Naproti

[Short articles]

(pdf)

-

(F. L.) Předložka naproti se pojí zpravidla s 3. pádem; proti, původně protiv, je vlastně přídavné jméno, které znamenalo totéž co protivný, protilehlý a pojilo se s 3. pádem, označujícím směr jako příd. jména přítomný, blízký atd. něčemu. V odchylné ostravské vazbě naproti Národního domu není třeba viděti vliv něm. (vlastně franc.) vis à vis s 2. pádem, neboť druhý pád při předložce proti, naproti se vyskytuje i v řeči lidové, v některých nářečích moravských, kde o vlivu tohoto vis à vis není možno mluvit; na př. Bartoš (Dial. slov. mor.) cituje ze Sušilových Písní mor.: »Já ti rožu svíčečku naprotivaj okna«. Vazby předložkové působí leckdy jedna na druhou; protože se říká vedle nás, pochopíme snadno, že se i u předložky významem tak blízké jako naproti ujala dialekticky táž vazba, naproti nás. Také předložka skrze, skrzevá mívá v nářečí valašském a lašském při sobě 2. pád (skrzi tej vody).

Naše řeč, volume 12 (1928), issue 2, p. 46

Previous Mrzák

Next Nosovky