Časopis Naše řeč
en cz

Lexikální a etymologické drobnosti VIII

Václav Polák

[Články]

(pdf)

-

(Buňka)

(Viz NŘ. XXII, 1938, 200.)

S rozvojem českého školství, českého i jazykem, v padesátých a šedesátých letech minulého století nabývá odborná terminologie jiného postavení, než měla v období minulém, jak ukazuje i Německo-český slovník vědeckého názvosloví pro gymnasia a reálné školy, jenž vznikl hlavně prací P. Šafaříka z úředního podnětu za tím účelem, aby odborná terminologie užívaná na školách byla sjednocena.

V této době se také ustálil pro biologický pojem stavební jednotky živé hmoty (cellula) český název buňka. Riegrův Slovník naučný (I, 987b) vykládá o vzniku tohoto názvu: „Dáno jim jméno buňky, protože nejobyčejnější jejich v průřezu svém šestihranný tvar buňku medové plástve připomíná“. Předtím se užívalo pro tento pojem názvů jiných, na př. sklípek, organická cella; srov.: „Sklípek čili organická cella (die organische Zelle) je předrobná buňka, v nížto se nalézá zrno s jádrem“. [7]1854 ČČM., str. 478. Tento doklad z Časopisu Českého musea je zvláště zajímavý, neboť nám nejen potvrzuje to, co tvrdí Riegrův Slovník naučný, nýbrž ukazuje zcela jasně cestu, jíž tento název vznikl. Základem je tedy buňka jako název pravidelné dutinky ve včelím díle (srov. Příruč. slov. jaz. čes. I, 217b).

Chceme-li se zabývati historií a vznikem slova „buňka“, musíme tedy začíti významem „dutinka ve včelím plástu“. V tomto významu se slovo buňka po prvé objevuje u Dobrovského s. v. Zelle - komnata, cela; im Bienenstocke buňka. Odtud je přejímá i Jungmann a dokládá je dokladem z Presla: Včely staví z buněk plástve. 1834, Presl, Ssav. str. 34. Presl je ovšem asi měl rovněž z Dobrovského, ne-li od Amerlinga (v Čechoslavu V. z r. 1831, str. 58): Hned se přestanou buňky stavěti, med a vosk do zásoby snášeti. Další, částečně i pro etymologii zajímavý doklad je: Jak jsem vám jmenoval tu ty jamky ve voštinách, poněvadž jsou vybáněny čili vybouněny? Děti. Buňky. 1839, Svoboda, Školka, str. 202. Slovo buňka se ujímalo pomalu, neboť další doklad je až r. 1846 z Praž. posla, str. 265: voštiny čili buňky. Teprve v druhé polovině devatenáctého století se ujalo obecněji, jak ukazuje souvislá téměř řada dokladů: 1872 Osvěta, str. 141; 1875 Lumír, str. 265; 1876 Heyduk, Cymbál a husle, str. 102; 1882 Pravda, Sebr. pov. 6, str. 423 atd., atd.

Rozšiřuje se až s významem biologickým, jak svědčí doklady: 1861 Čas (Neruda ve vyd. díla Novotným r. 1924, sv. 11, str. 11); 1867 Světozor, str. 193 c; 1870 J. Durdík, Fil. novov. str. 97; 1873 Osvěta, str. 263; 1878 Arbes, Romanetta 1, str. 307; 1884 Čech, Slavie, str. 76; 1885 Vrchlický, Poesie ital., str. 75a; 1888 Vrchlický, Dědictví Tant., str. 44; 1892 Studie, str. 145; 1897 Vrchlický, Skvrny, str. 69; 1898 F. X. Svoboda, Rozkvět 2, str. 237; 1908 Vrchlický, Kor. ostr., str. 56; 1911 Čes. pol. 4, str. 782; 1918 Herrmann, Vdavky, str. 175 atd.

