Ta cizí slova!

[Short articles]

(pdf)

-

Až dosud se myslívalo, že se v našem pravopise píší slova buď podle výslovnosti (foneticky), anebo podle svého původu (etymologicky). V jednom odb. časopise, kde se vykládá o psychologických vadách ve vyučování češtině na školách obecných a měšťanských, jsme se dočtli, že psaní a pravopis jsou sice závislé na akustické mluvě, ale že český pravopis není význačně fonetický ani etymologický, nýbrž že je složen převážně z prvků optických a visuálně motorických. Zamyslili jsme se jednak nad tou akustickou mluvou, marně uvažujíce o tom, je-li možno mluviti, t. j. dorozumívati se prvky vnímanými sluchem, také neakusticky, jednak nad těmi prvky optickými a visuálně motorickými, protože jsme nedovedli dobře postihnouti rozdíl, jaký je mezi pojmem »zrakový« vyjádřeným slovem latinským (visuální) a mezi pojmem »zrakový«, k jehož vyjádření je užito slova původu řeckého (optický). Ve slovníku obyčejných smrtelníků pokládává se optický i visuální za jedno a totéž. Také věcně jsme byli velmi poučeni, že český pravopis je složen z prvků zrakových a zrakově pohybových. Že při učení pravopisu dojmy zrakové a pohybové mají velkou důležitost, to je ovšem známo; ale to platí o každém pravopise a o učení písmu vůbec. Ale že by pravopis, t. j. souhrn abstraktních zásad, jak správně psáti, mohl býti složen z prvků visuálních a opticko-motorických nebo optických a visuálně-motorických atd., to je jistě novinka, není-li to ovšem — galimatiáš.

Naše řeč, volume 12 (1928), issue 7, p. 168

Previous Starozákonný

Next Václav Flajšhans: Naše nejstarší jména osobní, III.