Lexikální a etymologické drobnosti I. (káva – kafe)

Václav Polák

[Articles]

(pdf)

-

Materiál shromážděný v kanceláři Slovníku jazyka českého[1] není sice do té míry úplný, abychom mohli z něho čerpati všestranné poučení pro všechna slova, ale přes to je dostatečný hlavně u slov označujících věci, které k nám přicházejí v přítomné době anebo se u nás šířily v druhé polovici století osmnáctého a na počátku století devatenáctého. Do této skupiny patří zajisté také dvojice slov káva — kafe.

Není třeba se zmiňovati o rozdílu u těchto dvou slov. Slovo káva se cítí ještě dnes do jisté míry jako tvar spisovný, který ovšem pronikl i do mluvené řeči, kdežto tvary »kafé, kafe« jsou lidové a familiární. Tento poměr nebyl vždy takový, neboť v posledních desítiletích století osmnáctého v literatuře a v slovnících z té doby podobně jako ještě v prvních desítiletích století devatenáctého existuje výhradně tvar »kafe« v rozličných grafických obměnách, ale jeho výslovnost, myslíme, se ani dodnes valně nezměnila (poměr e a é). Kdy vnikl tedy do psané literatury a částečně do mluveného jazyka tvar »káva«, který máme doložen ještě v polštině, kdežto všude jinde v slov. jazycích a také v němčině, franštině, italštině, řečtině a p. je tvar odpovídající našemu lidovému »kafe«, lze snad do jisté míry přesně určiti.

Pití kávy se rozšířilo v Evropě teprve v 18. století, ačkoliv už předtím byla káva v Evropě známa. Encyklopedie se zmiňují dokonce už o r. 1591, kdy Evropané poznali po prvé kávu a kávovník, ale teprve později (r. 1624) přivezli Benátčané do Evropy kávu (jindy se uvádějí i jiná data). [205]Jisté však je, že se ve větším měřítku káva dostala do Evropy teprve ke konci 17. století (ve Vídni Polák Kulczicki 1683) a k nám až r. 1714, kdy Armen Deodat zřídil první kavárnu v Praze na rohu Liliové a Jesuitské v č. 181 (Rieger, Slov. n. s. v. Deodat, kavárna). Ovšem káva byla známa u nás už předtím; prodávala se hlavně v lékárnách. Tak také je třeba rozumět poznámce u Brücknera (Sł. etym. 223) a Orgelbranda (Encyklopedia Powszechna VII, Warszawa, 1900. 207 b), že se káva pila už v XVII. století.

Zavedení kávy jako nápoje mělo veliký význam i pro dějiny tohoto slova. Předtím se objevovalo v literatuře ojediněle, hlavně, zdá se, v cestopisech. Zajímavé je, že se u nás podle Jungmanna objevuje už r. 1669 v tvaru káwa, tedy téměř současně s dokladem německým z r. 1663 cahwe vedle tvaru chaube z r. 1582 (Schulz, Fremdwb. I, 317, sr. Kluge, EtWb. 2, 1934, str. 273; Lokotsch, Etym. Wb. Orient. Spr. 86). Tyto německé tvary jsou patrně ohlasem it. cahue (Pietro della Valle, Viaggi, Roma I, 110) a fr. caüe z r. 1633 (Hatzfeld, Dict. gén. 327, s. v. café). Tyto tvary vedou ovšem k tureckému slovu kahwe a arabskému kahwa, majícímu původně význam »víno« a označujícímu pozdější nápoj ze zrn stromu divoce rostoucího v Habeši.

Nejstarší tvary mají tedy zřejmě -v-. Teprve později, kdy se káva šíří jako nápoj a ne jako lék, vniká do tohoto slova -f-, jež jest armenského původu a objevuje se v němčině r. 1688 jako cafe z fr. café, caffée, vytvořeného zase na základě italském, který vede patrně už přímo ke zdrojům orientálním. Datováním něm. tvaru cafe z r. 1688 ověříme do jisté míry i správnost citace Jungmannovy k r. 1669 (z excerpt Kinského), a vysvětluje se tím i -w-, které jest zde docela jiného původu než -v- novočeské na tomto místě.

