Z našich časopisů

kvh. (= Kvido Hodura)

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V Časopise pro moderní filologii, r. XXV, č. 3—4 (str. 255—259), pokračuje Jos. Janko v Poznámkách a příspěvcích k českému slovníku etymologickému a vykládá o dalších typech slov cundra, cundras atp. Typus infigovaný cund (l)-, cund (r)- je zastoupen v citoslovečném cundy, cundy, cundičky (též čundy, čundy, čundičky) a v slovesech z něho odvozených čundati, čudynati, známých rovněž z dětských popěvků: čundej, čudynej dítě Pánu Bohu nebo čudynej ručičky, táta koupil houbičky (= střevíčky). Význam toho slovesa je podle Jg. „mit den Händen klatschen, sie zusammenlegen“. Význam roztřepenosti je v laš. cund (hadr, cár), cundula (nepořádná ženská), klad. cundifous (kratičké obilí). S představou vody souvisí mor. cundati se kde (sem tam, zvl. za deště choditi), čunda (brynda, o kávě). Konečně sem ještě patří čes. cunďák (kdo vláčí za sebou šaty), krkon. cunďátko n. cundra (víko u máselnice), litomyšlské čundička (houska, krušinka), jihomor. čunda (vulva) a sic. šundát (škola).

Z útvarů r-ových s významem roztřepení sem náleží cundra (hadr n. též nečistá žena, cumploch), sic. cundroš (nečistá žena, nečistý muž), jež mají své obdoby v jiných jazycích slovanských a též v maďarštině i rumunštině. Sic. cundravý (umazaný) by sem též mohlo patřit, protože představa špinavosti bývá spojena s představou rozedranosti, ale spíše souvisí s han. cundr (dohazovač, t. j. ten kdo sem tam chodí a mnoho mluví), mor. cundrat sa (chodit po lese [223]v dešti v dešti), zacundraný (umazaný). S významem vody a ledu je spojen význam klouzání a ten je doložen v laš. čundr, čundra (klouzačka), čundrati (klouzati se na ledě n. broditi se v rose, blátě, ve vodě). Známý výraz „úřední auto na čundru“ (na dlouhé cestě soukromé) sem rovněž náleží beze vší pochyby. Něm. tschundern (něco nepořádně dělati) je německý výtvor řadící se k výrazům pro roztřepenost a uvedené výrazy české vyjadřující odstín klouzání na něm nezávisí.

Janko zakončuje svůj bohatý přehled těchto zvukodobných výrazů a odůvodňuje úspěšnost svých výkladů jednak obrácením pozornosti na symboličnost těchto výrazů, jednak vybočením z úzkých mezí indoevropských.

Naše řeč, ročník 23 (1939), číslo 7, s. 222-223

Předchozí Péče o jazyk mateřský

Následující K. E.: Čeština novinářská