Duch Indie
Pavel Janota (= Václav Ertl)
[Reviews and reports]
-
V. Lesný, Duch Indie. Státní nakladatelství v Praze 1927. Str. 171. Za Kč 7.50.
Do sbírky knih pro každého, kterou redakcí K. Velemínského vydává už pátý rok Státní nakladatelství v Praze, napsal známý indolog pražské university V. Lesný velmi půvabnou knížku o Indii, která by mohla býti opravdu vzorem podobným spiskům populárního rázu. Ze záplavy odborné literatury o politických, kulturních i hospodářských poměrech v Indii i z jejích dějin vybírá autor moudře a s rozvahou jen takové věci, které mohou zajímati i české čtenářstvo buď svou exotičností a svérázností, zrcadlící zvláštního ducha indického národa, anebo zase svou aktuálností, jejíž ohlas zalehne časem ze světové žurnalistiky i do našich novin, anebo konečně nějakými vztahy a analogiemi k našim vlastním poměrům. Dotýká se nejzajímavějších momentů indických dějin; líčí současné poměry politické a zvláště národní probouzení Indie podnícené politickou činností Gandhího; popisuje zvláštnosti společenských poměrů a názorů indických, náboženský vývoj Indie od nejstarších dob až k modernímu reformnímu hnutí hinduistickému, dotýkaje se při tom poměru buddhismu ke křesťanství, poměru zajímavého i pro nás. Podává ukázky literatury indické, prodlévaje zase se soustředěnou pozorností na př. u indického básníka Rabíndranátha Thákura, známého dobře i u nás, nebo u některých látek indické literatury, jako je povídka o králi Ašókovi a princi Kunálahovi, zpracovaná v české literatuře Zeyerem; zejména pak velmi podrobně a s jemným vkusem rozbírá příbuznost poesie a názorů Březinových s duchem myslitelů a básníků staroindických. Bude jistě velmi málo čtenářů, kteří odloží knihu zklamáni anebo nepotěšeni.
Přispěje k tomu i vypravovatelské umění Lesného, který dovede o všem pověděti právě tolik, kolik je třeba, aby neunavoval, a tak, aby všechno bylo co nejjasnější i čtenáři, který vezme do ruky jeho knihu bez nejmenších informací o jejím předmětě. [39]Lesný má dobrý a vypěstovaný smysl i pro uměleckou stránku výrazu a jeho kapitoly o Březinovi by byly ke cti i každému z dnešních našich literárních essayistů.
A co se nás zde nejvíce dotýká, Lesný věnoval mnoho zjevné a patrné péče i čistotě svého jazyka. V literární produkci toho rázu, jako je kniha Lesného, našlo by se jistě velmi málo knížek, které by zasloužily i po této stránce takového uznání, jaké je možno vzdáti této knize. Nechceme říci, že je absolutně dokonalá, ani že je načisto bez kazů. Ale je psána velmi pečlivě a celkový dojem čtenáře, který si přečte knihu Lesného, nebude se ani po výtkách snesených v našem referátě jistě lišiti od úsudku, který jsme o knize Lesného zde sumárně vyslovili.
Většina výtek, které máme v peře, týká se chyb, s nimiž se setkáváme i u jiných spisovatelů, zejména takových, kteří se vzdělali na dnešním průměrném jazyce knižním a jejichž jazykový cit, sám v sobě nedost pevně založený, kolísá se často mezi přestřelující snahou po správnosti s jedné a mezi ledabylostí žurnalistické češtiny s druhé strany. Na vrub této snahy, býti korektnější než nejpřísnější korektor, možno přičísti v knize Lesného na př. některé genitivy, jako: nalézá mocného ohlasu 94 m. ohlas (in. dochází ohlasu); nebylo ani jednoho muže, ani jedné ženy, kteří by shledávali nějakého bezpráví 91 m. nějaké (snad pod tlakem záporného smyslu věty); častěji po záporu, na př.: aby neposkvrnil kasty 77 m. kastu; není třeba rušit toho poměru 41 m. ten poměr; nenáviděl Angličanů 33 m. Angličany (NŘ. 8, 1 n.) a dokonce také: nesmělo se promluviti lidského slova 21 m. lidské slovo. Stopy brusičských koníčků je vidět ve výrazech: účastníci byli názoru 87 m. toho názoru (kde zájmeno ten bylo mylně pokládáno za odlesk něm. členu); poddaní měli vliv na zvolenou osobu 11 m. na zvolení osoby (jdeť o právo volební, a jen nechuť k podst. jménu slovesnému způsobila asi tuto nepřesnost i věcnou); obchodovali sklem 32 m. se sklem. Knižní strojenost je doplňkový instrumentál ve větách: vládnout je obtížným úkolem 42 m. obtížný úkol; Thákur je mistrem řeči 66, 86 m. mistr (je rozdíl, je-li kdo mistr, či je-li mistrem); dívka musí býti plně vyspělou 87 a j. m. vyspělá; knižní strojenost je i výraz sdíleti s kým co 72, 73 (na př. sdílela s ním šťastnou samotu lesní, m. žila s ním v samotě, snášela ji s ním a p.).
