Brzský, hezský, Francouzska?

[Short articles]

(pdf)

-

Některým našim spisovatelům i nespisovatelům se nesmírně zalíbilo v koncovce -ský. Protože píšeme správně francouzský, což je slovo od jména Francouz odvozené koncovkou -ský, píší tak, i kde takové koncovky není a nikdy nebývalo, místo správného -zk-: hezský m. hezký, brzský m. brzký, v brzsku m. v brzku. V nejnovější době přibývá k tomu v novinách Francouzska m. správného Francouzka. Říkáme a píšeme španělský, ale španělka (hůl, španělská chřipka) a Španělka, pohanský, ale pohanka atd., vidíme tedy, že se ženské jm. podst. tvoří koncovkou -ka od základního slova Španěl, pohan atd., že nemá spojení s příd. jménem na -ský (pod. říkáme i židovský, ale židovka, ne židovska); říkáme a píšeme také český (z češ-ský), ale Češka (t. j. češ-ka, s š, protože se ch změnilo v š před měkkým jeřem, kterým koncovka -ka pův. začínala), ne Česka (což by bylo vzniklo z pův. češ-ska). A stejně je u jména Francouz příd. jm. francouzský, ale podst. jm. ž. r. Francouz-ka.

Naše řeč, volume 12 (1928), issue 10, p. 234

Previous V. N.: Jásavé barvy

Next Husník