Jak se skloňuje Dobrudža

J. K.

[Short articles]

(pdf)

-

(J. O.) Zeměpisná jména ženského rodu, která mají před koncovkou -a souhlásku měkkou, jako Marica, Bystrica, Dobrudža a p., skloňují se v 2., 3. a 6. pádě podle vzoru duše, k němuž svou měkkou kmenovou souhláskou vlastně náleží. Říkáme tedy správně v 2. pádě: z Dobrudže, od Bystrice, u řeky Marice (jako u Troje), v 3. a 6. pádě: k Dobrudži, v Dobrudži, k Bystrici, v řece Marici (jako k Troji, v Troji). V pádech 4., 5. a 7. vlivem tvrdé nominativní koncovky (-a) udržují se tvary podle vzoru žena: pro Dobrudžu, Dobrudžo!, za Dobrudžou, ač by se i v těchto pádech měkké skloňování podle vz. duše nemohlo považovati za chybu (Šafařík píše na př.: »přes Moesii a Malou Skythii [nynější Dobruči]«, Slov. starož. 1837, 556).

Naše řeč, volume 20 (1936), issue 1, p. 22

Previous Václav Polák, H.: Z našich časopisů

Next Krejčovské názvosloví