Vyhlídka, výhled

Václav Ertl

[Articles]

(pdf)

-

V rubrice Listárna redakce v 1. roč. Naší řeči (str. 286) bylo odpověděno kterémusi čtenáři NŘ. mezi jinými věcmi i toto: »Vyhlídka« v češtině má správně jen hmotné významy (v okně, s věže, s hory atp.); ve významě naděje (vyhlídka na dobré zaopatření) je napodobením něm. »Aussicht«. Stejně nepříznivé mínění o tomto slově má i Mašín, který v druhém vydání svého Slovníku českých vazeb a rčení (na str. 218) napsal: »vyhlídka na povýšení, na odbyt zboží a p., lépe naděje«. Některé výklady a výstrahy tohoto způsobu, obsažené v 1. ročníku NŘ., byly vinou okolností ještě pod vlivem starších názorů a výkladů brusičských a nejedna z nich byla v pozdějších ročnících po kritickém rozboru opravena (považovati, postrádati, jeden z nejlepších, výminka, práce končí, není ke koupení, dozvěděti se, střežiti a p.). Slovo vyhlídka ve významu, který byl prohlášen v 1. roč. NŘ. za napodobení něm. slova Aussicht, vyskytuje se dnes velmi často, ale ani v jediném z dalších ročníků NŘ. nebylo vytýkáno, ač o příležitost jistě nouze nebylo. Bude tedý snad dobře podívati se na tu věc lépe a rozhodnouti, máme-li poučení o něm v NŘ. pokládati za platné či viděti v něm výstrahu [175]založenou jen na zevní podobě výrazu českého s německým, která starším brusičům sice na odsouzení takového českého slova stačila, ale kritice vědecké nestačí. Pokusíme se tedy zjistiti, je-li onen inkrimovaný význam slova vyhlídka skutečně nutno vykládati jen vlivem něm. slova Aussicht, či jsou-li důvody a doklady k tomu, abychom v něm viděli jen přirozený výsledek domácího vývoje původního a základního významu toho slova.

Slovo vyhlídka je, jak viděti už z jeho tvaru, podst. jméno slovesné utvořené z téhož kmene jako slovesa vyhlédnouti, vyhlédati, vyhlížeti. Není to jediné slovo toho způsobu; druží se k němu podst. jména vyhlédnutí, výhled a starší, dnes v spis. jazyce zaniklá slova výhleda a výhledí. Základní význam všech těchto podst. jmen, jako jiných podst. jmen slovesných, je abstraktní; znamenala tedy tato slova především (po)hledění odněkud ven, přímo před sebe, možnost (po)hleděti před sebe, zvl. bez překážky, tedy až tam, kam oko dohlédne. Z tohoto významu abstraktního vyvíjel se jako v mnohých jiných případech význam konkretní na př. tím, že se slova výše uvedená stávala označením místa, kudy anebo odkud bylo možno hleděti tak, jak to obsahoval význam základní. Oba významy, onen abstraktní, i tento konkretní, mívají ona slova už v jazyce starém; na příklad abstraktní: vyhledí (ktož na vysokém stavu [= stanovišti] jmá výhledí Dal. J. 102), výhled (rozkoš jest po mých výhledech Vít. 28b = kam pohlédnu), vyhlédnutí (aby sousedům světla oken a svobodného jich vyhlédnutí neodjal Pr. měst. K. 31 u Jgm. a j.); konkretní: výhledí (specula Boh. 733 a j. = místo, odkud je dobře vidět, hlídka a p., podle Brandlova Glos. 37 také špehýrka [Lugloch] v hradní věži nebo hledí přílbice); výhleda (specula, stráž Lact. 153), vyhlídka (conspicilium Vel. Nq. 538) atd. K významům jiným, k nimž se tato podst. jména ze svého původního významu abstraktního mohla vyvíjeti a také vyvíjela, můžeme zde nehleděti, protože se to věci, o niž zde běží, netýká. To však třeba poznamenati, že pro ten abstraktní význam, v němž se užívá slova vyhlídka v dnešním jazyce a který se pokládá za napodobeninu slova Aussicht, z doby starší než novočeské dokladu není. Pro to samo arci není možno význam ten zamítati, neboť právě jména významu abstraktního měnila se až v jazyce novočeském v svém abstraktním významu mnohdy rychleji a hromadněji než za celé období přednovočeské. Abychom zůstali jen u slov téhož kmene, jako je slovo vyhlídka; posunuté abstraktní významy, v nichž užívá nová čeština na př. slov: vzhled (= vztah, stránka), rozhled (šířka vzdělání v jistém oboru), přehled (schopnost snadné orientace v jisté látce vědní), ohled (na někoho), datují se vesměs až z doby novočeské a není pochyb[176]nosti, že vznikla přirozeným vývojem ze staršího abstr. významu těchto slov.

