Husník

[Drobnosti]

(pdf)

-

(F. H.) Slova s koncovkou -ník (jež svými prvními počátky souvisí s konc. -ný) odvozená od jmen zvířat znamenají buď místo, kde se ta zvířata chovají, anebo osoby, které se jimi zaměstnávají (je chytají, chovají, pasou, prodávají a p.). Tak na př. rybník, kurník (chlévec na kury = slepice; v Praze a na př. v Kutné Hoře býval Kurný trh, jako jsme v Praze mívali a posud máme Ovocný, Uhelný, Zelený, spr. Zelný, Vaječný trh), holubník (lat. columbarium; pův., podle nejstaršího nám známého dokladu v Ezopu z r. 1557, str. 260 Truhl., snad na půdě domu; holubníku v známém tvaru báňovitém se říkalo spíše báně n. baňka, ale v Plané n. L. jsme slyšeli slovo báň i o holubníku nebáňovitém, na domě). Husník by tedy mohl býti pův. chlévec na husy; pak by bylo příjmení toho znění pův. snad posměšnou přezdívkou po nějakém malém stavení, jako Chalupa, Chaloupka, Stodola, Bouda a p. Jméno zaměstnání je na př. ptáčník, v době starší i holubník = holubář (columbarius, v lat.-č. slovníčku z r. 1378, jejž vydal Flajšhans ve Věstn. Č. ak. 1928; snad jako příjmení, ale spíše jako obecné jméno zaměstnání je čteme v Tomkových Základech k r. 1397). Slovo husník, zase asi spíše jako jméno zaměstnání (čteme v tom smyslu také na př. o husácích, kachnářích, kokotářích, v. Winter, Děj. řemesel a obchodu v XIV. [235]a XV. st.) je doloženo v seznamu poddaných kláštera strahovského v urbáři z r. 1410, zachovaném v opise o něco pozdějším; a z něho asi nejspíše vzniklo i příjm. Husník.

Naše řeč, ročník 12 (1928), číslo 10, s. 234-235

Předchozí Brzský, hezský, Francouzska?

Následující Hýna