Dcera

[Short articles]

(pdf)

-

Slova a tvary podivné a neslýchané u nás odedávna docházejí obliby jen proto, že jsou podivné a neslýchané, bez ohledu, jsou-li správné či nic. Upozorňujeme na takový tvar nesprávný, který jsme čtli již několikrát, naposledy nedávno ve feuilletoně podepsaném značkou dobrého a jazykové správnosti dbalého novináře. Dnešní slovo dcera, v staré době s 1. p. dci, sklánívalo se podle kmenů souhláskových, jako máti: 2. p. dceře, mateře, 3., 6. p. dceři, mateři, 4. p. dceř, máteř (7. p. podle vzoru kost: dceří, mateří); v. Gebauer, Hist. ml. 3, 1, 428 n. Spisovný náš jazyk v souhlase skoro se všemi lidovými nářečími si to sklonění upravili tak, že zbyl jediný starý tvar 3., 6. p. dceři (dal to dceři, psal mi o dceři), ostatní pády se tvoří naskrze z nového kmene dcera podle vzoru ryba. V 2. p. se píše i říká tedy dcery, ale jsou spisovatelé, kterým se více líbí tvar dceři (»podle vypravování dceři Fjodora Tolstého«, t. podle toho, co vyprávěla ta dcera, ne co vyprávěli jí); to je tvar podle vzoru kost, který i v staré době byl skoro neslýchaný a objevuje se jako ovoce zmatku vzniklého zanikáním sklonění původního. Zasluhuje tvar takový jen proto, že je podivný a neslýchaný, aby se pro něj rušila jednotnost staletou prací vytvořeného spisovného jazyka?

Naše řeč, volume 12 (1928), issue 5, p. 118

Previous Z našich časopisů

Next Fórový