Z abstraktních výrazů, o něž nám zde běží, uchoval si spis. jazyk do počátků novočeské literatury slova tři, vyhlídnutí, výhled a vyhlídka (po staru také výhlídka), s významem nejčastěji tím, v němž užíváme až posud slov vyhlídka, výhled bez námitky; na př.: vyhlídnutí z Etny jest tak krásné, že se nedá vypsati 1811 Kramer. Vlast. nov. 239; výhledu nekryly tu závady ni stínové 1811 Jungm., Ztrac. ráj 1, 144; Amara, hora v Abysinii, s vyhlídkou výbornou t. 1, 212 a j. (Jiné významy abstraktní, na př. vyhlídka, výhled = vzhled, vzezření, výhledy = prohlídka hospodářství nevěstina před námluvami a p., jsou v spis. jazyce nč. řídké a nás se tu netýkají.) Ve významu konkretním žije v nč. spis. jen slovo vyhlídka buď jako označení toho, co je vidět (Čirikov, postaviv se u okna, počal si prohlížeti vyhlídku Havl.-Gogol, Mrt. duše v Nár. nov. 1849, 641) anebo jako název samostatně se otvírajícího dílu okna (Guckfenster, už u Dobr.); jiné konkretní významy téhož slova, s nimiž se v nč. setkáváme, jsou řídké aplikace buď individuální (na př. na Kynastu vyhlídkách 1832 Kollár, Sl. dc. zn. 263), nebo archaistické (Vlasta kázala na zdech okolo vyhlídky a bašty postaviti 1792 Šedivý, Čes. amaz. 20). Z oněch tří abstrakt výše uvedených zachovala se v tom významu do dnešního jazyka jen dvě, t. j. výhled a vyhlídka (s užitím skoro týmž); slovu vyhlédnutí zůstala jen platnost podst. jména slovesného (v užším slova smyslu) k slovesu vyhlédnouti (vyhlédnutí z okna, vyhlídnutí nevěsty), kdežto ve významu ‚vyhlídka‘, který mělo ještě v první pol. 19. stol., se ho dnes už neužívá.

Podle různého pojetí významu slov vyhlédnutí, výhled, vyhlídka mohla se tato slova v nč. objektivně různě doplňovati; podle toho pak se mluví buď o vyhlídce n. výhledu na něco (na př. výhled na vísku Joru Jungm., Atala 60, vyhlídka na nížinu okolní t., Ztrac. ráj 1, 164 a č.), po něčem (na př. vzadu sloupení a vyhlídka po nádvoří Tyl, Č. Thalia 2, 55), k něčemu, t. j. jistým směrem (výhled k dolům osloněným Turin., Angel. 26) anebo do něčeho n. v něco, t.j. do nitra, do hloubi něčeho (příjemné výhledy do rájů požehnané země bavorské Sedláček v ČČM. 1827, 2, 93; pahorkové zamezují vyhlídku z obydlí do volné prostory 1837 Vesna 255; dvě postranné okna poskytovaly výhlídku v rozlehlý dvůr Mácha v Květech 1834, 70 a j.).

Jako v nesčetných případech jiných přenáší se i v tomto případě výraz označující vnímání smyslové, pozorování vnějšího světa snadně na uvědomování pochodů a dějů v životě duševním. Jako se oku skutečnému otvírá vyhlídka do kraje, na města a dědiny, tak se před duševním zrakem člověka objevuje obraz toho, co existuje buď jen [177]v jeho paměti, nebo v jeho fantasii. Možností tohoto pojetí zmocňují se především básníci. Na př.: Toliko vám (bohové) jest známo, co prospívá — vy hledíte v říši dálnou příští; nám večer každý mlhovitá hvězdní rouška kryje výhled Macháček-Goethe, Ifig. 51; odtud (ze zásvětí) na věky již do bytnosti časné vyhlídka je zastřena Dobroslav 1821, 2/4, 171; v neštěstí jsi (paměti) nejkrásnější výhled do minulosti Turin., Angel. 26; vlasti se kvetoucí vyhlídnutí otvírá: slyší v radostném podivu zvěstování žádoucího Homera a Klopštoka Hněvkovský, Zlomky 6; nevěděla, jakou dalekou a širokou vyhlídku zámyslům otevřela přede mnou Tomsa, Klaurenovy Pov. 9, 173 a j.

