Z našich časopisů

kvh. (= Kvido Hodura)

[Reviews and reports]

(pdf)

-

V Časopise pro moderní filologii XIX. 3, 4 pokračuje J. Janko v svých Poznámkách a příspěvcích k českému slovníku etymologickému. Probírá dále slova původu interjekčního odvozená ze slabik cap, čap. Dělí je na čtyři skupiny podle významu: na slova znamenající pád neb náhlý pohyb (hlavně do dřepu), prudké uchopení (ukradení), udržení a házení (cpaní). Ze slov čes. a slc., která sem patří, uvedeme některá zvláště zajímavá. Se slc. citoslovcem čapy, čap souvisí mor. čapačka (dětská hra, kde děti v dřepu poskakují), čapat (kolena ohýbat), čapět (dřepěti), čapek (bobek), laš. čapčura a mor. čapiřitka (kdo rád čapí, nečinně sedí). Sem patří také čapula (slepice ráda čapící), val. čapatý nos (rozplesklý), čapák (hrnec dole široký) a j. Zubatý sem řadí také místní jm. Počaply z přezdívky počapli (srov. Zálezly ze zalezli).

Druhá skupina, s význ. rychlého uchopení (ukradení), je zastoupena na př. slc. capať (čes. čapat) = chytit, mor. cápat se na koho (utrhovati se), zacápat koho za vlasy. Slc. slovo capin (špičák, nosatec) je přejato z něm., podobně jako srbocharv. capa je z ital. zappare.

Význam udeření (tlučení) je v slc. capať, capiť (bíti), v mor. čapat (srážeti jablka kamenem), v slc. čapa (pohlavek), čapčurka (kořalka, protože pohazuje opilým), v mor. čaprta (člověk malého vzrůstu, bijící děti, aby více rostly), v mor. čapkat (tleskat).

Čtvrtá skupina, s význ. házeti, cpáti, má doklad v prostějovském caplovat (trhati sebou).

Význ. ‚roztřepenosti‘ je v čes. cáp (kosma), cápovitý (kosmatý), capka (vulva), ve val. čapatica (řepa), čapaňa (nízký štěp), v laš. čepaň (střep), [27]ve val. rozčápený (u Kotta rozcapaný; sami známe též čes. rozcáplý) = s nohama silně (jako čáp) rozkročenýma, v čes. capa, čápa (usně, kůže s nerovným, jakoby roztřepeným povrchem).

Typ capl, čapl mívá význam zdrobňovací: mor. čaprla (drobná ženština), podkrk. capli matli (kydy bryndy) a mor. caplenda (lehká sukně). Typ capr, čapr je v čes. capáry (Hachsen) (slovo capart, z lat. tapardum = plášť, matením s touto skupinou dostalo také význam ‚oděv roztrhaný, cár‘), v laš. čapar (čapatý, nízký chlap), v mor. capry (střapy), čaprok (střapec), caperatý (střapatý) (srov. čapornatý chren slc.), ve val. čapár (kus ovčí vlny), v čes. capera (mléko smíšené se škvařeným mlékem nebo brynda), caperda (čurka, t. j. prase v takové míchanici se ryjící).

Naše řeč, volume 18 (1934), issue 1, pp. 26-27

Previous František Oberpfalcer: Nové československé právo tiskové

Next Z kanceláře Slovníku jazyka českého