[Short articles]
-
V jednom referátě o jubilejním představení Ibsenova Rosmersholmu (v Nár. Pol. ze dne 25. března) bylo toto Ibsenovo dílo oceněno touto větou: »Rosmersholm« je z psychologicky nejjemnějších a umělecky jistě nejvrcholnějších dramat Ibsenových«. Uvážíme-li, že příd. jméno vrcholný je už samo sebou významu superlativního (vrcholný = nejvyšší), že od tohoto superlativního adjektiva je tu utvořen superlativ nejvrcholnější a že mluví o Rosmersholmu jako o jednom z nejvrcholnějších dramat Ibsenových, je to jistě chvála, která znamená buď velmi mnoho, anebo nic. Neboť jakou cenu mohou míti takové superlativy, které superlativy býti přestaly?
Naše řeč, volume 12 (1928), issue 4, p. 96
Previous Slunečkář
Next Josef Zubatý: Ošuměti, ošumělý