Zvláště k představě budoucnosti hodil se dobře výraz označující pohled směřující kupředu, do hloubi toho, co leží před námi. Proto se spojení výrazů obě tyto představy označujících vyskytuje zvláště často, ustaluje se i v próze bez jakéhokoli oparu básnického a opakují se v něm skoro všechny kombinace výrazové, s nimiž jsme se setkali při výrazech označujících patření smyslové. Na př.: Jaké máme vyhlídky do budoucnosti? Jgm., Slov. 5. s. v.; Bůh stvořil naději, aby do budoucnosti veselejší výhledy nám otvírala Kollár, Káz. 2, 564 (pod. J. z Hvězdy, Harf. 81; Zelený, Živ. Jungm. 291; Hálek, Sp. 3, 51 a č.); (hořkosti smrti) oslazují se nám výhledem k lepšímu životu Marek v Prvot. 1813, 208; bez kteréžto blažitelné vyhlídky do budoucna jemu (člověku) nelze ani ctnostnu ani šťastnu býti Č. kat. duch. 1828, 343 (pod. J. z Hvězdy, Jarohněv 3, 123, Havl., Polit. sp. 2, 685 a dosud: pěkná vyhlídka do budoucnosti: nic ji nečeká, nic, leda staropanenství Jirás., Sp. 15, 227 a j.); k tomu ještě snad z jara krásná válka ve Vlaších — pěkné vyhlídky na budoucnost Havl., Polit. sp. 2, 270 (Hálek, Sp. 1, 341 a j.); řidčeji: i byl jsem tak blažen jedinou touto vyhlídkou k budoucímu štěstí svému Čelak. v Č. včele 1835, 404, b.

Srovnáme-li tyto výrazy s uvedenými dříve výrazy, v nichž se tato slova výhled, vyhlídka atd. jeví v svém významu základním, nebudeme jistě moci neviděti v tomto přeneseném jich užití významový vývoj docela snadný a přirozený. A stejně tak, pokročíme-li o krok dále. Není pochybnosti, že v dokladech právě uvedených souvislost sama nabízí možnost rozuměti výrazům výhled n. vyhlídka do budoucnosti a zvl. na budoucnost v témž smyslu, v jakém mluvíme o naději do budoucnosti nebo na budoucnost. Proto se také oba výrazy, vyhlídka i naděje, vyskytují vedle sebe, jako výrazy souznačné. Na př.: výhledem k lepšímu životu, nadějí o věčnosti Marek v Prvot. 1813, 208; všecka dobromyslná ponuknutí, porady a výstrahy, všecky utěšitelné výhledy a naděje Jungm., Slsn. XCIV; ale z druhé strany, jaké má vyhlídky duch, jaké naděje a jaká [178]práva Klácel, Bidpaj 2, 123; před tím byly jen naděje, výhledy radostné… nyní nastoupila již přísnost života Štúr, O nár. pís. 90 a j.

Zároveň je už z těchto dokladů vidět, že význam, jehož se mohlo dostávati slovům výhled, vyhlídka ve spojení s výrazem dalším, označujícím budoucnost, emancipuje se, jako často, od tohoto spojení (srov. anal. dělati si plány [do budoucnosti]) a naše slova tím nabývají významu ‚naděje‘ sama o sobě. Z původního významu zůstávala však těmto slovům proti slovu naděje barva indiferentní aspoň potud, že je možno mluviti nejen o pěkných vyhlídkách (teď se měl najednou všech těch lákavých vyhlídek vzdáti Světlá, První Češ. 1, 64; vyhlídka byla skvělá, ale Gerard přece ji zamítl Holeček, Sp. 4, 121 a č.), ale také o vyhlídkách nedobrých, čehož u naděje nebývá (to je smutná pro mne vyhlídka! Co tu mám dělat Pfleger, Sp. 2, 250; také vyhlídka jen bledá! Rub., Dekl. 4, 21; iron.: roztomilá vejhlídka V. R. Kram., Dům na sil. 25 a č.). Těchto kvalifikativ arci potřeba není, je-li předmět vyhlídky (t. j. očekávání, naděje) udán, což se děje zase celkem týmiž formami jako v případech dosud uvedených. Na př.: taková opatrnost zahradí zlomyslnému a ziskuchtivému bezbožníku všechen výhled k výhře ČČM. 1829, 2, 72; vyhlídka k brzkému všeobecnému pokoji vždy více se vyjasňuje Vlast. nov. 1813, 208; ani vyhlídky na rozmnožení spisovatelské cti a slovutnosti nebyly pohnútkou k tomuto dílu Čelak. v ČČM. 1830, 3 a j. Formálně se projevuje dokonaný přechod od významu ‚pohled‘ k významu ‚očekávání, naděje‘ tím, že předmět vyhlídky může býti vyjádřen také infinitivem nebo vedlejší větou obsahovou; na př.: nějaká bohyně může ovšem sedět bez nosu, ale maje vyhlídku obdržet… Havl., Rus. směs (Nos) 42; bylať vyhlídka, že osud národů těch nyní v pokojnější koleji se ubírati začne Tomíček, Děje angl. 18 (a dosud: vyhlídka, že to všechno skončí až za rok Herben, Do třet. 343 a j.). A konečně, užívá-li se slova vyhlídka absolutně, je přirozeno, že se míní zpravidla pregnantně naděje, t. j. očekávání něčeho dobrého. Už Jungm. píše Kollárovi (ČČM. 1880, 199): při církvích tedy, aspoň na ten čas, není zde výhledu (= není naděje, nelze si nic slibovati); a tak často: jestiť on (Antonovič) člověk poctivý, důkladný… i není pochybnosti, že daleká jest vyhlídka jeho Čelak. v Č. včele 1835, 337 (= naděje, že to daleko přivede); k tomu se přidávaly pomalu starosti o vezdejšek, o potřeby, o postavení, o vyhlídky, o budoucnost i o stáří a smrt Tyl v Květech 1845, 247; nejsem-li tak bohatý jako on, mám přece dostatečné jmění i vyhlídky Štěpánek, Kord 7; »až povyrosteš (řekl hospodář), [179]můžeš být volákem a odtud není daleko do oráče a čeledína.« Vyhlídky tedy byly Hál., Sp. 7, 29 a j.