Význam „pravidelná dutinka ve včelím díle“, jak buňku definoval PS. I, str. 217b, a druhotný význam „stavební jednotka živé hmoty“ jsou dva základní významy, které má slovo buňka dnes. Byly také základem dalších významových odstínů, které jsou naznačeny doklady: My lidé pozorujeme sebe, odhadujeme v sobě každou buňku, každý její pohyb. 1900 Stašek, V tem. vír. 2, str. 143. Opakoval si to tak často, že se v něm buňka nejasné touhy stala určitou myšlenkou. Ibid. 200. PS. správně dochází k určení, že neodborně má slovo buňka také význam „velmi nepatrná částka hmoty, zárodek, základ něčeho“. Pak pochopíme, proč se dalším vývojem, hlavně po světové válce, [8]došlo nikoliv bez vlivu ruských výrazů jačejka, komjačejka k významu „nejmenší jednotka nějaké organisace“, neboť veliké mezinárodní organisace byly přirovnávány k složitému živému organismu. Jako tu stavební jednotkou je buňka, tak byla nazývána i nejmenší organisační jednotka: (Tajná mezinárodní organisace) má všude své buňky. 1924 K. Čapek, Krakatit, str. 215 a pod. Při tomto významu nelze se ubránit jistému peiorativnímu nádechu germanisační buňky. 1925 Stašek, Vzpom., str. 284; V jeho oddílu mají delegáti svoje „jačejky“, buňky. 1927 Medek, Anabase, str. 32; Kronika anarchistické buňky v Paříži. 1930 Naše doba 37, str. 378 (P. Fraenkel). Tento význam vnikl jistě do hovorového i spisovného jazyka z politického žargonu denních listů a řečníků. Je v těsné souvislosti se vzrůstem komunismu v poválečných letech.

Také familiární užití slova buňka ve významu „nadání“ jest ohlasem doby, v níž se pomalu vytvořil bohatě diferenciovaný slovník; slova z nejrozmanitějších žargonů, z argotu, z odborné terminologie vnikají do hovorové řeči a dělají ji barvitější, bohatší a jasnější. Rozšíření slova buňka je také dokladem toho, jak dnes biologické theorie vnikly do celkového myšlení, když z pojmů a představ biologických vytváříme půdu pro nové odstíny významové, běžné průměrné inteligenci. Ukazují na to doklady jako: Nemám pro takové věci asi buňky. 1917 Šalda, Loutky 2, str. 149; pro politickou aktivitu (Rieger) vůbec neměl buňky. 1932 Dyk, Děs, str. 216; Chybějí mi ty jisté buňky „schopnost“. 1932 Přítomnost, str. 100a.

Zcela stranou stojí význam slova buňka „komůrka“, na př.: Každý dělník má pro sebe cellu, všechny ty buňky jsou na vlas stejné. 1918 Čapkové, Krak. zahr., str. 20; Domy, to jsou cosi jako černé kamenné buňky. 1923 K. Čapek, It. listy, str. 23. Tento význam může patrně míti pramen v cizím jazyce, srov. význam něm. Zelle, franc. cellule, angl. cell, it. cella a pod. Může však jíti i o význam dialektický, jaký máme na př. v dokladech: V sekundě [kapka] vzrostla v těžkou buňku a plna jasu podobala se bělostnému drahokamu. 1906 Uher, Kapitoly, str. 96; srov. 1913 Uher, Lit. pozůst., 2, str. 52. Zde má slovo buňka význam „kapka, krůpěj“. Zcela jasný není význam slova buňka v této větě: Barometr už taky stoupá. Už má buňku — 1893 V. Mrštík, Stíny, str. 268. Myslí se tím meniskus rtuti v tlakoměru.

V. Šafařík vedle slova buňka vytvořil — zdá se — i slovo bunice (v bunicích rostlin, 1860 V. Šaf., Chemie II, str. 401), které se dosud ojediněle drží. Srov. PS, 217a; Německo-český [9]slovník vědeckého názvosloví pro gymnasia a reálné školy, Praha 1852, str. 333a.