Chyby opačného rázu jsou, setkáváme-li se (a to častěji) s užitím kondicionálu přít. za minulý, na př. svolení toto dal kongres jen z nutnosti, neboť svárádžistům (autonomistům) by v opačném případě nezbývalo než… 52 a j. m. by bylo nezbý[40]valo; perfekta m. futura, na př. poddaným má býti dáno právo útočiště, jestliže se neprohřešili 56 m. neprohřeší (častá chyba v našich zákonech, psaných v duchu němčiny); slovesa perfektivního m. iterativa, na př.: dbal toho, aby vdovy nebyly nuceny dáti se upálit s mrtvolou mužovou m. upalovat. Téhož rázu jsou dále výrazy: vzpomínky štěstí 64 m. na štěstí n. šťastné; nádoby pro uschování potravin 83 na uschování, k uschování potravin n. na potraviny; účast na správě 42 a j. m. v správě, při správě. Špatně je užito přechodníku ve větě »křesťanství se počíná v Japonsku vzmáhat, jsouc dotud jen trpěno« 144, jednak proto, že jde o děj časově starší, jednak o smysl adversativní, který užití přechodníku zde vůbec brání (tedy spr.: kdežto dosud, t. j. dříve bylo jen trpěno). Místy vadí čtenáři lépe poučenému slovosled; jsou to jednak případy nesprávného umístění slov nepřízvučných, jednak složitějších přívlastků po předložkách, zvláště na př.: na navzájem se potírající sekty 19 m. na sekty…, anebo s krví potřísněnýma rukama 27 m. s rukama…
S formálního hlediska odmítáme dále ještě slova obezřetný 20 m. správněji utvořeného a běžnějšího obezřelý, zastánce 18 m. obránce (od slovesa zastávati by znělo podst. jméno činitelské spíše zastavatel jako přispěvatel od přispívati, ale toho není a není ho ani třeba), obětavý 72 m. obětovný, nepředpojatý 152 m. nezaujatý (neboť my říkáme, že byl někdo někým zaujat, že ho něco zaujalo, ne předpojalo), patřičný 100 m. náležitý, potěšlivý 93 m. potěšitelný;[1] nové je sloveso včlánkovati (Ind se neučinil pánem přírody, nýbrž včlánkoval se do ní) 101 m. včleniti.
Při volbě výrazů mohl se autor ještě více vystříhati výrazů, které zjevně vznikly napodobením slov německých (někdy snad i výrazů z jiných řečí), anebo jichž dnešní nevybíravá čeština užívá ve významu přizpůsobeném neprávem významu podobných slov cizojazyčných. Takové výrazy jsou na př.: odstraniti daň, velkou úmrtnost a p. 17, 57, 87 m. zrušiti daň, zmírniti úmrtnost (odstraniti = něco tajně ukliditi, zvl. co je v cestě); odpomoci nedostatku 95 m. zbaviti nedostatku (jinak my pomáháme komu z něčeho n. od něčeho); úzkoprsý islám 18 m. malicherný, omezený a p.; obchodovati na svou pěst 30 m. na vlastní vrub; byl rozhodně největší 17 m. najisto, jistě; dal jsi projíti času 13 m. propásl, promeškal jsi jej; výstavba anglického panství 35 m. utvrzení, upevnění, organisace; dlužno uvážiti 43 m. třeba, sluší [41]a p.; otázka ošacení nehraje v Indii tak značné role 54 m. ošacení nedělá takových obtíží; nejzazší autonomie 56 m. co největší (nejzazší je Čechovi vždycky jen to, co je nejvíce vzadu); obětavá a nenáročná družka 72 m. skromná; často nemá ani sebe menšího obnosu peněz 93 m. sebe méně peněz; buddhismus prodělal značný vývoj 138 m. prošel jím, měl jej už za sebou a p.