Dnešní usus spisovný se ustálil tím způsobem, že se ve významu blízkém slovu naděje užívá zpravidla jen výrazu vyhlídka, a to buď absolutně (kde zbytek pův. pojetí se značívá v atributu — ne nutném — do budoucnosti), anebo s předmětem očekávání označeným předložkou na (vyhlídka nač), kdežto výraz výhled zůstává i při svém přeneseném významu blíže významu původnímu, s nímž ve shodě je i jeho vazba (výhled do budoucnosti, do ráje manželského a p.). Všechny jiné způsoby užití i vazeb, které byly výše uváděny ze starších spisovatelů nč., možno dnes pokládati za zaniklé. Tyto vazby dnešní mají nepřetržitou kontinuitu od samých počátků nč. řeči spisovné a byly dokládány ze spisů dobrých spisovatelů starších i současných (z Jungmanna, z Čelakovského, z Havlíčka, z Tyla, z Hálka, Světlé, Holečka, Herbena, Jiráska atd.), jichž počet by bylo lze ještě snadno rozmnožit (kaplan má vyhlídku na krásnou faru Čech, Pov. 3, 53; vážil tuto vábnou vyhlídku (jíti na ples) s ponižujícím úkolem t. 1, 12 a j.). Stejnou kontinuitu mají i jednotlivé stupně a etapy, po nichž významový vývoj slov vyhlídka, výhled postupoval od jejich významu základního, ‚pohled odněkud vpřed‘, až k významům, které se jeví na př. ve výrazech jaké máš vyhlídky?, vyhlídka na výhru, výhled do budoucnosti. Nikde v tomto řetěze významů nebyli jsme nuceni utéci se o výklad dalšího článku nebo nějakého vybočení ke vlivu něm. slova Aussicht, jak toho bývá někdy v dějinách slov třeba a jak je to nutné na př. při výkladu, jak slovo náhled došlo významu ‚mínění‘, v němž se ho dnes namnoze užívá. Nemůžeme sice vliv slova Aussicht vyloučit s matematickou jistotou, ale nemůžeme vidět v něm příčinu, nýbrž leda jen podporu, která působila týmž směrem, jakým se ubíral vývoj domácí a jakým by se byl pravděpodobně ubíral, i nebýti této podpory. To ovšem k odsouzení nestačí.