Teprve biologický význam slova buňka umožnil vytvořiti odvozeniny, ať povahy adjektivní či substantivní. Uvádíme zde zpravidla nejstarší doklady z materiálu kanceláře Slovníku jazyka českého, a můžeme z nich tedy soudit s největší pravděpodobností na dobu, kdy vznikly jednotlivé odvozeniny:

bunečný, buněčný — bunečná míza, 1860 V. Šaf., Chemie II, str. 600; tělo buněčné, 1928 Woldřich-Bayer, Zoologie, 6. vyd., str. III; bunečné kolonie, 1924, K. Čapek, Angl. listy, str. 19.

buničina — celulosa, srov. 1860 V. Šaf., Chem. II, str. 557. PS. uvádí z Götze i přen. význam „struktura“: Beztvará společenská buničina. Poněkud odstíněný je význam v dokladu: A jak se navečerní šeř ve světel rozsypaný keř nahybá z temna, čpí buničina staveb zemná. 1913 Sova, Žně, Sp. 8, str. 22.

buničinový — celulosový, Jindra, Tech. slovník, Praha 1932, str. 65.

bunička — a) Medu nic, včeliček — spočítat je mohl a plodu ani buničku. 1904 A. Mrštík, Rok na vsi, 8, str. 96. b) V mozku spojují se vlákna nervová se zvláštními velikými buničkami, které se nazývají uzliny. 1869 Květy, str. 307b (E. Albert).

buničkový — v onom apparatu buničkovém. 1869 Květy, str. 388c.

buničnatý — hmoty buničnaté. 1878 V. Šaf., Ruk. chem., str. 112.

buničný — buničná příze, PS., str. 217b; rostliny buničné, Německo-český slovník vědeckého názvosloví, Praha 1852, str. 333a.

buňkaření — [komunistické mládeži] se líbí ono buňkaření, romantika illegality, podzemí, kterého není, výstupy se strážníky. 1932 Přítomnost, str. 324b.

buňkobedla — Russula, 1852 Opiz, Seznam rostl. kv. čes.

buňkotvorec — Z té [základní látky] se utvoří jadérko (cytoblast, nucleolus, buňkotvorec), Rieger, Slov. nauč. I, str. 989a.

buňkovatotřepenitý — 1846 Presl, Všeob. rostl. str. 947.

buňkovatý — ibid. str. 869.

buňkovina — a) Přinesla nalezenou buňkovinu [o dřevě provrtaném mravenci]. 1865 Hronov. — Nieritz, Boháč, str. 39.

b) buničina, celulosa.

buňkovitý — PS., str. 217b; Jindra, Tech. slovník, Praha 1932, str. 65.

buňkový — Základy příčky buňkové [ve včelím díle]. 1872 Osvěta, str. 143. b) Buňkový systém v bolševictví. PS., str. 217b.

[10]Tento soupis několika odvozenin ze základního výrazu buňka ukazuje nám zcela jasně, že vznikly všechny mnohem později, teprve v druhé polovici min. století, v době, kdy se šířil biologický význam slova buňka. Slova typu buňkobedla, buňkotvorec, buňkovatý a pod. se jako vědecké termíny neudržela. Byla tvořena snad až příliš kvapně bez skutečné potřeby jazyka. Nemůžeme s nimi tedy počítati při etymologickém výzkumu tohoto slova, tak zajímavého tím, že se vyskytuje právě jenom v češtině; odtud se dostalo v některých významech i do slovenštiny. V ostatních slovanských jazycích ho není.

(Ostatek příště.)

Naše řeč, ročník 23 (1939), číslo 1, s. 6-10

Předchozí Vladimír Šmilauer: Obyvatelská jména v -ec, -an, -án, -ák

Následující Vladimír Šmilauer: Výklady slov

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1