Někdy i bez cizího vlivu bývá některého slova českého užito ve významu, který mu nenáleží, anebo tak, že se do souvislosti, v níž ho bylo užito, nehodí. Na př.: kde dlí duše zlých, o tom se více nejstarší hymny nezmiňují, ale přicházejí (ty duše) zřetelně do říše jiné 9. m. ale je zjevné, je zřetelně vidět, že… (nejde přece o zřetelný příchod, nýbrž o zjevnost fakta, že…); jiný bůh jest ochráncem řádu a opět jiný 9 m. zase (opět = po druhé); císař chtěl jím (založením řádu pro jednoženství) stvořiti stmelující prvek 19 m. vytvořiti; málokdy usedl na trůn panovník ducha vznešenějšího 21 m. málokdy seděl na trůně; v nejvnitřnějším svém srdci je přesvědčen 41 m. v samém nitru, jádru, v hloubi svého srdce; štědrý vůči šlechtě 13, kde úplně stačí: k šlechtě; to doznaly samy úřady 47 m. uznaly, k tomu se přiznaly; pravidelně přichází někdo z rodiny 78 (83) m. obyčejně, zpravidla (pravidelně by znamenalo u nás v tomto případě jen v pravidelných přestávkách); obtěžkána šperky 78 m. obtížena; odebírá se do domu 82 m. ubírá se (sloveso ubírati se nemá v nové češtině vlastního tvaru dokonavého, jako zase odebrati se nemá tvaru nedokonavého, nýbrž obě slovesa se doplňují: ubíral se — odebral se); žili opravdově mravně 135 m. opravdu, vpravdě.
Výraz ponětí boha 78 83 se neshoduje s dnešní praxí spisovnou, která si rozlišila dubleta ponětí (nemáš o tom ponětí) a pojetí (= koncepce). Psáti na podkladě, na př. strana neodvislých budovala na podkladě starého programu Titalova, je zbytečné a v tomto případě i nevhodné uhýbání výrazu na základě; výraz na základě nelze přece zamítati šmahem, i tam, kde jde o skutečný základ, třeba ve významu abstraktním (na př. na základě zákona), tím méně pak ve výraze, jako je věta zde citovaná, kde jde o metaforické užití výrazu »budovati, stavěti na nějakém základě«. Na podkladě přece nikdo nestaví, na tom leda sedí slepice (ani nový význam, kterého se dostalo slovu podklad vlivem lat. substrát, se sem nehodí). Věta »ať jakkoli ubohé jest její postavení« 72 vznikla asi kontaminací dvou vazeb »jakkoli ubohé jest« (která nezní příliš česky) a »ať jest ubohé«; Čech by tu jistě spíše řekl: byť bylo její postavení sebe bídnější, třeba je její postavení praubohé, prabídné a p.
[42]Přejeme knížce Lesného hojného rozšíření a nepochybujeme, že najde mnoho čtenářů. Právě proto jsme upozornili na těch několik odchylek od spisovné praxe, aby i po jazykové stránce byl vliv této vskutku pěkné knížky co možná bezvadný.
[1] Příd. jména potěšlivý užil (ojediněle a z příčin metrických) Čelakovský v Smíš. bás. (1822) 41: »Tedy z krajů našich zas, potěšlivé štěbetky, k cizím břehům hodláte?« Je to rusismus, jakých je u Čel. mnoho. E.
Naše řeč, volume 12 (1928), issue 2, pp. 38-42
Previous Antonín Profous, V. Šimák: Hřebečsko — Schönhengst
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1