Beringrová

[Short articles]

(pdf)

-

(J. H.) Pravopis ženských příjmení odvozených od cizích jmen na -er řídí se touž zásadou jako pravopis příslušných přjmení mužských. U nich píšeme -er v nepřímých pádech jen tam, kde se vyslovuje, na př. Wagnera, Hübnera, Fügnera, Bräuera, Fischera, Hallera a pod., kdežto tam, kde e ve výslovnosti nepřímých pádů zaniká, vynecháváme je i při psaní, na př. Riegra, Wintra, Gebaura, Richtra, Wolkra, Beringra (podobně je tomu i při cizích jménech na -el, na př. Siegel, 2. p. Siegla a pod.). Týž způsob zachováváme i při psaní příd. jmen přivlastňovacích, tedy Wagnerův, Hübnerův, Fügnerův, Bräuerův, Fischerův, Hallerův atd., ale Riegrův, Wintrův, Gebaurův, Richtrův, Wolkrův, Beringrův (Sieglův) a pod. Příjmení ženská na -ová nejsou nic jiného než takováto příd. jména přivlastňovací, a proto je píšeme podle téže zásady, na př. Wagnerová, Hübnerová, Fischerová atd., ale Riegrová, Wintrová, Beringrová (Sieglová) a pod.

Naše řeč, volume 18 (1934), issue 6-7, p. 215

Previous »Balboův let«

Next Bude využito příležitosti