Že by bylo slovo vyhlídka dospělo a snad skutečně dospělo k významu, který se mu vytýká, bez vlivu slova německého a že ten význam je výsledkem zcela přirozeného vývoje významového, o tom můžeme souditi z analogie jazyků, v nichž se slova toho významu vyvíjela týmž způsobem. Je to především pol. slovo widok, které zcela obdobně s naším slovem vyhlídka může znamenati nejen pohled odněkud na něco (na př. z okien swych mam piękny widok na okolicę), nýbrž i naději na něco, očekávání něčeho (na př. widoki, które kto ma dla siebie na przyszłość; ma widoki bogatego oženku a p.). Stejně i srbochorv. izgled vedle významu shodného se základním významem našeho slova výhled může znamenati (ač řidčeji) »u prenesenom smislu očekivaňe, da će se ňešto izvršiti, čemu se [180]nadamo« (Rječnik 4,174). A můžeme-li věřiti dokladům Kottovým (4, 926) označeným zkratkou Us. (podle jeho vlastního výkladu = usus, řeč obecná), posunul se význam slov výhled, vyhlídka podobným směrem místy snad i v jazyce lidovém; rčení »výhled (naději) na něco míti«, které uvádí Kott bez udání pramene, shoduje se úplně významem s doklady, které jsme uvedli ze staršího období novočeské řeči spis., rčení druhé, »jaký pak to medle výhled?« citované se zkratkou dr. J. Mitvalského (z Kunvaldu) s významem, ‚kam pak to vede, čeho se tu lze nadíti‘, je významu, o nějž tu jde, velmi blízké.

Z toho ze všeho tedy vyplývá, jak myslíme, zcela přesvědčivě, že není příčiny, proč bychom slovo vyhlídka ve významu ‚naděje‘ (vyhlídka na dobré zaopatření) měli pokládati za napodobení něm. Aussicht; naopak dějiny toho slova, jak se nám jeví v dokladech snesených z dobrých spisovatelů nč., i analogický významový vývoj jeho synonym v jiných jazycích, i takových, kde vliv němčiny můžeme dost bezpečně vyloučiti (jako v pol.), ukazují, že slovo vyhlídka k významu tomu dospělo cestou přirozenou a vlastní.

V dnešním spis. jazyce v tom významu zdomácnělo a má tu tedy své dobré právo nejen pro svůj legitimní původ, pro svou dlouhou existenci, datující se od samých počátků nč. jazyka, nýbrž i pro svou vlastní funkci, kterou mu hospodárnost řeči vedle slova naděje přidělila. Obě slova, vyhlídka i naděje, se významem sobě velmi blíží, velmi často lze užíti bez valného rozdílu slova toho nebo onoho, ale přes to není ani jedno ani druhé zbytečné, protože se jejich významové sféry nekryjí úplně, jako se nekryjí dva stejné kruhy, i když jejich středy nejsou od sebe daleko. Slovo vyhlídka se blíží významem nejvíce francouzskému slovu chance a v tom významu se ho u nás také nejčastěji užívá. Od slova naděje se liší především, jak už bylo výše pověděno tím, že je to vox media, slovo významu indiferentního, aspoň potud, že můžeme mluviti o vyhlídkách buď utěšených, pěkných a p. anebo smutných, špatných a p., kdežto mluviti o smutné nebo špatné naději byla by contradictio in adiecto, protože slovo naděje vyjadřuje vždycky očekávání něčeho dobrého; proto se také mluví na př. o vyhlídce na kriminál, nikoli o naději (leda ironicky). To má asi důvod v dalším významovém rozdílu mezi oběma slovy. Vyhlídka je reálnější než naděje; naději lze mít za každých okolností (optimista doufá i v situacích nejzoufalejších), ale vyhlídka je očekávání založené na jistých podmínkách. Na př. vyhlídky na postup v úřadě máme jen tehdy, víme-li, že se nějaké místo v dohledné době uprázdní, že se bude rozmnožovati personál a p., tedy známe-li podmínky (ať už příznivé či — nemáme-li vyhlídek — nepříznivé), na nichž své očekávání zakládáme; doufat, [181]mít naději na postup můžeme však přece, i když není vyhlídek. S tím souvisí konečně třetí rozdíl mezi oběma slovy. Naděje je stav subjektivní a nemůže existovati mimo subjekt; vyhlídka je objektivnější a proto lze mluviti o vyhlídkách jako o něčem, co existuje do jisté míry samo o sobě, mimo nás. Proto říkáme nejen, že nemáme vyhlídek, nýbrž také, že v tom a v tom povolání není vyhlídek, že jsou v něm špatné vyhlídky, nebo dokonce, že to povolání nemá dnes vyhlídek; naději mohu míti jen já, ale nelze mluviti o tom, že v tom a v tom stavu není nadějí anebo dokonce že ten stav nemá nadějí.

Je tedy slovo vyhlídka v tom významě, jehož se týkal tento výklad, nejen slovo původu domácího, nýbrž i slovo potřebné, užívá-li se ho tam, kde jako konkurent slova naděje má lepší právo.

Naše řeč, volume 12 (1928), issue 8, pp. 174-181

Previous Václav Flajšhans: Naše nejstarší jména osobní, III.

Next František Oberpfalcer: Die Ortsnamen des Kuhländchens