Mandík

[Drobnosti]

(pdf)

-

(G. M.) Příjmení vznikala obyčejně z křticích jmen (v plném i domáckém tvaru) přezdívek, jmen řemesel atd. mužských, ale stávalo se a místy se stává i dnes, že muž dostal jméno po ženě, syn po matce, a že z něho v starší době bylo pak stálé příjmení. Na Moravě mívají taková jména nemanželští synové (Andrys Frančin, nemanželský syn Františky, odtud dům »u Frančiných, u Frančáků«), muži po křticím jménu ženině, zvláště má-li žena vůdčí místo v rodině zaměstnáním nebo jinak, také je-li to jméno neobvyklé (dům »u Králů« po hospodyni, jež se jmenuje Klára, Krála), po ženině zaměstnání (Babák, muž porodní báby, Pradlák, muž pradleny); v. Bartoš, Dialektologie 1, 148. J. F. Hruška (Náši pod Čerchovem 2, 95 nn.) vypravuje o dvou bratřích, kteří měli po sestře a jež lidé jmenovali po nich (dům »hu Káčů, Káčuc« i přímo přezdívka Káča — Barborák). Podobně se stávalo v staré době, kdy se stálá příjmení teprv rodila, jistě mnohem častěji, a tak na př. v Praze nalézáme v 15. stol. příjmení [120]mužů jako Hedvika, Jana, Maruš, Manda (= Magdalena nebo snad i Marie), Hokyně a j. Někdy takové jméno dostalo aspoň mužskou koncovku, na př. Mikuláš Evan. 4, 303 jsme vypravovali o ženě, která po prvním muži by se po našem jmenovala Přibyslava (domáckým tvarem Příba) Hrnečková. Ovdověla a přiženil se k ní nějaký Pavel, jehož příjmení se neuvádí. Ten dostal po ženě příjmení Příba a její syn se po matce i po otčímovi pak jmenoval Ondřej Přibinec. Z takových rozličných případů pocházejí dnešní příjmení jako Eliška, Elišák, Žofka, Kateřiňák, Verunáč, Mařák, Mařan, Mařáček, Mandík atd.

Naše řeč, ročník 12 (1928), číslo 5, s. 119-120

Předchozí Chybiti

Následující Mrzák