Generálmajor

Arnošt Kraus

[Články]

(pdf)

-

Na str. 223 a násl. XV. ročníku NŘ. V. Machek dobře ukázal, že »generál poručík« je špatný překlad slova generalleutnant, které znamená zástupce generála. Že však potom sestavil stupnici německých generálů takto: generalleutnant, generalmajor, generaloberst, to mě přimělo k tomuto malému dodatku.

Šarže vyšší byly pojmenovány obdobně jako štáb roty; rota málem od času landsknechtů měla kapitána neboli hejtmana, jeho náhradníka lieutenanta a praporečníka, k nim ze stavu mužstva se blížil sergeant, wachtmeister, feldweibel. Shakespeare Othellovi, který je přece admirálem velkého loďstva, dává jediného lieutenanta (správně) a — praporečníka. Lieutenant pak ovšem zastupuje velmi rozmanité hodnostáře: v pluku nejvyššího kapitána, krátce zvaného oberst, jako oberstlieutenant, v armádě nejvyššího velitele jako generallieutenant; když byl Goethe dítětem, byl v jeho otcovském domě ubytován hrabě Thorenc, zástupce krále, jakožto nejvyšší vojenský soudce, lieutenant du roi, pověstný königslieutenant.

To jsou tedy názvy přesně logické, ale s těmi se nevystačilo, a když bylo třeba stvořit ještě nižší šarži štábního důstojníka nebo generála, sáhlo se k hrubé analogii; má-li kapitán roty lieutenanta a strážmistra, proč by je nemohl mít také plukovník a generál? A velitel praporu byl nazván oberstwachtmeister, velitel brigády generalwachtmeister. Kde se pak vzala v 19. století za wachtmeistra náhrada major (snad aby si ho rekruti nemátli s rotmistrem), ať vysvětlí lepší znalci historické terminologie vojenské, než jsem já. Ten historický vývoj vysvětluje, proč stupnice německých generálů je: generalmajor, generalleutnant, general (der Kavallerie na př.), generaloberst, feldmarschall.

Říkat »generál strážmistr« by bylo právě tak nelogické, jako je překlad »generál poručík«, a proto si tu šarži nezavedeme. Podle analogie podplukovníka a podmaršálka měli bychom mít podgenerály, ale slovo generál neznamená jedi[111]nou šarži, nýbrž celou kategorii, a proto nejlépe bude, zůstaneme-li při svých brigádních, divisních a armádních generálech, jen však ať zůstanou — generály v míru!

Naše řeč, ročník 16 (1932), číslo 4, s. 110-111

Předchozí Antonín Opravil: Skloňování místních jmen

Následující Pavel Trost: Tréma