, korálový, korálkovati, korálkář a j. mají vesměs á dlouhé. Tvar rodu ženského korálka je jen dialektický. I složené podst. jméno korálopolyp, odborný zoologický termín, má á dlouhé. Název náboženské knihy islamu korán a příd. jméno koránový se píše s dlouhým á. Slovo kordon se ve všech svých významech píše v PS. s krátkým o, ale zdrobnělina kordónek se píše s ó dlouhým; tento způsob zachovává PS. u všech cizích podst. jmen, která mají v 1. p. jednot. čísla koncovku -on. Jemná rozličně zbarvená useň z kozí nebo ovčí kůže se jmenuje buď kordovan nebo korduán, příd. jm. kordovanový nebo korduánový, archaicky i kordovanský, korduánský. Obuv z korduánu se nazývá kordovanky nebo korduánky. Kordula, dialektický název jedné součásti lidového kroje moravského a slovenského, má i druhotvar podle vzoru „duše“ kordule.

Slova cizí s latinskou předponou con- asimilovanou před následujícím r, tedy začínající hláskovým útvarem corr-, píše PS. vesměs s jedním r a s k, tedy kor-. Podst. jméno korek má i nezčeštěný druhotvar kork, 2. pád obou tvarů zní korku. Slovo korektiv, 2. p. -u, „opravný prostředek, opravující činitel, oprava“, má druhotvar korektiva, 2. p. -y. Přídavné jméno k slovu korelát, „věc nebo jev souvztažný“, má tvary korelativní a korelátní, řidčeji i korelátný. Slovo koridor, „dlouhá chodba“, vyskytuje se zřídka v tvaru koridoř, 2. p. -e. Lékárnický termín korigens, „přísada k lékům zlepšující jejich jakost, chuť, barvu“, je nesklonné substantivum rodu středního, [172]ale v množném čísle se skloňuje (korigencia, 2. pád korigencií atd.). Příd. jm. korintický (k místnímu názvu Korint) je zastaralé; běžné je korintský. Slovo kormorán, označující vodního ptáka, píše se s dlouhým á. Slova kormoutlivý, kormoutlivě, kormoutlivost jsou už zastaralá; dnes jsou obvyklé tvary s u: kormutlivý, kormutlivě, kormutlivost. Příd. jméno kormutný jest jen ojedinělé. Podst. jméno kornet, 2. pád -u, „praporec, korouhev jízdy“, má druhotvar korneta, 2. pád -y. Odborný logický termín označující dodatek k soudu plynoucí z něho jako vedlejší důsledek má trojí typ: korolár (rodu mužského), korolarium (rodu střed.), korolarie (rodu ženského). Komora na uchovávání živých koroptví se jmenuje koroptevna nebo koroptvárna. V dvojím tvaru se vyskytuje i slovo korovec, kůrovec, „rod menších lykožroutů“. Rovněž rouška, která se klade při mši pod kalich, jmenuje se buď latinským slovem rodu středního korporale (píše se s a) nebo zčeštěným jménem rodu mužského korporál.

---

[1] Poměr těchto čtyř adjektiv je zajímavý. Ve francouzštině k slovesu „convenir“, dohodnouti se; hoditi se; líbiti se, vznikla dvě abstrakta: (1) „convenance“, shoda, přiměřenost, přístojnost; (2) „convention“, úmluva, dohoda. V střední Evropě byla tato francouzská podstatná jména latinisována (to se dálo velmi často) v podoby „konvenience“ a „konvence“. Při tom slovo „konvence“ vedle vlastního svého významu „úmluva, dohoda, smlouva“ nabylo i významu slova „konvenience“, t. j. „společenský mrav, zvyklost“; a dnes pro oba významy užíváme téměř jen slova „konvence“. Odvozená adjektiva, jak víme, přejímají se buď z cizí řeči zároveň se základním substantivem, nebo se tvoří přímo k přejatému substantivu. To máme i zde: tvar „konvencionelní“ je přejetí francouzského adjektiva „conventionnel“; „konvencionální“ je polatinštění tohoto francouzského adjektiva; „konvenienční“ je česky tvořené adjektivum ke „konvenience“ (srov. dekorace-dekorační, koalice-koaliční); „konvenční“ ke „konvence“. Příd. jm. „konvenční“ má zase oba významy: „podle smlouvy, dohody“ (konvenční pokuta, značka); „společenskými zvyky předepsaný“ (konvenční lež). A zase je to dnes adjektivum ze všech čtyř nejčastější.

P. r.

[2] To je totiž tvar původní, srov. italské cupola, francouzské coupole, ruské kupol, atd. Tvar kopule je přiklonění k českému jménu kopa a k hojným cizím slovům na -ule.

P. r.

Naše řeč, volume 24 (1940), issue 5-6, pp. 168-172

Previous Josef Brambora: K datování výrazů fotogenický a na okraj

Next Vladimír Šmilauer: Výklady slov