Přípustka

[Drobnosti]

(pdf)

-

(K. N.) Poměr připouštěcí (koncesivní) vzniká popřením poměru důvodového (kausálního), osobě mluvící známého, obecně platného anebo předpokládaného. Vím-li na př. ze své nebo obecné zkušenosti, že lidé pro horko (důvod) nemohou usnouti, a chci-li vyjádřiti, že se tato obecná a známá zkušenost v mém případě nepotvrdila anebo pro mne vůbec neplatí, vyjadřuji to slovy: přes dnešní horko jsem usnul (i při dnešním horku jsem usnul; ač bylo dnes horko, usnul jsem; anebo: usnu, třeba je horko; usnul bych, byť bylo horko a p.). Ve větě, na niž se tážete, »syn se oženil proti vůli rodičů«, nejde však při výraze »proti vůli rodičů« o význam přípustkový, nýbrž o určení způsobu (modální [jak?]); »proti vůli rodičů« je výraz téže platnosti větné jako výraz »po vůli rodičů« (podle jejich vůle), jehož opak vyjadřuje. Věta »syn se oženil, ačkoliv tomu rodiče nechtěli«, nevyjadřuje tedy totéž co věta »oženil se proti vůli rodičů«, protože výraz proti vůli rodičů nepraví, že rodiče nechtěli, aby se oženil, nýbrž praví jen, že to nebylo ve shodě s jejich vůlí (rodiče možná chtěli, aby se oženil, ale syn si vzal jinou). — K těm výpůjčkám budiž poznamenáno: V mluvnicích Gebaurových ve zpracování původním i ve vydáních nejnovějších jsou mnohé [24]výklady, které jsou v nich podány po prvé, jsou namnoze výsledky vlastního studia a přípravných prací a tedy duševním majetkem autorovým. O přejímání takových výkladů platí se stanoviska cti i práva ještě posud slova Gebaurova, otištěná v Listech filologických XXXI (1904), 261 na adresu prof. Loriše, kterého Gebauer stíhal pro plagiát svých školních mluvnic: »Že jednotlivosti z knihy autora A do knihy autora B s jistým omezením přejímati se smějí, je známo. Nové je však… to, že by konkurent směl podle své libosti a potřeby bráti také z knihy, se kterou podniká konkurenci a kterou chce zatlačiti.«

Naše řeč, ročník 12 (1928), číslo 1, s. 23-24

Předchozí Použíti

Následující Řeporyje