Německý tvar a snad i armenská výslovnost sama (v Praze otvírá první kavárnu Armen) zatlačila starší tvar s -w- a zvítězila tak forma caffé (1771, Tonsoris, Rada lékařská, 2, 10), Kaffé (ibid, 37, 14), kaffee (1781, F. Svoboda, Jedn. o dob. ovč. 40, 24), Kaffe (1783, K. Thám, Obrana 33, 25), kafe (1786, K. H. Thám, Schiller, Loupež. 111, 21), buď nesklonná (we vjně, neb w kafe mne otráwit: 1786, K. H. Thám—Schiller, l. c.) nebo skloňovaná (s kaffem: 1782, Pražské české noviny. č. 1, 8, 2) podle vzoru moře, což přiklonilo toto slovo v češtině k neutrům. Proti tomu polština vytváří ke konci 17. století u Morsztyna tvar kafe (Słownik jęz. polskiego II, 200), který žije ještě r. 1788 (Dykcyonarz powszechny Medyki. Chirurgii i t. d. 1788, 3, 91 podle Lindeho II², Lwów, 1855, s. v. kawa). Ovšem máme současně doložen i tvar kawa [206](kawa, ib. 93, sr. Linde, l. c.) vedle dokladu z r. 1786 (Kluk, Dykcyonarz roślinny i wedz.). Jakého původu je toto -w- v polštině, je speciální otázkou polské linguistiky. Byl-li tu náležitý hláskoslovný vývoj, třeba lidový, či nějaká asociace připojující toto slovo najednou k jiné skupině domácích kořenů, nebudeme a nechceme ani zde rozhodovati, Jinak lze pomýšleti i na orientální původ aspoň pro polštinu. V polštině mohlo také dojíti k nezávislému vytvoření -f-z původní turecké skupiny -hw-, jako v bulh. kafve, kave, kafe, kaiv’, srb. kahwa, kafa (vlivem italštiny a němčiny), sr. tur. kahwalty z kahwe alty »das Untere des Kaffees« a rum. cafaltîc. Ale i -w- mohlo vzniknouti jiným způsobem artikulační náhrady turecké výslovnosti, podobně jako bulh. kave; a to se později mohlo udržeti, připojením třeba snad neúmyslným, k domácímu slovu »kawa«, v polštině.

V češtině však žil ke konci 18. století jen tvar »kafe«. Zdá se, že první doklad na tvar »káva«, uvedený už Jungmannem, je z r. 1812 u Tablice (Poezie 4, 70, 22 a j.) v nadpisu básně »Káwa a wjno« s poznámkou: »Ginj kafé pjssi, ale káwa slowensstěgi zněge (!)«. Tablic byl tu patrně inspirován tvarem polským, neboť nesmíme zapomenout, že právě v té době jsme mnoho přebírali z jiných jazyků slovanských, a důvody vlastenecké jej vedly patrně k tomu, aby proti zdomácnělému »kafe« uváděl polonismus káva, nemající naprosto nic společného s dokladem z r. 1669. R. 1813 se objevuje káva v Prvotinách (str. 135 b, 22). R. 1818 píše Chmela káwa, kafé vedle sebe podobně jako Krameriusovy Vlast. Noviny (99 b, 38): 40 milionů centů kávy (kafe). To všechno ukazuje, že si tu byl pisatel právem vědom, že tvar káva je cizí a že se bude zdát čtenáři neznámým slovem. Odtud vysvětlivky v poznámce nebo v závorkách. Ostatně tvar kafé a kafe i s obměnami je doložen v materiálu slovníku z r. 1771 (2×), 1781, 1782, 1783, 1786 (2×), 1790, 1794 (2×), 1795, 1797, 1798 (2×), 1802, 1804, 1806 (2×), 1807 (2×), 1808, 1810, 1811, 1812 (2×), 1813…, kdežto tvar »káva« jen 1812, 1813, 1818, 1819, 1820, 1821 (2×), 1822, 1823, 1826 (2×), 1830… Tu také jasně vidíme, že slovo káva pronikalo aspoň do podvědomí lidí literárně činných téměř deset let, ale teprv mnohem později došlo k rozlišení spisovného tvaru káva od tvaru lidového, který zůstal až dodnes.

Lze říci tedy, že tvar »káva« dodnes nepronikl zcela do lidové řeči, která familiárně vytváří odvozeniny od základu »kafé« (sr. »kafová barva«). Tvary »kavárna, kavárník« byly vytvořeny pro potřebu jazyka spisovného místo staršího slova »kafírna« a útvarů podobných.

---

[1] Dovoluji si poděkovat ředitelství kanceláře, že mi byl umožněn přístup k slovníkovému materiálu.

Naše řeč, volume 20 (1936), issue 8, pp. 204-206

Previous Václav Machek: Ještě jednou dareba s darebou

Next Bohumil Vydra: Jaký je původ a skloňování jména polského generálního inspektora Edwarda Rydze-Śmigłého